Knižní blog

Představa anděla strážného nás často provází už od dětství, kdy se učíme známé modlitby jako Andělíčku, můj strážníčku nebo Anděle Boží. Blížící se památka Svatých andělů strážných (2. října) a svátek svatých  archandělů (29. září) jsou skvělou příležitostí připomenout si, co o nebeských průvodcích skutečně učí církev a co se o nich píše v Bibli.

Náš neviditelný průvodce a ochránce

Anděl strážný je duchovní bytost, kterou Bůh posílá, aby člověka chránila, vedla k dobru a pomáhala mu na cestě ke spáse. Církev učí, že lidský život je od dětství až do smrti obklopen jejich ochranou a přímluvou. Katechismus katolické církve to shrnuje jasně: „Vedle každého věřícího stojí anděl jako ochránce a pastýř, který ho vede k životu.“

Jejich ochrana ale neznamená život bez bolesti. Bůh respektuje naši svobodu a anděl nás nenutí k dobrému silou – spíše nás osvětluje, povzbuzuje a pomáhá nám kráčet k Bohu. Sám Ježíš o „maličkých“ říká, že „jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého Otce“ (Mt 18,10).

Andělé v dějinách spásy

Působení andělů prostupuje celé dějiny spásy, jejich úkoly se ale v průběhu věků proměňují:

• Ve Starém zákoně andělé především připravují cestu k záchraně. Předávají Boží poselství (Abrahamovi, Mojžíšovi), chrání a zachraňují (vyvádějí Lota ze Sodomy), vedou Boží lid a vykonávají Boží soud.
• V Novém zákoně se jejich služba soustředí na Ježíše Krista a naše vykoupení. Ohlašují jeho vtělení, zvěstují jeho narození, slouží mu na poušti a posilují ho v Getsemanech. Zároveň aktivně pomáhají apoštolům při hlásání evangelia.

Tři velcí archandělé: Michael, Gabriel a Rafael

Když Katechismus katolické církve mluví o andělech, vypůjčuje si slova svatého Augustina, aby vysvětlil, kým vlastně jsou: „Slovo anděl označuje úřad, ne přirozenost. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úřad, je to anděl.“

Archandělé jsou ti nejpřednější z těchto duchů, kterým Bůh svěřuje stěžejní úkoly v dějinách spásy. Církev liturgicky uctívá tři z nich, jejichž jména známe přímo z Bible:

• Svatý Michael (Mi-ka-El – „Kdo je jako Bůh?“): Vystupuje jako ochránce Božího lidu a bojovník proti satanovi. Jeho jméno vyjadřuje postoj adorace a věrnosti.
• Svatý Gabriel (Gavri-El – „Boží síla“): Působí jako Boží posel zvěstující vtělení Božího Syna.
• Svatý Rafael (Rafa-El – „Bůh uzdravuje“): Působí jako průvodce, ochránce a nástroj Božího uzdravení (známý z knihy Tobiáš).

A co archanděl Uriel? Často se můžeme setkat také se jménem Uriel. Toto jméno se objevuje v některých židovských a apokryfních spisech (např. v 1. knize Henochově), kde bývá líčen jako anděl moudrosti a světla. Církev ho však neřadí mezi archanděly oficiálně jmenované v katolickém Písmu a v liturgické tradici. Zmínky o Urielovi a dalších andělech z apokryfní angelologie bychom proto měli vnímat jen jako soukromou či mimobiblickou tradici, nikoli jako zavedenou katolickou nauku.

Katolická církev totiž uznává jmenovitě pouze Michaela, Gabriela a Rafaela a z tohoto důvodu vysloveně nedoporučuje přidělovat andělům jakákoli další jména. Úcta k andělům musí zůstat vždy zaměřena na Boha – ctíme je jako jeho svaté služebníky, kteří lidem pomáhají a přednášejí Bohu naše modlitby, ale nesmíme je uctívat jako božské bytosti.

Zrádná spiritualita: Křesťanství vs. New Age

Zájem o anděly je v dnešní době obrovský. Nebezpečí však vzniká tehdy, když se oddělí od Boha. V hnutí New Age bývají chápáni jako neosobní energie, vibrace nebo „duchovní průvodci“, které lze přivolávat pro získání osobního štěstí a úspěchu. Rozhodující autoritou se zde stává osobní pocit a zkušenost, čímž se často stírá rozdíl mezi dobrem a zlem.

Katolická víra naopak učí, že andělé nejsou energií, ale osobními a nesmrtelnými bytostmi stvořenými Bohem. Zatímco ezoterická praxe se snaží anděly magicky ovládat a vyvolávat, úcta k andělům v křesťanství nás má vést primárně k Bohu. Člověk totiž není bezmocnou hříčkou neviditelných sil; náš zápas se zlem vyžaduje víru, pokoru, modlitbu a mravní rozhodnutí.

Knihy a další produkty, kde se andělů „bát nemusíte": 

• Román o andělech – Příběh právníka Alexe propojuje setkání s andělem strážným a hledání smyslu života. Pro dospělé a starší dospívající, kteří mají rádi beletrii s duchovními otázkami.

• Chlapec, který si hrál s anděly – Svědectví o malém Davidovi, jeho nemoci a setkáních s anděly, Pannou Marií a Ježíšem. Kvůli tématu vážné nemoci a úmrtí je vhodné spíše pro dospělé a starší dospívající než pro malé děti.

• Novéna k andělu strážnému (také jako mobilní aplikace) – Devět dní modlitby a rozjímání nad biblickými texty o andělech. Tištěná brožurka i aplikace jsou vhodné pro čtenáře, kteří hledají krátkou pomůcku k osobní modlitbě.

• Novéna ke svatému archandělu Michaelovi – Krátká brožurka k devítidenní modlitbě se zamyšlením nad duchovním životem a Božím světlem. Pro dospělé a starší dospívající, kteří se chtějí modlit novénu.

• Novéna a litanie k svatému Michaelu archandělovi – Brožurka obsahuje novénu a litanii ke svatému Michaelovi. Hodí se pro osobní modlitbu dospělých i starších dospívajících.

• Záložka – Modlitba k andělu strážnému (Z 123) – Záložka s modlitbou na druhé straně. Drobný dárek a pomůcka k modlitbě pro děti, které už čtou, i pro dospělé.

• Záložka – Anděl Páně (Z 179) – Záložka s modlitbou Anděl Páně. Pro čtenáře všech věkových kategorií, kteří chtějí mít tuto modlitbu po ruce.

• Záložka – Modlitba ke sv. archandělu Michaelovi (Z 184) – Záložka od Paulínek s textem modlitby ke svatému Michaelovi. Vhodná pro dospělé a starší děti, které se tuto modlitbu učí nebo se ji pravidelně modlí.

• Záložka – Archanděl Michael – Záložka s modlitbou a krátkým textem o archandělu Michaelovi. 

• Záložka – Archanděl Gabriel – Záložka s modlitbou k archandělu Gabrielovi. 

• Záložka – Archanděl Rafael – Záložka s modlitbou a krátkým textem o archandělu Rafaelovi. 

• Ikony a obrazy andělů – Kategorie s vyobrazeními anděla strážného a archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Můžete zde vybírat obraz do domácnosti, farnosti nebo jako dárek k různými příležitostem.

  

Píseň bratra Slunce očima teologa a publicisty Zdeňka A. Emingera

Knihy františkánského kněze, pedagoga a spisovatele Éloie Leclerca jsou pohlazením po duši. V různých jazykových edicích bývají doprovázeny fotografiemi, které podivuhodným způsobem dovyprávějí, na co už slova nestačí. Právě takové je české vydání jeho knihy Píseň bratra Slunce.

Je skvělé, že knihu fotografiemi doprovodili čeští františkáni, kteří – jak vidno – si na své cesty berou fotoaparát. Nádherné přírodní motivy, krajina při úsvitu nebo bodláky v paprscích měkkého podvečerního světla jsou s to otevřít hloubku Leclercova textu, který nepostrádá ani jeho typický jemný humor. Už první věta předznamenává, že profesor Leclerc mířil úvahami nejen ke čtenářům, ale také do středu vlastního srdce. Píše: „Není nic grotesknějšího než akademický baret, zpod něhož čouhají oslí uši.“

Leclercova pouť životem a dílem sv. Františka z Assisi jde ve stopách jeho předchůdců, kteří se pokusili zprostředkovat jádro Františkova poslání a spirituality lidem své doby. I u Františka totiž hrozí, že se z něj může stát rezervoár citátů pro všechny příležitosti a že jeho dílo pozbude to, co nelze nazvat jinak než revolučním impulzem duchovní obnovy Kristovy církve a skrze ni i celého světa. Leclerc dobře ví, že František jako básník přírody a stvoření je na prvním místě hlasatelem Boží krásy a milosti, skrze něž Bůh stvořil vše, čím se můžeme těšit a z čeho můžeme žít. Píše: „Františkova bratrská vize, plná úžasu nad stvořením, neznamená příklon k přírodě. Jde v ní spíš o svět tíhnoucí k usmíření, a to díky Kristovu dílu vykoupení. Proto Františkovo univerzální bratrství není nostalgickou vzpomínkou na rajskou nevinnost, ale spíš horoucí nadějí, že je možné odpuštění a obnova všech věcí v Kristu.“

Éloi Leclerc představuje Františka jako člověka vážných a v lecčems i radikálních vizí, které mají svůj zdroj v Ježíši, v jeho osobním příběhu a v jeho podobenstvích. Zároveň ale ukazuje, že právě u Františka žádná ctnost nevylučuje druhou, žádná dobrá vlastnost nedominuje nad jinými. Nejlépe je to vidět u jeho pojetí evangelní, bratrské prostoty. Mohlo by se totiž zdát, že se v životě stačí oprostit od všeho a stát se žebrákem, který se neobejde bez cizího milosrdenství a pomoci. Leclerc hezky říká, že „kvůli prostotě nesmíme zapomenout na moudrost. Nic není prostšího než Píseň bratra Slunce, ale ta je zároveň výtryskem a zralým plodem moudrosti, výsledkem zázračného souznění s celým vesmírem.“ Co tím na pozadí své drobné, zato přenádherné knihy Leclerc říká nám, lidem, kteří nežijeme v klášterech?

