Blog

https://www.youtube.com/watch?v=ykp8kQjwZGwSestra Anna Mátiková natočila ve studiu slovenské televize LUX tři nové díly pořadu Effeta. Pokud se doma připravujete na neděli čtením biblických textů, můžete se v nadcházejícím obdobím nechat provázet naší sestrou Annou.
Však už ji znáte jako autorku knih Expedice Bible a Adventní kúra pro duši.

Premiéry jednotlivých dílů začínají v pátek od 17:30 h.:

12.   června (11. neděle v mezidobí, cyklus A)

26.   června (13. neděle v mezidobí, cyklus A)

10.   července (15. neděle v mezidobí, cyklus A)

Televizní reprízy můžete sledovat každou sobotu v 17:05 nebo v neděli ráno v 7:30.

Pokud stanici na svém televizoru nespustíte, videozáznamy najdete hned po odvysílání v internetovém archivu na adrese tohoto pořadu TV LUX.

Svatební sezóna začíná! I vy jste letos dostali pozvánku a teď si lámete hlavu s dárkem? Možná nechcete dát jen obálku s penězi. Možná hledáte něco osobnějšího – dar, který novomanžele potěší, povzbudí a bude je provázet i dlouho po svatebním dni.

Pokud jsou snoubenci věřící, může být velmi vhodnou volbou kniha o manželství, ikona, přání s duchovním poselstvím nebo svíčka s biblickým citátem, který jim bude připomínat Boží požehnání na společné cestě.

Kniha je přitom jedním z nejvděčnějších dárků. V rodinné knihovničce zůstane navždy a ručně napsané věnování uvnitř se pro novomanžele může stát hřejivou vzpomínkou i po letech.

Když se řekne „kniha o manželství“, většina si vybaví bestseller Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Je to skvělá a oblíbená volba, před pár lety vyšla i se „svatební obálkou“. Pokud ale chcete darovat něco méně očekávaného – nebo přidat další inspiraci – máme pro vás několik dalších tipů. 

Pro milovníky inspirativních příběhů
Pokud rádi darujete knihy, které se čtou jedním dechem a zároveň zanechají hlubokou stopu, sáhněte po titulu Láska je rozhodnutí.

Kniha přináší zkušenosti konkrétních manželství a připomíná důležitou pravdu: láska není jen pocit, ale rozhodnutí vůle konat dobro. Právě takové povzbuzení může být pro novomanžele krásným darem do začátku společného života.

Pro páry, které ocení praktické rady
Manželství roste z maličkostí. Jen na to v každodenním shonu občas zapomínáme. Knihy 100 způsobů, jak projevit lásku manželovi a 100 způsobů, jak projevit lásku manželce jsou praktickým a laskavým průvodcem pro každý den. Nabízejí konkrétní nápady, jak druhému projevit pozornost, úctu a lásku – obyčejně, jednoduše a opravdově.

Co třeba připravit snídani, poslat milou zprávu, nabídnout pomoc nebo jen dát druhému najevo: „Vidím tě. Jsi pro mě důležitý/důležitá.“ Právě takové drobnosti často tvoří pevný základ dobrého manželství.

Pro ty, kteří se těší na rodinný život
Oblíbený autor Gary Chapman se v knize Pohodová rodina krok za krokem věnuje tomu, jak vytvářet doma atmosféru přijetí, laskavosti, trpělivosti, respektu a porozumění.

Není to suchá příručka ani složitá psychologická studie. Spíš hřejivé pozvání k tomu, aby se domov stal místem, kde je dobře – manželům, dětem i všem, kdo do něj přicházejí.

Pro páry, které si rády povídají
Láska není jen romantický okamžik svatebního dne. Je to každodenní rozhodnutí žít spolu v časech dobrých i těžkých. Kniha O lásce, manželství a rodině přináší inspirace, modlitby a zamyšlení od papeže Františka.

Lze ji použít jako průvodce na prvních 30 dní společného života.

Pro ty, kteří jdou rádi do hloubky
Hluboké a upřímné otázek pro páry nabízí kniha  Manželství – společná cesta k Bohu. Nenajdete zde žádné rychlé návody na okamžité štěstí ani povrchní rady. Tento titul manželům připomíná, že jejich vztah není jen spojením dvou lidí, ale posvátným společenstvím tří – manžela, manželky a Boha. 

Pokud hledáte dárek pro novomanžele, kteří chtějí svou víru prožívat společně, může být tato kniha krásnou kotvou pro jejich manželskou cestu.

Doporučené tituly:

A ještě něco navíc:

Pro akční páry
Možná hledáte něco jiného než klasickou knihu. Něco, co novomanžele pozve ke společně strávenému času, rozhovoru a radosti.

Manželské karty jsou originálním dárkem pro páry, které si rády povídají – u šálku čaje, skleničky vína nebo večer u ohně. Pomáhají otevřít témata, na než se v běžném dni často nedostane, a proměnit obyčejný večer v malé domácí rande.
Jsou moderní, osobní a praktické. Navíc je velká šance, že takový dárek se na svatebním stole nesejde dvakrát.

Další tipy na svatební dary
Kniha je krásný základ, ale můžete ji doplnit i další drobností s duchovním významem.
Pro novomanžele máme aktuálně tato svatební přání:   

1. varianta nebo 2. varianta. Můžete však volit z dalších motivů a vždy jen záleží na textu, který dopíšete. 