Říká nám – a co kolem sebe vídám, mi dokazuje, že má pravdu –, že Františkovým následovníkem se může stát kdokoli, kdo učiní součástí svého osobního, rodinného, služebného či pracovního života něco z toho, co nám František a jeho bratři zanechali jako skutečně bohaté dědictví. Že se Františkova radikálnost neměří kvantitativně, ale kvalitativně. V jeho stopách totiž může jít nejen františkán či františkánka, ale třeba i student, matka pěti dětí nebo postarší manželé, kteří se rozhodli žít něco – řečeno s Leclercem – z „Františkovy přítomnosti ve světě“, jejímž leitmotivem je vždy smíření. Smíření lidí, smíření člověka se sebou samým, smíření člověka se světem, který obývá a jemuž vždy není dobrým pastýřem.

Spolu s autorem věřím, že po celém světě najdeme mnoho anonymních františkánů, kteří svým životem zpívají Píseň bratra Slunce. Kniha Éloie Leclerca je i na dnešní dobu pokorným a laskavým průvodcem, díky němuž máme naději setkat se ne s obrazem sv. Františka, nýbrž přímo s ním, s živým člověkem.

(Zveřejněno s laskavým svolením autora
a Katolického týdeníku)

Recenze knihy Emočně zdravé učednictví od pastora Karla Řežábka

Peter Scazzero, zakládající pastor sboru New Life Fellowship v newyorské čtvrti Queens, je českým čtenářům známý především knihami Emocionálně zdravá církev, Emocionálně zdravý vedoucí a Emočně zdravá spiritualita. Všechny jsem četl s velkým užitkem, některé i vícekrát. Když proto vyšel jeho nový titul Emočně zdravé učednictví, těšil jsem se a zároveň trochu obával, zda nepůjde jen o další variaci téhož. Naštěstí ne. Scazzero sám uvádí, že 75–80 % knihy tvoří nový materiál, a výsledkem je podle mě jeho dosud nejvyzrálejší kniha.

Její ústřední teze je jednoduchá a nepohodlná: emoční zdraví a duchovní zralost nelze oddělit. Člověk může znát Bibli, modlit se, sloužit a být duchovně aktivní, a přesto mohou celé vrstvy jeho života zůstávat Bohem téměř nedotčené. Scazzero tento typ učednictví přirovnává k levnému kamennému obkladu: zvenčí vypadá přesvědčivě, ale pod povrchem chybí nosná struktura.

Autor nepíše jako nezúčastněný teoretik. Jeho hledání vyrostlo z hluboké osobní a manželské krize i z bolestného rozkolu v jedné části sboru, který vedl. Tehdy mu začalo docházet, že problém není v nedostatku modlitby, biblického vyučování nebo služby, ale v samotném způsobu, jakým chápal učednictví.

Scazzero pojmenovává čtyři příčiny povrchního učednictví a následně rozvíjí sedm znaků zdravého učednictví. Mě osobně nejvíc oslovily tři vzájemně propojené důrazy.

Prvním je being before doing – nejprve být, teprve potom konat. Ve službě totiž nakonec nepředáváme hlavně své znalosti nebo metody, ale sami sebe. Nemůžeme druhým předat to, co sami nemáme. Proto Scazzero tolik zdůrazňuje zpomalení, ticho a přebývání v Boží přítomnosti. Člověk může být paradoxně tak zaměstnaný prací pro Boha, že začne šetřit právě na vztahu s Bohem.

Druhým důrazem je přijetí vlastních limitů. Duchovní zralost se neprojevuje tím, že zvládneme stále víc, ale i tím, že se učíme přijímat omezení – vlastní, druhých lidí i okolností, ve kterých žijeme. Scazzero jde ale ještě dál: mluví o „radostném žití v rámci Bohem daných omezení“. Nejde tedy jen o to své limity trpně snášet, ale přijmout je jako Boží dar. Právě limity nás totiž učí rozlišovat, co je opravdu naše odpovědnost, spoléhat se méně na vlastní sílu a více na Boha. Silně na mě zapůsobila Scazzerova jednoduchá odpověď lidem, kteří mu říkají: „Vím, že máš hodně práce, ale…“ Odpovídá: „Nemám moc práce. Mám jen své limity.“

Třetím důrazem je nové pojetí úspěchu. V církvi ho snadno měříme počty, růstem a viditelným vlivem. Scazzero nabízí jiné měřítko: úspěch znamená stát se člověkem, jakým nás chce mít Bůh, a dělat to, k čemu nás volá – jeho způsobem a v jeho čase. Služba tedy může růst, a přesto selhávat; nebo naopak ztrácet na velikosti a být přitom věrná.

Velkou předností knihy je propojení spirituality s velmi praktickou psychologií vztahů. Scazzero ukazuje, že duchovní zralost se nakonec musí projevit v tom, jak jednáme s lidmi, jak nasloucháme, řešíme konflikty, nastavujeme hranice a zacházíme s vlastní slabostí.

Emočně zdravé učednictví není kniha, kterou stačí přečíst a odložit do knihovny. Je to pozvání k pomalému a někdy bolestnému sestupu pod povrch vlastního života. K tomu, abychom se neptali jen ‚Co dalšího mám udělat?‘, ale také – a to hlavně – ‚Kým se stávám?‘.

Možná právě tohle vystihuje celou knihu nejlépe: záleží na tom, co děláme, ale ještě více na tom, kým jsme. Nemůžeme totiž druhým předat něco, co sami nemáme. A největším projevem lásky vůči těm, kterým sloužíme, proto může být právě ochota dovolit Bohu, aby nejprve hluboce proměňoval nás samotné.

Knihu vřele doporučuji především všem, kdo někdy zjistili, že jsou unaveni z nekonečného „konání pro Boha“, a přitom v sobě stále silněji cítí touhu být s Bohem a nechat se jím skutečně proměnit.

(zveřejněno s laskavým svolením
autora Karla Řežábka a Katolického týdeníku) 

Září přináší návrat do běžného rytmu – do školy, práce, kroužků a plnějších kalendářů. Právě v této době si možná víc než jindy uvědomujeme, jak snadno se náš den zaplní povinnostmi a jak málo prostoru zbývá na ztišení. Co kdybychom si ale spolu s novým školním rozvrhem zkusili vytvořit i nový rytmus pro svou duši?

Kniha Zkrátka modlitba od Johannese Hartla připomíná, že Boha nemusíme hledat mimo svůj běžný život. Je přítomný právě tam, kde jsme – uprostřed práce, rodiny, únavy i každodenních starostí.

Většina z nás se modlí hlavou. Formulujeme slova, soustředíme se na myšlenky, a když nás tělo vyruší – hlad, únava, bolest – bereme to jako selhání. Johannes Hartl v knize Zkrátka modlitba, v 5. kapitole, říká něco, co může změnit celý náš přístup: tělo není překážka modlitby, je to místo, kde se odehrává.

V září ji u nás pořídíte za akční cenu 129 Kč. Odběratelé newsletteru List od Paulínek ji mohou s kódem z e-mailu získat za 104 Kč.

Pavel nepíše do Korintu jako filosof. Píše do města plného chrámů, kde každý ví, co chrám znamená: místo, kde Bůh přebývá. A do toho říká: Vaše tělo je chrámem Ducha svatého (1 Kor 6,19-20). Ne obrazně. Doslova.

Postní doba je právě proto dobou těla stejně jako ducha. Půst, střídmost, ztišení – to nejsou jen disciplíny vůle. Jsou to způsoby, jak se vrátit do sebe a znovu si všimnout, že nejste sami.

15 minut, které něco změní (křesťanská mindfulness)

Vyhraďte si 15–20 minut v tichu – ráno, v poledne, večer, klidně v autě zaparkovaném před domem.

1. Uzemnění. Posaďte se, pozorně procházejte tělo od chodidel nahoru. Nakonec si uvědomte tlukot srdce. Bůh ho stvořil – každý tep je projev jeho pozornosti vám.
2. Dech. Sledujte, jak vzduch přichází a odchází. V Bibli je dech obrazem Ducha. S každým nádechem přijímáte něco, co vám Bůh dává právě teď.
3. Oslovení. Promluvte k tomu, kdo ve vás přebývá: „Duchu svatý, děkuji, že jsi tady. Promlouvej ke mně." Nezáleží na tom, co cítíte. Pravda platí i tehdy, když ji necítíme.

 Knihu přečetla a článek připravila sestra Andrea ,

aktualizováno 20. srpna 2026

Pier Giorgio Frassati byl 7. září 2025 svatořečen papežem Lvem XIV. spolu s Carlem Acutisem. O Carlu Acutisovi už dnes slyšel téměř každý.  Znáte také Frassatiho?

Pier Giorgio Frassati byl mladý Ital, který miloval hory, sport, přátele a dobrodružství. Zároveň bral vážně víru a pomoc druhým. Nebyl dokonalý – měl problémy ve škole, musel činit těžká rozhodnutí a vyrovnávat se s očekáváním své rodiny. A právě proto může být mladým lidem narozeným v 21. století blízký i dnes.

Jeho heslo „verso l’alto – k výšinám“ vystihuje celý jeho život. Nešlo jen o výstupy na hory, ale také o odvahu mířit výš v životě a dělat něco pro druhé. Pier Giorgio pravidelně pomáhal chudým a nemocným. Víru tedy nežil jen slovy, ale především konkrétními skutky.

Humor, parta a společná modlitba

Kromě sportu Pier Giorgio miloval hluboká přátelství a společenství. Se svou partou vysokoškoláků založil v květnu 1924 neformální skupinu nazvanou „Spolek podezřelých týpků“. Společně vyráželi do přírody, dělili se o jídlo, vymýšleli si vtipné přezdívky. Prostě žili naplno. V jejich vztazích se však humor přirozeně propojoval s vírou – jejich spolek se zavázal zůstat spojen nejen přátelstvím, ale i společnou modlitbou.

Zápasy ve škole a odvaha jít vlastní cestou

Dospívajícím může být blízký i tím, že nebyl bezchybným studentem. Ve škole zápasil s neúspěchy, a dokonce propadl z latiny, což ho přinutilo změnit školu. Navíc musel čelit tlaku svého otce, vlivného senátora a majitele deníku La Stampa, který z něj chtěl mít svého nástupce v čele novin. Pier Giorgio se však rozhodl jít vlastní cestou a zvolil si studium důlního inženýrství. Tuto těžkou profesi si vybral záměrně proto, aby mohl pracovat v útrobách země přímo po boku dělníků, sdílet s nimi jejich život a pomáhat jim.

Rodinné trápení a neshody

Vyrůstal v rodině, kde mezi rodiči nebylo mnoho blízkosti a často se neshodli. Když se zamiloval do níže společensky postavené Laury, věděl, že jeho matka by jejich vztah nepřijala. Rozhodl se proto vztahu vzdát a svou bolest svěřoval Bohu v modlitbě.

I dnešní mladí mohou stát před těžkým rozhodnutím, například zda se postavit rodičům, když jejich očekávání příliš ovlivňují jejich život. Je to modlitba, ve které lze hledat, co je správné, a nalézt odvahu podle toho jednat a přijmout následky svého rozhodnutí.

A tak Pier Giorgio může být též vhodným biřmovacím patronem pro někoho, kdo chce žít svou víru odvážně a konkrétně – mezi kamarády, ve škole, při sportu i ve službě druhým.

Víte, že tříska z jeho rakve je uložena v lyži, protože Frassati miloval hory, lyžování a sport. Relikviář vznikl pro Celostátní setkání mládeže v Ostravě a má následně putovat po celé České republice.

Jak vysvětluje netradiční formu relikviáře P. Rafael Kaca: „Má mladým lidem otevřít otázku, proč je na lyži relikvie. Pak je možné vyprávět celý Frassatiho příběh o svatosti, která nezapadá do šablon.“

Zdroj citace: Církev.cz, článek CSM Ostrava: Lyže jako relikviář sv. Piera Giorgia Frassatiho, 13. 8. 2026.
Zdroj z knihy: Franca Cortesi: Svatý Pier Giorgio Frassati, Paulínky, 2026.
Autor fotografie: Josef Polehňa (Člověk a víra)

Zajímá vás více? Přečtěte si naši knihu Svatý Pier Giorgio Frassati nebo navštivte webovou stránku věnovanou tomuto světci: https://www.frassati.cz/

 Vytvořeno za pomoci AI.

Nejistota a obavy, snaha mít všechno pod kontrolou a zvládnout každý úkol vlastními silami – to jsou zkušenosti, které zná mnoho žen. Právě proto jsme jako Tip měsíce vybraly knihu Hallie Lordové Neboj se… to se snadno řekne! Autorka v ní s otevřeností, humorem a vírou vypráví o obyčejných i náročnějších situacích rodinného života a ukazuje, že cesta ke klidu nevede přes dokonalost, ale přes důvěru a odevzdání.

Není to kniha plná rychlých rad ani jednoduchých odpovědí. Spíš připomíná setkání s blízkou ženou, která se nebojí přiznat vlastní slabost a říct: „Také to znám.“ A právě proto může čtenářce nabídnout povzbuzení, prostor k zamyšlení i úlevu, že na své obavy a zápasy není sama.

 V srpnu za cenu 135 Kč. Pokud patříte mezi čtenáře našeho newsletteru List od Paulínek, najdete v něm heslo na ještě vyšší slevu.  

Jak kniha zapůsobila na jednu z našich čtenářek?

Knihu Neboj se… to se snadno řekne! jsem četla s vděčností – přinesla mi povzbuzení, pohlazení i skutečnou úlevu. Nad některými kapitolami jsem se dojala, u jiných jsem se pobavila, protože autorka umí o citlivých věcech psát s lehkostí a nadhledem.

Hallie Lordová píše o událostech ze svého života ve Spojených státech, ale to, o čem mluví, hranice nemá. Jde o běžné starosti, pochybnosti a otázky, které si klade většina žen bez ohledu na to, kde žijí. Ne každá kapitola padne každé čtenářce jako ulitá – některé pasáže jsou hodně poznamenané autorčinou osobní povahou nebo životním stylem, ani já jsem se s nimi neztotožnila na sto procent. Vadit by to ale nemělo: kniha nefunguje jako soubor návodů, ale jako dobrý společník.

A právě v tom vidím její největší sílu – v tónu, který povzbuzuje a utěšuje, aniž by poučoval. Nenajdete tu žádný recept na bezchybný život ani další seznam úkolů k odškrtání. Autorka spíš potvrzuje, že strach a nejistota patří k životu a že je lepší sdílet to s Bohem než spoléhat jen na vlastní síly.

To je červená nit celé knihy: snaha mít vše pod kontrolou: nic nezkazit, všechno zvládnout sama. Jenže tahle iluze se rozpadá v okamžiku, kdy člověk žije s partnerem, který má vlastní práci, vlastní starosti a jiný úhel pohledu, a zejména pak s příchodem dětí. Věci, jež si dřív dokázala naplánovat a udržet ve svých rukou, jí najednou vyklouzávají.

Nejvíc mě zasáhly kapitoly na téma „nedokonalost“. Při čtení jsem si oddechla, protože jsem zjistila, že v tom nejsem sama. U některých pasáží jsem se přistihla, jak nad knihou dlouho sedím a přemýšlím o vlastním životě, o tom, co v něm možná stojí za to pozměnit.

Autorka ukazuje, co se stane, když člověk přestane nosit své starosti jen sám v sobě a začne je svěřovat Bohu. Ten tu není odsunutý do vyhrazené chvilky na modlitbu, ale prostupuje celým životem – vztahy, rodinou, rozhodováním, strachem i tou nejobyčejnější denní rutinou.

Tuhle knihu budu ráda půjčovat kamarádkám a doporučila bych ji i do společenství žen nebo maminek jako odrazový můstek k rozhovoru:

Jak to máme my?
Co se snažíme udržet pevně ve svých rukou?
Čeho se bojíme?
A co bychom mohly pomalu pustit a nechat na Bohu?

instagramerka, matka, manželka a čtenářka Draha N. (35 let)

Hledáte knížku pro vaše malé čtenáře? 

Po celý červenec nabízíme jako náš knižní tip nedávnou novinku Hledá se svatý  – na našem eshopu za cenu 135 Kč (odběraté newsletteru s kódem za 109 Kč).

A protože prázdniny jsou dlouhé, připravili jsme k ní aktivitu, která děti z knihy přenese rovnou do života:  spolu s hlavním hrdinou Tomášem mohou putovat světem, aby nakonec zjistily, že skutečná svatost a dobrota vznikají z našich vlastních každodenních činů.

Ideální aktivitou bude „Letní deník dobrodružství a dobrých skutků“.

Cíl aktivity pro čtenáře

Děti se v létě nestanou jen pasivními čtenáři, ale promění se v samotného Tomáše. Cílem není cestovat za oceán, ale rozhlédnout se kolem sebe a plnit drobné, užitečné úkoly. Za každý splněný úkol si mohou do svého deníku nalepit nálepku nebo zakreslit bod na svou vlastní „cestovatelskou mapu“.

Inspirace pro letní výzvy (podle Tomášových příběhů):

1. Záchranná mise pro zvířátka:

• Příběh z knihy: Tomáš neváhal sundat plášť, skočit do řeky a zachránit zoufalému sedlákovi topící se krávu.
• Letní úkol: Pomozte zvířátkům ve svém okolí. Děti mohou vyrobit a pravidelně doplňovat pítko pro ptáky a hmyz na zahradě (zvlášť v letních vedrech), vyvenčit pejska z útulku nebo pomoci s péčí o domácího mazlíčka.

2. Piknik ve stínu stromů:

• Příběh z knihy: Tomáš našel ztracenou holčičku zavřenou ve sklepě, protože se tam tajně chodila ládovat sladkými hruškami, které měla tak ráda.
• Letní úkol: Ochutnávka letního ovoce. Uspořádejte letní piknik. Děti si mohou zkusit samy natrhat ovoce (třešně, jablka, hrušky) nebo s rodiči nasušit křížaly, které se v knize také objevily. Hezkou a zábavnou aktivitou může být i poznávání ovoce po chuti se zavázanýma očima.