Místo klasického přání můžete zvolit i některou z tematických záložek 

ZÁLOŽKY:

A na poslední chvíli vás zachrání dárkový kupon, zvláště pokud si nejste jistí výběrem nebo pospícháte, v hodnotě 1000, 500 nebo 300 Kč.

Z těchto drobností můžete snadno vytvořit osobní dárkový balíček. Stačí vybrat knihu, přidat svíčku, přání, vše vložit do dárkové krabičky a napsat několik slov od srdce. Vznikne elegantní a osobní dar, který novomanžele potěší nejen ve svatební den. 

Nejste si přesto jisti a potřebujete poradit? Pokud se k nám do obchodu dostanete, kolegyně Daniela a sestra Molly vám při výběru rády pomohou. V knihkupectví navíc nabízíme hlavně řecké ikony a ručně zdobené svíčky, můžete také vybírat z různých křížů.

Dar, který zůstane

Svatební den uteče rychle. Květiny zvadnou, dort se sní a obálky se rozplynou v praktických výdajích. Ale dobrá kniha, modlitba, ikona nebo osobní věnování na záložce do knihy mohou novomanžele provázet ještě dlouho.

Chcete-li jim darovat něco, co má hloubku, krásu a smysl, vyberte dárek, který jim připomene, že manželství je cesta. Ne vždy snadná, ale požehnaná. A že na ní nejsou sami.

Průběžně aktualizujeme výběr v kategorii Svatební inspirace.

 Společně vybírala paní Věra A. a knihkupkyně Daniela S.

Co vás čeká při svatebním obřadu v kostele?

Pokud jste pozvaní na svatbu v kostele a nejste si jistí, co vás čeká, nemusíte mít obavy. Obřad obvykle zahrnuje slavnostní příchod ženicha a nevěsty, čtení z Písma, svatební slib, výměnu prstýnků, modlitby za novomanžele a závěrečné velké požehnání.

Během obřadu se někdy stojí, sedí nebo klečí. Můžete se jednoduše řídit ostatními hosty. Pokud nejste věřící nebo si nejste jistí, není třeba se aktivně zapojovat do modliteb či zpěvů.

Je-li součástí obřadu mše svatá, může následovat svaté přijímání. To je určeno praktikujícím katolíkům. Ostatní zůstávají sedět v lavici.

Ať už se svatba koná při mši svaté, nebo formou kratšího obřadu, její středem je vždy slib lásky, úcty a věrnosti. Právě proto se ke svatbě v kostele tak krásně hodí dar, který novomanžele povzbudí na jejich společné cestě.

Nedávno zveřejněný článek na Page Not Found otevřel bolestné téma: příběhy mladých křesťanů z různých církví, kteří do manželství nevstupovali z vnitřní svobody a zralého rozhodnutí, ale pod tlakem strachu z „nečistého života“, z očekávání okolí nebo pocitu, že „správní věřící“ svatbu neodkládají. Julie Kaletová, autorka textu na svědectvích různých lidí ukázala, jak nebezpečné je, když se z manželství stane únik, povinnost nebo nástroj, jak vyřešit napětí ve vztahu, sexualitě či v rodině.

Kniha Co kdybychom se vzali?, kterou Paulínky vydaly již před několika lety, varuje před situacemi popsanými v článku a zdůrazňuje, že zdravé manželství nemůže nikdy stát na nátlaku, strachu ze selhání nebo na snaze rychle „zlegalizovat“ sexualitu.

Absolutní nutnost svobody a odmítnutí nátlaku

Základním pilířem každého manželství musí být to, že závazek je naprosto svobodný a dobrovolný. Jakýkoli nátlak, ať už ze strany sboru nebo faráře či rodiny, brání zralému rozhodnutí a je v rozporu s tím, co manželství skutečně vyžaduje. Autoři také velmi důrazně varují před tím, aby mladí lidé svůj vztah příliš nespiritualizovali a nevzdávali se vlastní svobody pod záminkou špatně pochopené „Boží vůle“. Představa, že si někoho vezmeme, a poněvadž jsme věřící, „Bůh zařídí všechno ostatní“, je podle knihy velmi nebezpečná, protože Bůh se do naší lidské svobody nevměšuje a nečiní z nás loutky.

Zásnuby jako svobodné rozlišování, nikoli past

Článek popisuje zničující strach z rozchodu a společenské stigma z případného selhání. Kniha naopak jasně definuje, že zásnuby nezavazují budoucí manžele a nejsou přímým příslibem svatby. Jde o oficiální období rozlišování, během něhož mají snoubenci právo svobodně se rozhodnout svatbu zrušit. Autoři zdůrazňují, že i když už jsou rozeslána oznámení a objednána hostina, pár má právo se rozejít. Zrušení zásnub není prohrou, ale naopak projevem svobody a odvahy, který může oba ochránit před budoucími vážnými manželskými problémy.

Nebezpečí ukvapenosti kvůli sexualitě

Pokud jde o oblast intimity, kniha odmítá redukci sexuality na strach a zákazy, ale zároveň varuje před urychlováním vztahu jen kvůli fyzické touze. Čistota spočívá v souladu mezi tělem a srdcem – naše gesta by neměla slibovat něco, k čemu ještě nedozrála naše schopnost trvale se zavázat. Pokušení řešit to sňatkem a „tlačit na pilu“ jen kvůli intimitě znamená, že pár přeskočí nesmírně důležitou fázi poznávání. Tělesné milování má být vyjádřením naprostého a definitivního vzájemného sebedarování, kterého manželé dosáhnou až samotným manželským slibem.