3. Mise „Pomoc starším“:

• Příběh z knihy: Během putování se Tomáš zdržel u staré ženy, které nasekal dříví, očesal ovoce ze stromů, a dokonce jí opravil děravou střechu.
• Letní úkol: Podejte pomocnou ruku starším. Děti mohou nabídnout pomoc babičce a dědovi na zahradě (např. vytrhávání plevele, zalévání květin) nebo dojít na drobný nákup pro staršího souseda.

4. Sousedský stánek s osvěžením:

• Příběh z knihy: Tomáš narazil na dvě rodiny, které se tolik nenáviděly, až si navzájem kradly věci, a dokonce i děti. Usmířil je geniálním nápadem – poradit jim, aby na nedaleké křižovatce začaly pocestným společně prodávat bylinkový čaj, dřevo a domácí povidla.
• Letní úkol: Uspořádejte stánek (nebo hru na obchod). Děti mohou na zahradě připravit bylinkový čaj nebo domácí ovocnou limonádu a pohostit s ní kamarády ze sousedství nebo kolemjdoucí. Hlavní podmínkou tohoto úkolu je, že u toho musí spolupracovat a nesmí se s nikým hádat – přesně jako to Tomáš naučil děti oněch rozhádaných sousedů.

5. Rozdávání radosti nemocným:

• Příběh z knihy: Tomáš odvážně vstoupil do města uzavřeného kvůli nakažlivé nemoci. Rozdal lidem zásoby mouky a ryb a dlouhé týdny pomáhal nemocným a nosil jim vodu.
• Letní úkol: Potěšte někoho, komu není dobře. Děti mohou nakreslit veselý obrázek, vyrobit drobnost nebo upéct s rodiči koláč a donést ho někomu, kdo je dlouhodobě nemocný, nebo někomu, kdo je zkrátka jen osamělý.

Závěr léta

Na konci prázdnin si společně sedněte a zhodnoťte, čím vším si děti prošly. Můžete jim připomenout závěrečnou myšlenku z knihy – rodiče chtěli světce sice přivést zdaleka, ale svatý člověk se nepozná podle toho, že má „nad hlavou svatozář“. Dobro a svatost si v sobě budujeme my sami svými laskavými činy a pomocí druhým.

Svatební sezóna začíná! I vy jste letos dostali pozvánku a teď si lámete hlavu s dárkem? Možná nechcete dát jen obálku s penězi. Možná hledáte něco osobnějšího – dar, který novomanžele potěší, povzbudí a bude je provázet i dlouho po svatebním dni.

Pokud jsou snoubenci věřící, může být velmi vhodnou volbou kniha o manželství, ikona, přání s duchovním poselstvím nebo svíčka s biblickým citátem, který jim bude připomínat Boží požehnání na společné cestě.

Kniha je přitom jedním z nejvděčnějších dárků. V rodinné knihovničce zůstane navždy a ručně napsané věnování uvnitř se pro novomanžele může stát hřejivou vzpomínkou i po letech.

Když se řekne „kniha o manželství“, většina si vybaví bestseller Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Je to skvělá a oblíbená volba, před pár lety vyšla i se „svatební obálkou“. Pokud ale chcete darovat něco méně očekávaného – nebo přidat další inspiraci – máme pro vás několik dalších tipů. 

Pro milovníky inspirativních příběhů
Pokud rádi darujete knihy, které se čtou jedním dechem a zároveň zanechají hlubokou stopu, sáhněte po titulu Láska je rozhodnutí.

Kniha přináší zkušenosti konkrétních manželství a připomíná důležitou pravdu: láska není jen pocit, ale rozhodnutí vůle konat dobro. Právě takové povzbuzení může být pro novomanžele krásným darem do začátku společného života.

Pro páry, které ocení praktické rady
Manželství roste z maličkostí. Jen na to v každodenním shonu občas zapomínáme. Knihy 100 způsobů, jak projevit lásku manželovi a 100 způsobů, jak projevit lásku manželce jsou praktickým a laskavým průvodcem pro každý den. Nabízejí konkrétní nápady, jak druhému projevit pozornost, úctu a lásku – obyčejně, jednoduše a opravdově.

Co třeba připravit snídani, poslat milou zprávu, nabídnout pomoc nebo jen dát druhému najevo: „Vidím tě. Jsi pro mě důležitý/důležitá.“ Právě takové drobnosti často tvoří pevný základ dobrého manželství.

Pro ty, kteří se těší na rodinný život
Oblíbený autor Gary Chapman se v knize Pohodová rodina krok za krokem věnuje tomu, jak vytvářet doma atmosféru přijetí, laskavosti, trpělivosti, respektu a porozumění.

Není to suchá příručka ani složitá psychologická studie. Spíš hřejivé pozvání k tomu, aby se domov stal místem, kde je dobře – manželům, dětem i všem, kdo do něj přicházejí.

Pro páry, které si rády povídají
Láska není jen romantický okamžik svatebního dne. Je to každodenní rozhodnutí žít spolu v časech dobrých i těžkých. Kniha O lásce, manželství a rodině přináší inspirace, modlitby a zamyšlení od papeže Františka.

Lze ji použít jako průvodce na prvních 30 dní společného života.

Pro ty, kteří jdou rádi do hloubky
Hluboké a upřímné otázek pro páry nabízí kniha  Manželství – společná cesta k Bohu. Nenajdete zde žádné rychlé návody na okamžité štěstí ani povrchní rady. Tento titul manželům připomíná, že jejich vztah není jen spojením dvou lidí, ale posvátným společenstvím tří – manžela, manželky a Boha. 

Pokud hledáte dárek pro novomanžele, kteří chtějí svou víru prožívat společně, může být tato kniha krásnou kotvou pro jejich manželskou cestu.

Doporučené tituly:

A ještě něco navíc:

Pro akční páry
Možná hledáte něco jiného než klasickou knihu. Něco, co novomanžele pozve ke společně strávenému času, rozhovoru a radosti.

Manželské karty jsou originálním dárkem pro páry, které si rády povídají – u šálku čaje, skleničky vína nebo večer u ohně. Pomáhají otevřít témata, na než se v běžném dni často nedostane, a proměnit obyčejný večer v malé domácí rande.
Jsou moderní, osobní a praktické. Navíc je velká šance, že takový dárek se na svatebním stole nesejde dvakrát.

Další tipy na svatební dary
Kniha je krásný základ, ale můžete ji doplnit i další drobností s duchovním významem.
Pro novomanžele máme aktuálně tato svatební přání:   

1. varianta nebo 2. varianta. Můžete však volit z dalších motivů a vždy jen záleží na textu, který dopíšete. 

Místo klasického přání můžete zvolit i některou z tematických záložek 

ZÁLOŽKY:

A na poslední chvíli vás zachrání dárkový kupon, zvláště pokud si nejste jistí výběrem nebo pospícháte, v hodnotě 1000, 500 nebo 300 Kč.

Z těchto drobností můžete snadno vytvořit osobní dárkový balíček. Stačí vybrat knihu, přidat svíčku, přání, vše vložit do dárkové krabičky a napsat několik slov od srdce. Vznikne elegantní a osobní dar, který novomanžele potěší nejen ve svatební den. 

Nejste si přesto jisti a potřebujete poradit? Pokud se k nám do obchodu dostanete, kolegyně Daniela a sestra Molly vám při výběru rády pomohou. V knihkupectví navíc nabízíme hlavně řecké ikony a ručně zdobené svíčky, můžete také vybírat z různých křížů.

Dar, který zůstane

Svatební den uteče rychle. Květiny zvadnou, dort se sní a obálky se rozplynou v praktických výdajích. Ale dobrá kniha, modlitba, ikona nebo osobní věnování na záložce do knihy mohou novomanžele provázet ještě dlouho.

Chcete-li jim darovat něco, co má hloubku, krásu a smysl, vyberte dárek, který jim připomene, že manželství je cesta. Ne vždy snadná, ale požehnaná. A že na ní nejsou sami.

Průběžně aktualizujeme výběr v kategorii Svatební inspirace.

 Společně vybírala paní Věra A. a knihkupkyně Daniela S.

Co vás čeká při svatebním obřadu v kostele?

Pokud jste pozvaní na svatbu v kostele a nejste si jistí, co vás čeká, nemusíte mít obavy. Obřad obvykle zahrnuje slavnostní příchod ženicha a nevěsty, čtení z Písma, svatební slib, výměnu prstýnků, modlitby za novomanžele a závěrečné velké požehnání.

Během obřadu se někdy stojí, sedí nebo klečí. Můžete se jednoduše řídit ostatními hosty. Pokud nejste věřící nebo si nejste jistí, není třeba se aktivně zapojovat do modliteb či zpěvů.

Je-li součástí obřadu mše svatá, může následovat svaté přijímání. To je určeno praktikujícím katolíkům. Ostatní zůstávají sedět v lavici.

Ať už se svatba koná při mši svaté, nebo formou kratšího obřadu, její středem je vždy slib lásky, úcty a věrnosti. Právě proto se ke svatbě v kostele tak krásně hodí dar, který novomanžele povzbudí na jejich společné cestě.