Proto každému stojí za to položit si otázku, již nese i název knihy: Co kdybychom se vzali? Jak poznat, že jsme připraveni. Nikoli jako pobídku ke spěchu, ale jako pozvání k poctivému rozlišování. Kniha je určena snoubencům i těm, kdo je doprovázejí, a nabízí i osobní otázky, které pomáhají otevřít témata, jež se v zamilovanosti nebo pod tlakem okolí snadno přeskočí.

Dění ve společnosti sleduje a odpovědi na otázky v knihách hledá sestra Andrea

„Kniha Co kdybychom se vzali byla pro můj manželský vztah velmi podstatná. Rozšířila mi obzory a pomohla správně nastavit nejen má očekávání, ale také můj přístup k manželství a rodičovství. Pomohla mi předejít mnoha nedorozuměním a pochopit, jak se mám chovat ke své manželce a dětem, abychom měli láskyplný a klidný manželský i rodinný život. A to je něco, co v mnoha rodinách není samozřejmostí.“

Josef Řídký, IT specialista spolupracující s Paulínkami

Dobré vědět!

V průběhu června 2026 (nebo do vyprodání zásob) si mohou odběratelé našeho pravidelného newsletteru List od Paulínek knihu objednat se slevovým kódem za zvýhodněnou cenu 109 Kč. Kód najdou přímo v newsletteru. Pro ostatní on-line objednávky je kniha nově za cenu 131 Kč.

👉 Objednejte si teď v červnu knihu a dejte svému vztahu prostor pro rozhovor, který stojí za to vést ještě před svatbou.

Ilustrační obrázek je dílo AI. Najde se nějaký pár, který se s knihou pro Paulínky vyfotí?

Na 26. května připadá svátek sv. Filipa Neriho – kněze, který v 16. století dokázal proměnit Řím ne mečem ani nařízením, ale smíchem, bláznovstvím a bezpodmínečnou láskou k lidem. Byl to člověk, který bral Boha smrtelně vážně a lidi nikdy nesoudil.

V době, kdy hledáme vzory – nejen pro biřmování, ale jak vůbec být křesťanem bez přetvářky –, je Filip překvapivě aktuální. Nebyl to světec z mramoru, ale člověk, jehož charakter dnes potřebujeme jako sůl: radostný bez povrchnosti, pokorný bez sebelítosti, svobodný bez anarchie. Z naší knihy Svatý Filip Neri jsme vybrali 20 zajímavostí z jeho života.