Nedávno zveřejněný článek na Page Not Found otevřel bolestné téma: příběhy mladých křesťanů z různých církví, kteří do manželství nevstupovali z vnitřní svobody a zralého rozhodnutí, ale pod tlakem strachu z „nečistého života“, z očekávání okolí nebo pocitu, že „správní věřící“ svatbu neodkládají. Julie Kaletová, autorka textu na svědectvích různých lidí ukázala, jak nebezpečné je, když se z manželství stane únik, povinnost nebo nástroj, jak vyřešit napětí ve vztahu, sexualitě či v rodině.

Kniha Co kdybychom se vzali?, kterou Paulínky vydaly již před několika lety, varuje před situacemi popsanými v článku a zdůrazňuje, že zdravé manželství nemůže nikdy stát na nátlaku, strachu ze selhání nebo na snaze rychle „zlegalizovat“ sexualitu.

Absolutní nutnost svobody a odmítnutí nátlaku

Základním pilířem každého manželství musí být to, že závazek je naprosto svobodný a dobrovolný. Jakýkoli nátlak, ať už ze strany sboru nebo faráře či rodiny, brání zralému rozhodnutí a je v rozporu s tím, co manželství skutečně vyžaduje. Autoři také velmi důrazně varují před tím, aby mladí lidé svůj vztah příliš nespiritualizovali a nevzdávali se vlastní svobody pod záminkou špatně pochopené „Boží vůle“. Představa, že si někoho vezmeme, a poněvadž jsme věřící, „Bůh zařídí všechno ostatní“, je podle knihy velmi nebezpečná, protože Bůh se do naší lidské svobody nevměšuje a nečiní z nás loutky.

Zásnuby jako svobodné rozlišování, nikoli past

Článek popisuje zničující strach z rozchodu a společenské stigma z případného selhání. Kniha naopak jasně definuje, že zásnuby nezavazují budoucí manžele a nejsou přímým příslibem svatby. Jde o oficiální období rozlišování, během něhož mají snoubenci právo svobodně se rozhodnout svatbu zrušit. Autoři zdůrazňují, že i když už jsou rozeslána oznámení a objednána hostina, pár má právo se rozejít. Zrušení zásnub není prohrou, ale naopak projevem svobody a odvahy, který může oba ochránit před budoucími vážnými manželskými problémy.

Nebezpečí ukvapenosti kvůli sexualitě

Pokud jde o oblast intimity, kniha odmítá redukci sexuality na strach a zákazy, ale zároveň varuje před urychlováním vztahu jen kvůli fyzické touze. Čistota spočívá v souladu mezi tělem a srdcem – naše gesta by neměla slibovat něco, k čemu ještě nedozrála naše schopnost trvale se zavázat. Pokušení řešit to sňatkem a „tlačit na pilu“ jen kvůli intimitě znamená, že pár přeskočí nesmírně důležitou fázi poznávání. Tělesné milování má být vyjádřením naprostého a definitivního vzájemného sebedarování, kterého manželé dosáhnou až samotným manželským slibem.

Proto každému stojí za to položit si otázku, již nese i název knihy: Co kdybychom se vzali? Jak poznat, že jsme připraveni. Nikoli jako pobídku ke spěchu, ale jako pozvání k poctivému rozlišování. Kniha je určena snoubencům i těm, kdo je doprovázejí, a nabízí i osobní otázky, které pomáhají otevřít témata, jež se v zamilovanosti nebo pod tlakem okolí snadno přeskočí.

Dění ve společnosti sleduje a odpovědi na otázky v knihách hledá sestra Andrea

„Kniha Co kdybychom se vzali byla pro můj manželský vztah velmi podstatná. Rozšířila mi obzory a pomohla správně nastavit nejen má očekávání, ale také můj přístup k manželství a rodičovství. Pomohla mi předejít mnoha nedorozuměním a pochopit, jak se mám chovat ke své manželce a dětem, abychom měli láskyplný a klidný manželský i rodinný život. A to je něco, co v mnoha rodinách není samozřejmostí.“

Josef Řídký, IT specialista spolupracující s Paulínkami

Dobré vědět!

V průběhu června 2026 (nebo do vyprodání zásob) si mohou odběratelé našeho pravidelného newsletteru List od Paulínek knihu objednat se slevovým kódem za zvýhodněnou cenu 109 Kč. Kód najdou přímo v newsletteru. Pro ostatní on-line objednávky je kniha nově za cenu 131 Kč.

👉 Objednejte si teď v červnu knihu a dejte svému vztahu prostor pro rozhovor, který stojí za to vést ještě před svatbou.

Ilustrační obrázek je dílo AI. Najde se nějaký pár, který se s knihou pro Paulínky vyfotí?

Na 26. května připadá svátek sv. Filipa Neriho – kněze, který v 16. století dokázal proměnit Řím ne mečem ani nařízením, ale smíchem, bláznovstvím a bezpodmínečnou láskou k lidem. Byl to člověk, který bral Boha smrtelně vážně a lidi nikdy nesoudil.

V době, kdy hledáme vzory – nejen pro biřmování, ale jak vůbec být křesťanem bez přetvářky –, je Filip překvapivě aktuální. Nebyl to světec z mramoru, ale člověk, jehož charakter dnes potřebujeme jako sůl: radostný bez povrchnosti, pokorný bez sebelítosti, svobodný bez anarchie. Z naší knihy Svatý Filip Neri jsme vybrali 20 zajímavostí z jeho života.

Víte, že…

• … zvětšené srdce mu zlomilo žebra? O Letnicích roku 1544 prožil hluboký mystický zážitek, při kterém mu do hrudi vnikla ohnivá koule. Jeho srdce se nadpřirozeně zvětšilo natolik, že mu zlomilo dvě žebra, aby vůbec mohlo bít, a vytvořilo mu na hrudi otok velikosti pěsti.
• … své mystické tajemství skrýval celých 50 let? Tuto srdeční anomálii si ponechal pro sebe pod heslem „secretum meum mihi“ (mé tajemství patří mně). Jeho bušení srdce přitom bylo tak silné, že lidé klečící vedle něj cítili, jak se s nimi otřásá lavice.
• … na chvíli oživil mrtvého chlapce? V roce 1583 vzkřísil nedávno zesnulého šestnáctiletého chlapce Paola Massima. Na Filipův hlas chlapec procitl, vyzpovídal se ze zapomenutého hříchu a poté na vlastní přání, aby se mohl shledat s matkou a sestrou v nebi, v pokoji znovu zemřel.
• … ve zpovědnici lidem doslova četl myšlenky? Bůh ho obdařil tzv. kardiognozí, tedy schopností číst v lidských srdcích a svědomí. Znal skryté myšlenky a tajné hříchy kajícníků ještě předtím, než vůbec vstoupili do zpovědnice.
• … extáze a levitace mu komplikovaly sloužení mše? Při slavení eucharistie prožíval tak silné spojení s Bohem, že často plakal, upadal do vytržení a levitoval. Musel vynakládat obrovské úsilí, aby svou mysl od Boha vůbec odtrhl a dokázal mši řádně odsloužit. Ke konci života proto musel nechat zavírat dveře s nápisem „Otec Filip slouží mši“, aby mohl s Kristem zůstat o samotě.
• … byl skutečným „světcem radosti“, ale jeden slavný výrok nikdy neřekl? Větu „Buďte hodní, můžete-li“ svatý Filip zřejmě nikdy nevyslovil. Přesto je mu často připisována, protože přesně vystihuje jeho mírnost a respekt ke svobodě. Své žáky naopak povzbuzoval slavnou větou: „Buďte veselí, jen nehřešte,“ a učil je říkanku proti chmurám: „Skrupule a smutky, kliďte se z mého domu!“
• … záměrně ze sebe dělal šaška, aby utajil svou svatost? Cíleně pěstoval duchovní umrtvování, aby předešel marnivosti a uctívání. Často chodil po Římě v bílých papežských střevících (dar od papeže Pia V.), oblékal si kabátek z liščí kůže nebo si natahoval bílou saténovou košili naruby rovnou přes sutanu.
• … z budoucího mocného kardinála udělal komunitního kuchaře? Netradičně učil své žáky pokoře a bojoval s jejich samolibostí. Z velmi vzdělaného kněze Cesara Baronia (který se posléze stal kardinálem) udělal kuchaře a na kamna mu uštěpačně nechal napsat „Cesare Baronio, věčný kuchař“. Jinému následovníkovi zase nařídil, aby si přede všemi svlékl sutanu a ukázal své roztrhané a záplatované kalhoty.
• … byl dokonalým zosobněním „harmonického souladu protikladů“? Lidé mu dávali zdánlivě protichůdné přívlastky – byl známý jako nesmírně veselý, hravý, prostý a přímý, avšak zároveň velmi zdrženlivý, hloubavý a bláznivě zamilovaný do Boha. Zatímco při mši svaté se naprosto odpoutával od světa, mimo ni se dokázal bezvýhradně a neúnavně vydávat do služby ostatním.
• … vynalezl křesťanskou alternativu ke karnevalu? Aby odradil lidi od hříchu během bujarého římského masopustu, zavedl v roce 1552 tzv. „putování k sedmi kostelům“. Byla to radostná, asi 20 kilometrů dlouhá pěší trasa napříč Římem, kterou doprovázel zpěv, hudba i společný venkovní piknik s chlebem, salámem, vejci, sýrem a vínem na louce.
• … tato pouť narazila na tvrdý odpor a byla zakázána? Za přísného papeže Pavla IV. ho kardinál vikář obvinil ze zakládání ctižádostivé sekty a putování mu zakázal. Filip urážky přijímal s klidem, dočasně putoval jen sám s pár následovníky, ale po náhlé smrti tohoto kardinála mu sám papež požehnal, ať v díle pokračuje. Nakonec se pouť rozrostla v masovou událost pro tisíce lidí (až 6000).
• … dojal k pokání celou bandu zlodějů? Když ho jednou po mši obklíčila skupina zlodějů, nesnažil se bojovat, ale začal jim vyprávět o Božím milosrdenství. Mluvil k nim tak dojemně, že ho nejen nechali jít, ale někteří z nich se rozhodli změnit svůj život a následovat ho.
• … žil z jediného bochníku chleba denně? V mládí se po smrti otce dobrovolně vzdal svého dědictví ve prospěch sester a žil v radikální chudobě. Svůj roční příděl pšenice přenechával pekaři, od kterého pak dostával denně pouhý jeden bochník chleba, jejž pojídal většinou jen s několika olivami u studny.
• … byl velkým milovníkem zvířat? Měl velmi blízký vztah k přírodě. Staral se o psa jménem Capriccio i o kočku, kterou nenechal bez péče ani poté, co se sám přestěhoval do jiného kostela. Zvířata mu sama o sobě projevovala velkou náklonnost.
• … kvůli kajícníkům nechával klíč venku u dveří? Službě ve zpovědnici se věnoval od rána do večera (někdy i před východem slunce kvůli pracujícím). Běžně kvůli lidem přerušoval čas osobní modlitby či jídlo a nechával klíč od bytu dole u dveří, aby k němu mohli lidé přijít na zpověď kdykoli.
• … zásadně odmítal nadměrnou přísnost? K lidem se choval jako láskyplný otec. Obzvláště k těm, kteří se k víře teprve vraceli. Nechtěl lidi děsit nároky nového života, ale zdůrazňoval, že je třeba získávat je pro Krista „soucitem, mírností a láskou“. Učil, že nemáme žasnout nad tím, jak jsou lidé hříšní, ale spíše nad tím, když jsou svatí.
• … dával překvapivě originální rady pro boj s pokušením? Doporučoval při vyznávání začít vždy těmi nejtěžšími hříchy, za které se člověk nejvíce stydí, protože to pyšného zlého ducha nejvíce zahanbí. Při silném pokušení zase radil nahlas zvolat vyhrůžku: „Řeknu to na tebe Filipovi!“, což podle svědectví k záchraně duše okamžitě stačilo.
• … za svého života zažil celkem 15 papežů a odmítl se stát kardinálem? Papež Klement VIII., který jako chlapec v Oratoriu vyrůstal, mu nařídil přijmout kardinálský klobouk a nechal mu ho doručit domů. Filip to odmítl a žertem nechal papeži vzkázat, že by si za to zasloužil zabít „pro víru“.
• … přesně předpověděl volbu nečekaného papeže? Když se kardinálové shromáždili na konkláve, Filip během rozhovoru na ulici svým žákům přesně odhalil, kdo bude příštím papežem. Označil zcela nečekaného kandidáta (budoucího Pia V.) a správně určil i den a hodinu, kdy se tak stane.
• … papež na něj poslal tajné špiony? Přísný papež Pius V. k němu zpočátku choval nedůvěru a poslal do Oratoria dva dominikánské teology jako tajné špiony. Tito vyšetřovatelé si však Filipova kázání naprosto zamilovali a papeži pouze potvrdili vysokou kvalitu jeho díla.
• … jediným politickým zásahem změnil dějiny Francie? Běžně se politice naprosto vyhýbal. Udělal ale jednu výjimku – přesvědčil a duchovně doprovázel papeže Klementa VIII., aby uznal konverzi kalvinisty Jindřicha Navarrského, a umožnil mu tak stát se prvním francouzským králem Jindřichem IV. z rodu Bourbonů.
• … udržoval hluboká a humorná přátelství s největšími světci 16. století?