Víte, že…

• … zvětšené srdce mu zlomilo žebra? O Letnicích roku 1544 prožil hluboký mystický zážitek, při kterém mu do hrudi vnikla ohnivá koule. Jeho srdce se nadpřirozeně zvětšilo natolik, že mu zlomilo dvě žebra, aby vůbec mohlo bít, a vytvořilo mu na hrudi otok velikosti pěsti.
• … své mystické tajemství skrýval celých 50 let? Tuto srdeční anomálii si ponechal pro sebe pod heslem „secretum meum mihi“ (mé tajemství patří mně). Jeho bušení srdce přitom bylo tak silné, že lidé klečící vedle něj cítili, jak se s nimi otřásá lavice.
• … na chvíli oživil mrtvého chlapce? V roce 1583 vzkřísil nedávno zesnulého šestnáctiletého chlapce Paola Massima. Na Filipův hlas chlapec procitl, vyzpovídal se ze zapomenutého hříchu a poté na vlastní přání, aby se mohl shledat s matkou a sestrou v nebi, v pokoji znovu zemřel.
• … ve zpovědnici lidem doslova četl myšlenky? Bůh ho obdařil tzv. kardiognozí, tedy schopností číst v lidských srdcích a svědomí. Znal skryté myšlenky a tajné hříchy kajícníků ještě předtím, než vůbec vstoupili do zpovědnice.
• … extáze a levitace mu komplikovaly sloužení mše? Při slavení eucharistie prožíval tak silné spojení s Bohem, že často plakal, upadal do vytržení a levitoval. Musel vynakládat obrovské úsilí, aby svou mysl od Boha vůbec odtrhl a dokázal mši řádně odsloužit. Ke konci života proto musel nechat zavírat dveře s nápisem „Otec Filip slouží mši“, aby mohl s Kristem zůstat o samotě.
• … byl skutečným „světcem radosti“, ale jeden slavný výrok nikdy neřekl? Větu „Buďte hodní, můžete-li“ svatý Filip zřejmě nikdy nevyslovil. Přesto je mu často připisována, protože přesně vystihuje jeho mírnost a respekt ke svobodě. Své žáky naopak povzbuzoval slavnou větou: „Buďte veselí, jen nehřešte,“ a učil je říkanku proti chmurám: „Skrupule a smutky, kliďte se z mého domu!“
• … záměrně ze sebe dělal šaška, aby utajil svou svatost? Cíleně pěstoval duchovní umrtvování, aby předešel marnivosti a uctívání. Často chodil po Římě v bílých papežských střevících (dar od papeže Pia V.), oblékal si kabátek z liščí kůže nebo si natahoval bílou saténovou košili naruby rovnou přes sutanu.
• … z budoucího mocného kardinála udělal komunitního kuchaře? Netradičně učil své žáky pokoře a bojoval s jejich samolibostí. Z velmi vzdělaného kněze Cesara Baronia (který se posléze stal kardinálem) udělal kuchaře a na kamna mu uštěpačně nechal napsat „Cesare Baronio, věčný kuchař“. Jinému následovníkovi zase nařídil, aby si přede všemi svlékl sutanu a ukázal své roztrhané a záplatované kalhoty.
• … byl dokonalým zosobněním „harmonického souladu protikladů“? Lidé mu dávali zdánlivě protichůdné přívlastky – byl známý jako nesmírně veselý, hravý, prostý a přímý, avšak zároveň velmi zdrženlivý, hloubavý a bláznivě zamilovaný do Boha. Zatímco při mši svaté se naprosto odpoutával od světa, mimo ni se dokázal bezvýhradně a neúnavně vydávat do služby ostatním.
• … vynalezl křesťanskou alternativu ke karnevalu? Aby odradil lidi od hříchu během bujarého římského masopustu, zavedl v roce 1552 tzv. „putování k sedmi kostelům“. Byla to radostná, asi 20 kilometrů dlouhá pěší trasa napříč Římem, kterou doprovázel zpěv, hudba i společný venkovní piknik s chlebem, salámem, vejci, sýrem a vínem na louce.
• … tato pouť narazila na tvrdý odpor a byla zakázána? Za přísného papeže Pavla IV. ho kardinál vikář obvinil ze zakládání ctižádostivé sekty a putování mu zakázal. Filip urážky přijímal s klidem, dočasně putoval jen sám s pár následovníky, ale po náhlé smrti tohoto kardinála mu sám papež požehnal, ať v díle pokračuje. Nakonec se pouť rozrostla v masovou událost pro tisíce lidí (až 6000).
• … dojal k pokání celou bandu zlodějů? Když ho jednou po mši obklíčila skupina zlodějů, nesnažil se bojovat, ale začal jim vyprávět o Božím milosrdenství. Mluvil k nim tak dojemně, že ho nejen nechali jít, ale někteří z nich se rozhodli změnit svůj život a následovat ho.
• … žil z jediného bochníku chleba denně? V mládí se po smrti otce dobrovolně vzdal svého dědictví ve prospěch sester a žil v radikální chudobě. Svůj roční příděl pšenice přenechával pekaři, od kterého pak dostával denně pouhý jeden bochník chleba, jejž pojídal většinou jen s několika olivami u studny.
• … byl velkým milovníkem zvířat? Měl velmi blízký vztah k přírodě. Staral se o psa jménem Capriccio i o kočku, kterou nenechal bez péče ani poté, co se sám přestěhoval do jiného kostela. Zvířata mu sama o sobě projevovala velkou náklonnost.
• … kvůli kajícníkům nechával klíč venku u dveří? Službě ve zpovědnici se věnoval od rána do večera (někdy i před východem slunce kvůli pracujícím). Běžně kvůli lidem přerušoval čas osobní modlitby či jídlo a nechával klíč od bytu dole u dveří, aby k němu mohli lidé přijít na zpověď kdykoli.
• … zásadně odmítal nadměrnou přísnost? K lidem se choval jako láskyplný otec. Obzvláště k těm, kteří se k víře teprve vraceli. Nechtěl lidi děsit nároky nového života, ale zdůrazňoval, že je třeba získávat je pro Krista „soucitem, mírností a láskou“. Učil, že nemáme žasnout nad tím, jak jsou lidé hříšní, ale spíše nad tím, když jsou svatí.
• … dával překvapivě originální rady pro boj s pokušením? Doporučoval při vyznávání začít vždy těmi nejtěžšími hříchy, za které se člověk nejvíce stydí, protože to pyšného zlého ducha nejvíce zahanbí. Při silném pokušení zase radil nahlas zvolat vyhrůžku: „Řeknu to na tebe Filipovi!“, což podle svědectví k záchraně duše okamžitě stačilo.
• … za svého života zažil celkem 15 papežů a odmítl se stát kardinálem? Papež Klement VIII., který jako chlapec v Oratoriu vyrůstal, mu nařídil přijmout kardinálský klobouk a nechal mu ho doručit domů. Filip to odmítl a žertem nechal papeži vzkázat, že by si za to zasloužil zabít „pro víru“.
• … přesně předpověděl volbu nečekaného papeže? Když se kardinálové shromáždili na konkláve, Filip během rozhovoru na ulici svým žákům přesně odhalil, kdo bude příštím papežem. Označil zcela nečekaného kandidáta (budoucího Pia V.) a správně určil i den a hodinu, kdy se tak stane.
• … papež na něj poslal tajné špiony? Přísný papež Pius V. k němu zpočátku choval nedůvěru a poslal do Oratoria dva dominikánské teology jako tajné špiony. Tito vyšetřovatelé si však Filipova kázání naprosto zamilovali a papeži pouze potvrdili vysokou kvalitu jeho díla.
• … jediným politickým zásahem změnil dějiny Francie? Běžně se politice naprosto vyhýbal. Udělal ale jednu výjimku – přesvědčil a duchovně doprovázel papeže Klementa VIII., aby uznal konverzi kalvinisty Jindřicha Navarrského, a umožnil mu tak stát se prvním francouzským králem Jindřichem IV. z rodu Bourbonů.
• … udržoval hluboká a humorná přátelství s největšími světci 16. století?