• Sv. Ignác z Loyoly: Společně sloužili chudým. Ignác si velmi přál, aby se Filip stal jezuitou, což ale Filip odmítl.
• Sv. Kamil de Lellis: Byl Filipovým duchovním synem. Právě Filip ho přivedl ke službě nevyléčitelně nemocným ve špitálech.
• Sv. Felix z Cantalice: Měli společný obrovský smysl pro humor. Na ulici na sebe pro pobavení i poučení kolemjdoucích křičeli žertovné „urážky“ (např. „Kéž tě utopí v Tibeře s balvanem na krku!“), aby nakonec dodali: „Kéž bys to všechno dokázal vytrpět z lásky k Bohu!“
• Sv. Karel Boromejský: Choval k Filipovi hlubokou úctu, klečel před ním a líbal mu ruce. Karel se neustále snažil Filipovy kněze „přetáhnout“ do své milánské diecéze, proti čemuž se Filip ohrazoval a Karla žertovně označil za „nelítostného zloděje lidí“.
• V Římě se přímo stýkal také se sv. Josefem Kalasanským a sv. Janem Leonardim. V roce 1622 byl pak Filip svatořečen dokonce ve stejný den jako čtyři tehdejší španělští světci – Ignác z Loyoly, František Xaverský, Terezie z Ávily a Isidor z Madridu.  

Knihu s sebou na cesty po Praze vzala a zajímavosti vybrala sestra Andrea.

Než jsem si přečetla knihu Příběh Komunity Cenacolo, věděla jsem o matce Elvíře a jejích komunitách jen to, co vám najde každý vyhledávač: že tato italská řeholnice, vlastním jménem Rita Agnese Petrozzi, je zakladatelkou celosvětově známé Komunity Cenacolo, která pomáhá mladým v krizi a závislým na drogách. Narodila se 21. ledna 1937, v roce 1983 založila první dům komunity v Saluzzu a zemřela 3. srpna 2023 ve věku 86 let.

Právě až kniha mi odhalila, jaká byla její cesta k uskutečnění dnes tak velkého díla.

Od kuchařky k zakladatelce nové komunity

Elvíra vstoupila do kláštera v devatenácti letech. Když pak ve 43 letech začínala s novým dílem, měla za sebou jen tři třídy základní školy a osmadvacet let v klášteře jako kuchařka. Proto, když předtím žádala představené o svolení pomáhat mládeži v nouzi, dostávala 6 let zamítavou odpověď: neměla vzdělání, zkušenosti ani podporu. Avšak místo toho, aby to vzdala, čekala a modlila se. V knize otevřeně popisuje období čekání a nejistoty. Právě tahle část na mě působila nejsilněji. Zpětně tento čas nazvala „porodními bolestmi“. Nakonec dostala starý zchátralý dům. V něm začala nové dílo bez peněz a bez odborného týmu, ale s vnitřní jistotou, že to je její cesta.

Trpělivost a důvěra jako stavební kámen

Říkám si, jak to vydržela? Neumím si to představit, zvláště v dnešní době, kdy od nás společnost očekává rychlost a výsledky. Elvíra zvolila pravý opak – a Bůh její dílo požehnal. Dnes domy Komunity Cenacolo fungují ve čtyřiceti zemích světa a vrací zpět do života lidi, o kterých si okolí myslelo, že jsou už navždy ztraceni.

Cenacolo: Místo společenství a modlitby

Jméno komunity – Cenacolo – znamená v italštině „večeřadlo“. Odkazuje na místo poslední večeře, tedy na místo společenství, modlitby a setkání. Matka Elvíra chtěla zdůraznit právě duchovní rozměr a atmosféru společného života v nově vznikající komunitě. O tom se píše v druhé části knihy.

Postupně za Elvírou do jejího domu přicházeli mladí lidé po letech závislosti na drogách a z nefunkčních rodin. V komunitě se nepoužívají léky ani standardní terapie. Členové se „jen“ učí žít znovu, milovat sebe i druhé a nacházet radost v pomoci ostatním. A vše je podepřeno modlitbou.

Důraz se klade hlavně na:

• pravidelný režim,
• práci,
• vztahy,
• odpovědnost,
• společný život.

Léčba, která začíná doma: Práce s rodinami závislých

Zajímavé je, jak komunita pracuje s rodinami závislých. Nežádají po nich peníze, ale změnu. Rodiče jsou vedeni k tomu, aby přestali obviňovat sebe i své děti, naučili se odpouštět a společně hledali cestu vpřed. Když pak mladí lidé vidí, že jejich rodiče se mění, nacházejí sílu požádat je o odpuštění – a tím se uzdravují i oni sami.

Co mi utkvělo z četby?

• Není nutné mít všechno dopředu dokonale promyšlené, aby člověk mohl začít něco nového, k čemu je volán.
• Těžká minulost nemusí člověka definovat navždy, nemusí člověka brzdit v rozvoji – někdy nás naopak připravuje na věci budoucí.
• Zkratky nikam nevedou, i když lákají, změna obvykle bolí a nejde urychlit, ale je pak trvalá.
• Člověk se často nejvíc posune ve chvíli, kdy přestane být soustředěný jen sám na sebe. Nejvíc člověk stagnuje, když se utápí sám v sobě. Matka Elvíra říká, že nikdy neměla čas moc myslet na sebe – a v tom našla svobodu. „Pokud svůj život nedarujete, promarníte ho.“

Kdo může v knize najít inspiraci?

V knize najdete mnoho konkrétních příběhů, a přitom se nezveličuje Elvířino dílo. Spíš se ukazuje, že návrat k normálnímu životu bývá pomalý, náročný a postavený na malých každodenních krocích.

Myslím si, že osloví každého, koho zajímají skutečné životní příběhy a práce s lidmi na okraji společnosti. A také každého, kdo potřebuje povzbudit ve víře v Boží prozřetelnost.