• Sv. Ignác z Loyoly: Společně sloužili chudým. Ignác si velmi přál, aby se Filip stal jezuitou, což ale Filip odmítl.
• Sv. Kamil de Lellis: Byl Filipovým duchovním synem. Právě Filip ho přivedl ke službě nevyléčitelně nemocným ve špitálech.
• Sv. Felix z Cantalice: Měli společný obrovský smysl pro humor. Na ulici na sebe pro pobavení i poučení kolemjdoucích křičeli žertovné „urážky“ (např. „Kéž tě utopí v Tibeře s balvanem na krku!“), aby nakonec dodali: „Kéž bys to všechno dokázal vytrpět z lásky k Bohu!“
• Sv. Karel Boromejský: Choval k Filipovi hlubokou úctu, klečel před ním a líbal mu ruce. Karel se neustále snažil Filipovy kněze „přetáhnout“ do své milánské diecéze, proti čemuž se Filip ohrazoval a Karla žertovně označil za „nelítostného zloděje lidí“.
• V Římě se přímo stýkal také se sv. Josefem Kalasanským a sv. Janem Leonardim. V roce 1622 byl pak Filip svatořečen dokonce ve stejný den jako čtyři tehdejší španělští světci – Ignác z Loyoly, František Xaverský, Terezie z Ávily a Isidor z Madridu.  

Knihu s sebou na cesty po Praze vzala a zajímavosti vybrala sestra Andrea.

Možná se k vám dostala knížka Putování k Letnicím aneb Průvodce dobou velikonoční a svatodušní novéna. Vydaly jsme ji letos krátce před Velikonocemi.

Mě samotnou velmi oslovila myšlenka procházet velikonoční dobou den po dni s Ježíšem a směřovat až k seslání Ducha svatého. V adventu i v postní době jsme uvyklí se připravovat – chodíme na roráty, na křížové cesty, více se modlíme. Připravujeme se na narození Ježíše a na jeho zmrtvýchvstání. Ale Letnice, které jsou vlastně narozením církve, jako by zůstávaly stranou.

Když jsem dřív posílala přátelům velikonoční přání ještě o slavnosti Seslání Ducha svatého, často nechápali proč. A právě tehdy mi docházelo, jak snadno ztrácíme vědomí, že velikonoční doba je dlouhá cesta. Cesta, během níž nás Ježíš doprovází a vyučuje podobně jako učedníky na cestě do Emauz.

Jak vzniklo společné putování

Proto jsem se rozhodla, že se budu podle této knížky každý den modlit a zkusím to sdílet i s ostatními na sociálních sítích. Na začátku jsem doufala, že se ke mně občas někdo přidá. Představovala jsem si malou skupinku lidí, kteří by si rozdělili jednotlivé dny. Třeba sedm lidí. Nebo alespoň pět.

Začátky byly opravdu skromné. Kvůli zdravotním omezením jsem byla doma, navíc s velmi špatným internetovým signálem. Pokusy o živé vysílání se sekaly a technicky to nebylo vůbec ideální. Nakonec jsem videa prostě nahrávala od stolu tak, jak jsem to zvládla. Bylo mi jasné, že to není formát, který by přitahoval velké publikum. A možná právě ta obyčejnost způsobila něco důležitého. Ozval se mi jeden muž, jehož moje nepovedené vysílání povzbudilo k tomu, aby se přidal. Poslal svoje video a postupně se začali přidávat další přátelé, které jsem oslovila.

Síla obyčejného svědectví

Vždycky jsem jim říkala: držte se textu, ale pokud můžete, přidejte něco osobního. Krátké svědectví ze svého života. Postupně přicházela videa od různých lidí. Některá od seminaristů a kněží, jiná od kamarádek „maminek“ i dalších přátel. A především tedy od laiků, kteří nikdy předtím nic podobného nenatáčeli. Bylo zajímavé sledovat rozdílné způsoby sdílení víry: kněží a seminaristé jsou přirozeně zvyklí formulovat myšlenky pečlivě a srozumitelně, ale ne až tak osobně. Zatímco lidé z běžného života často mluvili velmi spontánně, jednoduše a lidsky.

Původně jsem chtěla oslovit i různá řeholní společenství, aby bylo celé putování pestřejší a zazněly v něm různé životní zkušenosti a povolání. Ale většina kněží, řeholníků i řeholnic už měla mnoho jiných povinností. A tak nakonec celé putování nesli hlavně obyčejní lidé žijící své každodenní životy. A právě v tom dnes vidím něco velmi důležitého. Budoucnost církve už teď stojí na laicích. Na lidech, kteří žijí ve světě, ale zvou do něj Boha a nesou ho dál skrze své vztahy, rodiny, práci i obyčejný život. To je pro mě možná nejkrásnější plod celého tohoto putování.

Malé kroky, které mají velký význam

Mnozí z těch, kdo se zapojili, nikdy předtím sami sebe nenatáčeli a nikdy by si nedokázali představit, že budou takto veřejně sdílet modlitbu nebo své svědectví. O to větší radost mám z toho, že našli odvahu udělat malý krok. A věřím, že tahle drobná zkušenost jim může pomoci i do budoucna – třeba jednou znovu vydat svědectví, zapojit se do evangelizace nebo jen podpořit někoho dalšího.

A nakonec ještě jedna věc, ve které velmi silně vidím Boží prozřetelnost. Původně jsem počítala s tím, že budu mít každý týden několik vlastních vstupů, protože jsem to celé „vymyslela“. Jenže nakonec jsem v polovině velikonoční doby skončila v nemocnici. A právě tehdy se ukázalo, že celý projekt už nestojí jen na mně. „Videomodlitby“ byly připravené dopředu, další postupně přicházely a já jsem je i z nemocnice zvládla zveřejňovat na sociálních sítích.