Kde knihu koupíte?
Knihu najdete v katolických knihkupectvích. Aktuálně je k dispozici u Paulínek za akční cenu 125 Kč.

Pokud vás příběh matky Elvíry zaujal, podívejte se také na české webové stránky Komunity Cenacolo: Cenacolo.cz.

Máme pro vás dobrou zprávu: snížily jsme limit pro dopravu zdarma. Nově vám stačí nákup od 990 Kč. Už jste si toho všimli? Doufáme, že ano.

Ale co dělat, když naplníte košík, těšíte se na nové knihy – a pak zjistíte, že vám do dopravy zdarma chybí pár korun. A to je škoda, ne? A přidat rychle něco jen tak? To se vám nechce.

Přesně pro takové chvíle máme připravené 2 možnosti, jak to vyřešit rychle.

• Podpořte Paulínky malým darem

Už dlouhá léta nám čtenáři pomáhají malým dobrovolným příspěvkem od 1 do 999 Kč. Dar jde přímo na podporu naší práce: vydávání knih a duchovní inspirace pro lidi, kteří to potřebují.

• Sáhněte do Srdcovek

Pokud máte uložený seznam oblíbených knih – Srdcovky – teď nastala ta pravá chvíle si je konečně pořídit. Přidejte si do košíku titul, jehož koupi jste zatím odkládali.

 Volba je samozřejmě vždy jen na vás.

Doprava zdarma je určena pouze pro soukromé odběratele s adresou v ČR, a to bez ohledu na způsob doručení.

Zásilky posíláme:

• přímo na adresu

• do výdejního boxu nebo na odběrné místo

Limit 990 Kč platí pro obě varianty stejně.

Poznámka pro farnosti, knihovny, řeholní komunity a knihkupce: na vás se vztahuje poštovné zdarma při nákupu nad 4 000 Kč (po uplatnění rabatu).

 Pro zákazníky nachystala a sepsala sestra Andrea

Grafický souhrn vytvořen AI.

Rok sv. Františka je příležitostí znovu se setkat s člověkem, jehož život stále klade nepříjemné aktuální otázky: Co vlastně hledáme? Proč nám nestačí to, co máme?

Bratr Massimo Fusarelli, generál Řádu menších bratří, na tyto otázky neodpovídá ze studovny. Odpovídá ze zkušenosti — ze života na periférii Říma s chudými lidmi, z komunitního života s uprchlíky v San Francesco a Ripa, z desetiletí setkávání s bratry po celém světě.

Jeho nová kniha Svatý neklid (v originále Vita inquieta) je životopis Františka z Assisi psaný někým, kdo se snaží žít tak, jak žil ten, o kom píše.

V následujícím videu vám ho představuje bratr Jakub Sadílek, nynější provinciál českých františkánů, který Massima Fusarelliho zná téměř dvacet let.

Co bratr Jakub říká?

Já jsem bratr Jakub, františkán, ještě chvilku provinciál františkánů. A tohle je náš bratr Massimo Fusarelli, generál, který teď napsal krásnou novou knížku o svatém Františkovi, Svatý neklid (italsky Vita inquieta).

Bratra znám už hodně dlouho, skoro 20 let. Už když byl generální sekretář pro formaci a studia, tak k nám do našich končin zavítal a má z té doby celosvětovou zkušenost. Zná bratry po celém světě a jejich situaci.

Zároveň pak založil komunitu blízko Říma na periférii, na místě zvaném Torre Angela, kde chtěli bratři žít způsobem bližším chudým lidem. A pak spoluzakládal komunitu San Francesco a Ripa v centru Říma – tam, kde bydlíval svatý František, když chodíval do Říma. Mají tam hezkou komunitu s uprchlíky z Afriky a z různých zemí a pomáhají jim integrovat se do společnosti. Mají opravdu hezký program, snaží se jim zajistit doklady, zaměstnání a žijí s nimi komunitním životem.

Takže má za sebou opravdu hezký františkánský background. Od té doby, co se stal provinciálem v římské provincii a potom generálem, je i velmi literárně činný. Má vystudovanou i patrologii a stále píše moc hezké knihy, často složené ze svých kázání. Jeho poslední velmi hodnotná kniha je právě životopis svatého Františka Vita inquieta.

Tak vám ji moc doporučuju a taky se těším, až si ji v klidu celou přečtu.

Občas se nás ptáte:  „Jak mám e-knihu stáhnout? Kdy mi přide, kde ji najdu? A jak ji dostanu do své čtečky?“ Protože nám záleží na tom, aby pro vás technika nebyla překážkou na cestě k duchovní četbě, rozhodli jsme se vyjít vstříc všem, kteří s čtením e-knih teprve začínají.

Jak stáhnout a číst e-knihy: Průvodce formáty a postupem

Zakoupili jste si u nás elektronickou knihu a chcete se pustit do čtení? Abychom vám zajistili maximální kompatibilitu s vaším zařízením, poskytujeme e-knihy v balíčku, který obsahuje všechny běžné formáty.

V tomto článku najdete stručný návod:

- jak soubory stáhnout,
- jak soubory rozbalit,
- jak je nahrát do čtečky.

Stažení a práce se souborem ZIP

Po zakoupení e-knihy obdržíte odkaz ke stažení souboru s koncovkou .ZIP. Tento komprimovaný soubor (archiv) používáme proto, abyste v jednom stahování získali knihu ve všech třech formátech (PDF, EPUB, MOBI) a mohli si vybrat ten, který vám aktuálně vyhovuje.

Postup:

1. Klikněte na odkaz v e-mailu nebo ve svém zákaznickém účtu. Soubor se stáhne do vašeho zařízení.
2. Před čtením je nutné archiv rozbalit (extrahovat).
• Na PC (Windows/Mac): Klikněte na soubor pravým tlačítkem myši a zvolte „Extrahovat vše“ nebo „Rozbalit zde“.
• Na mobilu/tabletu: Po kliknutí na soubor se většinou automaticky nabídne možnost „Rozbalit“. Pokud ne, použijte Správce souborů.
3. Po rozbalení uvidíte složku obsahující tři samotné soubory s e-knihou.

Kde najdu stažený soubor?

Pokud se stahování dokončilo, ale soubor se automaticky neotevřel, naleznete jej ve výchozím úložišti vašeho prohlížeče:

• PC (Windows/Mac): Složka Stažené soubory (Downloads). V prohlížečích (Chrome, Edge, Firefox) je stahování indikováno ikonou šipky ⬇️ v horní liště.
• Android: Aplikace Moje soubory (nebo Files) -> složka Downloads.
• iPhone/iPad (iOS): Aplikace Soubory (modrá ikona složky) -> umístění Stahování.
• Výběr správného formátu (EPUB vs. MOBI vs. PDF)

V rozbalené složce naleznete e-knihu ve třech variantách. Kterou zvolit pro vaše zařízení?

EPUB (doporučený standard): Je nejmodernější a nejuniverzálnější formát pro elektronické knihy. Text se automaticky přizpůsobuje velikosti displeje (tzv. reflowable text), umožňuje měnit velikost písma.

• Určeno pro čtečky (PocketBook, ONYX Boox, inkBook), tablety (iPad, Android) a chytré telefony.
• Kindle: Amazon nově podporuje formát EPUB při zasílání knih přes funkci „Send to Kindle“ (e-mailem).

MOBI: Starší formát vyvinutý společností Amazon.

• Určeno pro starší modely čteček Kindle, pokud do nich nahráváte knihy přes USB kabel.
• Poznámka: Pokud vlastníte novější Kindle nebo využíváte bezdrátové zasílání, doporučujeme již využívat EPUB.

PDF: Formát s pevným rozložením stránky. Vypadá identicky jako tištěná předloha.

• Určeno pro čtení na velkém monitoru počítače nebo na velkém tabletu, kde je důležité zachovat grafickou úpravu.
• Nevhodné pro mobilní telefony a malé čtečky (text se nepřizpůsobí a písmo bývá příliš malé).

Tip pro nahrání do čtečky

Nejrychlejší způsob, jak dostat e-knihu do čtečky, je propojit čtečku s počítačem pomocí USB kabelu. Čtečka se zobrazí jako externí disk (podobně jako USB flash disk). Rozbalený soubor (EPUB nebo MOBI) jednoduše zkopírujte do složky Documents nebo Books ve vaší čtečce.

Stahování nefunguje?

Pokud vám odkaz nefunguje nebo narazíte na potíže, napište nám na objednavky@paulinky.cz. Rádi vám pomůžeme.

Sdílení e-knihy mezi více zařízeními

Naše e-knih jsou bez DRM ochrany. Ty jsou většinou ve formátech jako EPUB nebo PDF a lze je snadno přenášet mezi zařízeními – například pomocí cloudového úložiště, e-mailu nebo kabelu. Takový soubor si můžete uložit do telefonu, tabletu i čtečky současně. I v tomto případě ale platí, že e-kniha je určena pro osobní použití a její další šíření může být v rozporu s autorským právem.

Přejeme vám inspirativní čtení

Věříme, že s tímto návodem pro vás bude práce s e-knihami hračka. Nenechte se technikou odradit – velkou výhodou elektronické knihy je, že ji můžete mít neustále u sebe a duchovní povzbuzení máte na dosah ruky, ať už jste v tramvaji, v čekárně nebo na dovolené.

Aktuálně Paulínky nabízejí přes 50 e-knih. Kolik z nich už máte?