Uvědomila jsem si, že Bůh je přítomný i v malých, nedokonalých projektech. A někdy právě tehdy, když člověk musí ustoupit, se ukáže, že dílo může žít dál.

Povzbuzení pro farnosti a společenství

Možná i proto bych chtěla povzbudit farnosti a různá společenství, která přemýšlejí, jak společně prožít určitá liturgická období, jak evangelizovat či zapojit více svých členů. Není potřeba velký rozpočet, profesionální technika ani dokonalý plán. Někdy stačí jen několik lidí ochotných sdílet víru obyčejným a pravdivým způsobem a v mobil v ruce.

A zakončím modlitbou papeže Jana XXIII., která se mi s Letnicemi vždy spojuje: „Pane, obnov v naší době své zázraky jako o nových Letnicích.“

Sestra Andrea, paulínka

Některé z tváří účastníků projektu.

 Chcete vědět o novinkách na našem blogu, v nakladatelství a knihkupectví?

Máme pro vás dobrou zprávu: snížily jsme limit pro dopravu zdarma. Nově vám stačí nákup od 990 Kč. Už jste si toho všimli? Doufáme, že ano.

Ale co dělat, když naplníte košík, těšíte se na nové knihy – a pak zjistíte, že vám do dopravy zdarma chybí pár korun. A to je škoda, ne? A přidat rychle něco jen tak? To se vám nechce.

Přesně pro takové chvíle máme připravené 2 možnosti, jak to vyřešit rychle.

• Podpořte Paulínky malým darem

Už dlouhá léta nám čtenáři pomáhají malým dobrovolným příspěvkem od 1 do 999 Kč. Dar jde přímo na podporu naší práce: vydávání knih a duchovní inspirace pro lidi, kteří to potřebují.

• Sáhněte do Srdcovek

Pokud máte uložený seznam oblíbených knih – Srdcovky – teď nastala ta pravá chvíle si je konečně pořídit. Přidejte si do košíku titul, jehož koupi jste zatím odkládali.

 Volba je samozřejmě vždy jen na vás.

Doprava zdarma je určena pouze pro soukromé odběratele s adresou v ČR, a to bez ohledu na způsob doručení.

Zásilky posíláme:

• přímo na adresu

• do výdejního boxu nebo na odběrné místo

Limit 850 Kč platí pro obě varianty stejně.

Poznámka pro farnosti, knihovny, řeholní komunity a knihkupce: na vás se vztahuje poštovné zdarma při nákupu nad 4 000 Kč (po uplatnění rabatu).

 Pro zákazníky nachystala a sepsala sestra Andrea

Grafický souhrn vytvořen AI.

Kniha Rút vypadá na první čtení jako dávný příběh o jedné věrné snaše. Ve skutečnosti je to mnohem víc – a sestra Anna Mátiková, biblistka z pražské komunity Dcer sv. Pavla, to nedávno přiblížila účastníkům biblických setkání v jedné farnosti na Slovensku.

V záznamu sestra Anna odkrývá, jak Bůh působí – ne skrze zázraky a dramatické zásahy, ale prostřednictvím laskavosti, milosrdenství a věrnosti obyčejných lidí. Bůh v knize Rút nepromlouvá z hořícího keře ani nečiní bleskové zázraky – a přesto jedná. Zůstává zdánlivě v pozadí, ale právě tam mění životy.

Co se ve videu z YouTube kanálu Saletíni dozvíte?

• Příběh je stylizován do temné doby soudců, plné morálního úpadku, kdy si „každý dělal, co bylo spravedlivé v jeho očích“. Mnoho situací v knize je nejednoznačných – a právě proto tak blízkých našim dnešním životům.
• Propojení textu s Tórou. Sestra Anna ukazuje, jak bez znalosti jiných knih Bible nelze příběhu plně porozumět.
• Kniha Rút je příběh, který ilustruje tajemství vykoupení v několika významových rovinách.

Záznam je vhodný jak pro pravidelné čtenáře Bible, tak pro každého, kdo hledá nový pohled na Boží působení v každodenním životě.

Přejeme vám povzbuzení a hlubší vhled do toho, jak nenápadně, ale jistě Pán působí vykoupení i v našich vlastních životech.

Ve splupráci se s. Annou připravila sestra Andrea

Paulínky – to je nejen obchodní značka, ale i jméno katolických řeholních sester, jejichž posláním je hlásat evangelium sdělovacími prostředky. Jménem i činností se tak odkazují na postavu apoštola Pavla (oficiální název sester zní Dcery sv. Pavla).

Mottem jejich práce je: Není to naše zaměstnání, nýbrž povolání. Působíme ve světě byznysu, avšak nejde nám o zisky, ale o člověka a jeho dobro.

V české komunitě aktuálně k společnému dílu přispívají (řazeno podle doby působení v ČR): s. Rosanna (Itálie), s. Isidora (Španělsko), s. Molly (Indie), s. Judith (Mexiko), s. Anna (Slovensko, na fotografii není, ale je už zpět v Praze), s. Andrea (ČR) a s. Gabriela (tu už u nás nenajdete, je zpět v Německu, ale na fotografii ji ještě máme).

Tyto sestry působí v redakci nebo v knihkupectví. Nedílnou součástí jejich denního rozvrhu je i modlitba za média a za lidi, kteří v nich působí, ale i za uživatele těchto médií. A také za ty, kdo využijí možnosti požádat o modlitbu osobně nebo skrze formulář na tomto webu.

Tým spolupracovníků, bez kterých by to tak dobře nešlo:

V redakci nad jazykovou kvalitou textů bdí paní Eva, na výběru titulů a na některých překladech se podílí paní Kateřina Lachmanová, v distribuci vaše objednávky nově hlídá paní Tereza a balí paní Viktorie, v knihkupectví na otázky zákazníků odpovídá paní Daniela. V komunikaci na sociálních sítích přispívá zcela nově Justina.  A s tímto webem výrazně pomohl a nadále pomáhá pan Josef a nově také pan Martin.

Dcery sv. Pavla – řeholní kongregace, jež byla založena v Itálii v roce 1915 bl. Jakubem Alberionem. Název vyjadřuje hluboký vztah s apoštolem Pavlem. Od něho sestry čerpají inspiraci pro celý životní styl: spiritualitu i apoštolát.

V současné době působí v 52 státech celého světa. Žijí v malých i větších komunitách a podle možností té které země vedeme knihkupectví a věnujeme se hlásání evangelia prostřednictvím sdělovacích prostředků. V ČR provozujeme nakladatelství známé pod názvem Paulínky. V Praze máme též stejnojmenné knihkupectví.

Chcete se o nás dozvědět více? Prozatím doporučujeme naši mezinárodní webovou stránku.  Česká stránka o naší kongregaci možná vznikne také. Nejlepší je však nás poznat při nějaké příležitosti osobně.

Jednou u nás byla natáčet Česká televize do pořadu Zasvěcení, už je to dávno, ale pořád platí, co jsme tam říkaly.

A nově jsme si k 30. českým narozeninám natočily tento dokument:

 Ve spolupráci s celou komunitou připravila sestra Andrea

Většina z nás se modlí hlavou. Formulujeme slova, soustředíme se na myšlenky, a když nás tělo vyruší – hlad, únava, bolest – bereme to jako selhání. Johannes Hartl v knize Zkrátka modlitba, v 5. kapitole, říká něco, co může změnit celý náš přístup: tělo není překážka modlitby, je to místo, kde se odehrává.

 Tělo jako chrám – doslova

Pavel nepíše do Korintu jako filosof. Píše do města plného chrámů, kde každý ví, co chrám znamená: místo, kde Bůh přebývá. A do toho říká: Vaše tělo je chrámem Ducha svatého (1 Kor 6,19-20). Ne obrazně. Doslova.

Postní doba je právě proto dobou těla stejně jako ducha. Půst, střídmost, ztišení – to nejsou jen disciplíny vůle. Jsou to způsoby, jak se vrátit do sebe a znovu si všimnout, že nejste sami.

15 minut, které něco změní (křesťanská mindfulness)

Vyhraďte si 15–20 minut v tichu – ráno, v poledne, večer, klidně v autě zaparkovaném před domem.

1. Uzemnění. Posaďte se, pozorně procházejte tělo od chodidel nahoru. Nakonec si uvědomte tlukot srdce. Bůh ho stvořil – každý tep je projev jeho pozornosti vám.
2. Dech. Sledujte, jak vzduch přichází a odchází. V Bibli je dech obrazem Ducha. S každým nádechem přijímáte něco, co vám Bůh dává právě teď.
3. Oslovení. Promluvte k tomu, kdo ve vás přebývá: „Duchu svatý, děkuji, že jsi tady. Promlouvej ke mně." Nezáleží na tom, co cítíte. Pravda platí i tehdy, když ji necítíme.

Postní doba jako šance, ne povinnost

Jestli vás postní období letos táhne k něčemu víc než k odříkání čokolády, tahle kniha může být dobrým průvodcem. Hartl píše jako člověk, který žije v plném moderním světě – rodina, práce, shon – a hledá Boha tam, ne někde jinde.

Zkrátka modlitba od Johannese Hartla je k dostání v našem e-shopu. Pro odběratele (stávající i ty nové) našeho newsletteru List od Paulínek s kódem aktuálně pouze za 50 Kč.

 Knihu přečetla a článek připravila sestra Andrea 

Pokání v postní době není jen o vnějších skutcích, ale také o obrácení srdce. Ježíš nás v evangeliích vyzývá k vnitřní proměně, k lítosti nad hříchy a k pevnému předsevzetí žít podle Božích přikázání. Toto obrácení srdce je dar od Boha, který nám dává „nové srdce a nového ducha“ (Ez 36,26-27).

Pokání se projevuje ve „zkroušeném srdci“, v zármutku a odporu nad hříchy. Zahrnuje také pevné odhodlání se jich už nedopustit. Praxe pokání v postní době nám pomáhá posilovat naše srdce. Může se jednat o:

• Odříkání: vzdát se dobrovolně něčeho, co nám dělá radost, jako je například sladké jídlo, televize nebo sociální sítě.
• Plnění povinností: plnit svědomitě své každodenní úkoly a závazky.
• Dobročinnost: pomáhat lidem v nouzi, ať už materiálně nebo duchovně. 

Mimořádně cenné je i skryté pokání, které se odehrává v našem nitru. Patří sem:

• Odpuštění: odpustit druhým jejich provinění, i když to pro nás není snadné.
• Dobré úmysly: snažit se chovat laskavě a ohleduplně k lidem v našem okolí.
• Otevřené srdce: vnímat utrpení světa a být připraveni aktivně pomáhat.

Ježíš nás vyzývá, abychom se rozhlédli kolem sebe a uvědomili si, kolik dobra je potřeba. Nabízí nám příležitost skrytě a nezištně šířit dobro a bratrství ve světě. Takové pokání je pro Boha krásné a cenné, protože pramení z lásky k němu a k bližním.

• Hledáte inspiraci? Nabízíme vám několik tipů z redakce Paulínek a také od dalších nakladatelů: Postní inspirace.
• A také nabízíme něco z naší paulínské spirituality:

Blahoslavený Jakub Alberione a inspirace pro postní dobu

Následující text čerpá z promluv blahoslaveného Jakuba Alberiona, italského kněze a zakladatele Paulínské rodiny. Jeho myšlenky o pokání mohou napomoci prožít toto období s hlubším duchovním užitkem – a možná i trochu jinak, než jste doposud byli zvyklí. Tyto „rady“ dával Dcerám svatého Pavla v minulém století. Vybrali jsme z nich jen ty nadčasové a ty, o nichž si myslíme, že mají univerzální platnost, tj. že se dají přenést i do života mimo řeholní komunity.

Nehledejte výjimečná pokání

Otec Alberione zdůrazňuje, že pokání nespočívá v mimořádných činech, ale spíš v každodenní snaze o obrácení srdce. Takové pokání můžeme praktikovat ve všedním životě například tím, že budeme:

• vědomě dodržovat běžný řád a časový rozvrh dne,
• vědomě užívat čas ke službě Bohu (modlitba) a lidem (skutky lásky),
• zodpovědně a včas plnit své povinnosti,
• zachovávat poslušnost vůči představeným (dnes si doplňte třeba jméno svého šéfa a situace, kdy není nutné mu vzdorovat) a vycházet s ostatními lidmi,
• vnímat svou práci (ať už v zaměstnání nebo doma) jako akt pokání a vykonávat ji s láskou a obětavostí,
• trpělivě snášet obtíže a utrpení a vkládat je Bohu do rukou.

Aktualizace pro rok 2026: Pokáním může být i to, že odložíme svou potřebu mít vždy poslední slovo v diskusích na sociálních sítích.

Dělejte opak toho, co jste dříve dělali špatně: pokání znamená odvrátit se od hříchu a vyjít na cestu dobra.

Jakub Alberione nabízí jednoduchou radu, jak této změny smýšlení neboli obrácení dosáhnout. Budete k tomu potřebovat Boží milost (a tedy modlitbu), trpělivost se sebou samými a pravděpodobně i mnohem víc času než jen jedno 40denní postní období:

„Máte sklon chovat se povýšenecky? Cvičte se v pokoře! Snadno propadáte hněvu? Buďte mírnější! Jste líní? Tak hurá do toho! Vyhrňte si rukávy a začněte něco dělat! Mluvíte až moc a někdy vám i něco „ujede“? Mluvte s rozvahou a v pravý čas! Nechali jsme se strhnout špatnou náladou, smutkem a melancholií? Zaplavily vás chmurné myšlenky? Svěřte se do Božích rukou! Nestudovali jste zodpovědně? Dejte se do učení jako nikdy předtím! Byly jste v modlitbě povrchní? Ponořte se do bezmezné Boží lásky, a vaše modlitba se mžikem oka promění v nejkrásnější setkání dne, které nebudete chtít zmeškat ani promrhat! To ať je vaše pokání!“

Práce jako pokání

„Každou aktivitu, ať už jde o práci duchovní nebo intelektuální, apoštolskou nebo formační (kam patří třeba i studium) můžeme chápat jako pokání. Tato práce ale musí být vždy vykonávána ve správné míře. Cítíš se z této práce unavený? No ovšem! Únava a spása jdou ruku v ruce: když je práce spásonosná, znamená to, že nám pomáhá kát se za své hříchy, litovat jich a změnit se, ale též získat Boží milost pro druhé lidi, pro farnost, pro hříšníky a pro všechny nám svěřené.“ Pro každého člověka je práce životní nutností, neboť „kdo nechce pracovat, ať nejí“ – říká svatý Pavel ve svém druhém listu Soluňanům (2 Sol 3,10).

Pravé pokání je změna života

Pokání nespočívá v krátkodobých úkonech, ale v trvalé změně životního stylu. Jakub Alberione nás vybízí k tomu, abychom se stali novými lidmi v Kristu.

Volte vždy jen takové pokání, které vám prospívá

Je záhodno vybrat si takový sebezápor, který můžete praktikovat pravidelně. Mluvíme tady o kajícím skutku, jehož následkem nebude pocuchané zdraví, ale o takovém pokání, které člověku prospěje. Pro workoholika to může být třeba odpočinek, pro požitkáře střídmost v jídle, pro lenocha svižnější práce: nejdůležitější ze všeho je ovšem naučit se lépe využívat svůj čas a být pečliví ve všem, co konáme.

Modlitba

Bože, Otče milosrdenství, děkujeme ti za dar postní doby. Prosíme tě, dej nám sílu a milost, abychom se v tomto období obrátili od hříchu a žili podle tvých přikázání. Pomoz nám, abychom s tvou pomocí rostli v lásce k tobě i k bližním. Amen.

 Text vznikl ve spolupráci sester Andrey Hýblové a Letizie Panzetti.

Více o blahoslaveném Jakubu Alberionovi najdete na vícejazyčném webu alberione.org