👉 Prohlédněte si (klikněte na) naši aktuální nabídku e-knih 

👉 Tip na několik e-knih jsme zveřejnili v článku během lednové inventury. 

Obrázek vytvořen AI.

Kolikrát se vám stalo, že jste narazili na našem webu na knihu, která vás zaujala, ale pak jste ji už nenašli? Pamatovali jste si jen modrou obálku, ne název. Právě proto jsme spustili funkci Srdcovky – digitální záložku, která si pamatuje za vás.

Jak to funguje

U každé knihy najdete ikonku srdíčka. Klikněte na ni a titul se uloží do vašeho seznamu. Ráno v metru udělíte pár srdíček u novinek, večer se k nim v klidu vrátíte – a nebudete muset vzpomínat, jak se ta kniha jmenovala.

Sdílejte seznam jako přání k narozeninám

Ptají se vás blízcí, co si přejete? Inspirovaly jsme se svatebními seznamy. Pokud máte na paulinky.cz účet, můžete si vytvořit víc pojmenovaných seznamů – třeba Vánoce, Pro dědu nebo Ségře k narozeninám – a jednoduše je sdílet odkazem. Rodina přesně ví, čím vás potěší. Pokud nejste zaregistrovaní, budete mít jen jeden seznam pro všechny položky.

Srdcovky vám také pomůžou při nákupu

Vybrané tituly se zobrazí i pod košíkem jako připomínka, což je praktické ve chvíli, kdy vám do dopravy zdarma chybí pár korun a vy hledáte, co přihodit.

Jak začít

1. Procházejte e-shop a u knihy, která vás zaujme, klikněte na ikonku srdíčka.
2. Všechny uložené tituly najdete v sekci Srdcovky – na počítači pod ikonou srdce v horní liště, na mobilu pod výpisem kategorií.
3. Pro sdílení klikněte na tlačítko Sdílet a pošlete odkaz blízkým.
4. Kdykoli se můžete k seznamu vrátit a zboží přidat přímo do košíku.

Bez účtu to také jde – ale s účtem je to lepší

Bez přihlášení Srdcovky fungují dočasně: seznam zmizí po zavření prohlížeče nebo vyčištění dat. Po registraci se vše ukládá trvale, synchronizuje napříč zařízeními a máte možnost vytvořit si vícero seznamů.

A když na srdíčko zapomenete?

V dolní části každé stránky najdete sekci Naposledy navštívené zboží — prohlížeč si automaticky pamatuje posledních 10 položek, které jste si prohlédli. Bez klikání, bez registrace.

Blíží se Národní týden manželství (9.–15. 2.) a s ním i ideální čas zastavit se a věnovat pozornost tomu nejcennějšímu, co v rodině budujeme. Ať už prožíváte období pohody, nebo cítíte, že váš vztah potřebuje čerstvý vítr, připravili jsme pro vás výběr knižních „výživových doplňků“, které vás povzbudí.

1. Oživte svůj manželský slib

Pokud hledáte krátké, ale hluboké impulsy, sáhněte po osvědčeném „modlítku“ 9 dní za „nové víno“ v manželství. Manželé Svobodovi v něm nabízejí cestu, jak uvést slova vašeho manželského slibu do každodenní praxe. Je to ideální duchovní restart na devět dní.

2. Naučte se mluvit jazykem druhého

Bestsellery Garyho Chapmana není třeba dlouze představovat. Klasika Pět jazyků lásky nebo Pět jazyků omluvy jsou základem pro každého, kdo chce svému partnerovi skutečně rozumět. Letošní horkou novinkou je pak kniha Pohodová rodina krok za krokem, která Chapmanovu moudrost přenáší do celého rodinného kruhu.

3. Sto malých gest pro velkou lásku

Někdy stačí malá změna k velkému výsledku. Série manželů Jacobsonových 100 způsobů, jak projevit lásku (manželce, manželovi, ale i dětem) je napsaná skutečným životem. Jako rodiče osmi dětí vědí, o čem mluví – jejich rady jsou praktické, proveditelné a okamžitě použitelné.

4. Modlitba jako neviditelná opora

Někdy už lidská slova nestačí. Tehdy nastupuje přímluvná modlitba. Stálice od Stormie Omartianové Síla manželčiny modlitby (tištěná i jako e-kniha) a Síla manželovy modlitby (pouze e-kniha) pomohly tisícům párů po celém světě vybojovat bitvy o vztah na kolenou a nalézt ztracený pokoj.

5. Duchovní moudrost uprostřed chaosu

Pro ty, kteří hledají povzbuzení v náročné každodennosti, doporučujeme knihu Neboj se… to se snadno řekne. Autorka, matka početné rodiny, s humorem i hloubkou popisuje, jak v rodinných peripetiích neztratit víru a vnitřní moudrost.

Drobné dárky a další knižní tipy:

• V knihkupectví naleznete mnoho dalších knih. Zde na e-shopu můžeme odkázat do kategorie Vztahy.
• Víte, že máme také velký výběr záložek s texty modliteb na téma vztah a manželství?  Hledejte Blaze manželům, Obnova manželského slibu, Desatero lásky, Modlitba za lásku. A to zdaleka není vše. 

Ilustrační obrázek vytvořen AI.

Jak paní Janě „drobná“ novéna Kateřiny Lachmanové změnila pohled na vlastní slabost?

Někdy nám ty nejvzácnější poklady leží přímo před očima, jen čekají na ten správný okamžik. Přesně tak to bylo s útlou knížkou 9 dní ruku v ruce s Terezií z Lisieux od Kateřiny Lachmanové. Dlouho odpočívala v mém pokoji, dokud nepřišla chvíle, kdy se staré rány z minulosti ozvaly s nečekanou silou.

Osobní setkání skrze modlitbu

Když jsem v těžkém období prosila o přímluvu a duchovní vedení, padlo jméno svaté Terezie z Lisieux. Byl to impulz, abych konečně otevřela tuto novénu. To, co následovalo, nebyla jen „povinná modlitba“, ale devítidenní cesta, kdy mě tato světice skutečně vzala za ruku.

Světlo v temnotě malomyslnosti

Hned první den mě zasáhla slova, která jako by byla napsána přímo pro mou situaci. Autorka cituje žalm: „Pohleďte k němu, ať se rozveselíte...“ (Žl 34,6). Terezie mě skrze text učila:

• Opustit „inverzi“ smutku: Přestat se utápět v sebevýčitkách.

• Vykročit na slunce: Postavit se pod milosrdný Boží pohled, i když se cítím nehodná.

Praktické kroky víry v každodennosti

Každý den přinesl konkrétní „dotek“. V pátek to byla připomínka Kristovy krve jako zdroje síly, v sobotu zase postava Marie Magdalény a její odvaha vrhnout se Ježíšovi do náručí i ve chvílích zklamání. Novéna mě nenásilně vedla k:

1. Častějšímu vracení se do Boží přítomnosti uprostřed dne.

2. Přímluvě za druhé, která odvádí pozornost od vlastního trápení.

3. Důvěře dítěte, která je pro Terezii tak typická.

Tip od Paulínek: Tato novéna není jen pro ty, kdo prožívají krizi. Je pro každého, kdo se chce naučit chodit životem s větší lehkostí a důvěrou v Boží lásku.

Chcete i vy prožít devět dní s malou Terezií? Knížku 9 dní ruku v ruce s Terezií z Lisieux najdete v našem e-shopu. Je to "drobný" průvodce pro velká uzdravení.

Ve spolupráci s časopisem Effatha připravila (knihu rovněž četla) sestra Andrea

Hledáte vyprodané Evangelium na každý den 2026? Máme ho! A k tomu další knihy do uší i do čtečky.

A tak zatímco v první lednové dny počítáme za zavřenými dveřmi skladové zásoby, naše digitální poličky jsou vám k dispozici 24 hodin denně.

🎧 Audioknihy: „Čtěte ušima“, když je zavřeno

Na tištěnou knihu nedáme dopustit, ale audioknihy jsou skvělým parťákem ve chvíli, kdy je knihkupectví kvůli inventuře zavřené. Proč nevyužít čas k poslechu silných příběhů?

Tipy pro dospělé:

• Stín Otce: Vyprávění o svatém Josefovi z Nazaretu. Posluchače kromě tématu knihy oslovil i herecký výkon Václava Baura. Ponořte se do příběhu, který barvitě přiblíží „běžný“ život Svaté rodiny v době, kterou liturgicky právě slavíme.
• Úmluva – Příběh o Abrahámovi: Román o víře našeho praotce a počátcích dějin spásy. Pokud máte rádi historii a biblickou tematiku, tato nahrávka je ideální volbou.

Tipy pro děti: Na cesty i pro dny pod peřinou

Máte doma malého maroda nebo se chystáte na delší cestu autem? Audioknihy jsou skvělým způsobem, jak děti zabavit bez obrazovek.

• Popoupo aneb Podivuhodná pouť pouští: Napínavý dobrodružný příběh, který děti přenese do světa fantazie podobné Lewisových knihám. A přiblíží jim důležitá témata jako odpuštění, umění se rozdělit, myslet na slabší. Ideální „společník“ na zadní sedadla auta, díky němuž cesta uteče jako voda.
• Setkání s pastýři: Poetické vyprávění o narození Ježíše, které se skvěle hodí pro klidný poslech v postýlce – ať už při nemoci, kdy je potřeba odpočívat, nebo jako krásná tečka před spaním.

Všechny naše audioknihy ke stažení najdete zde: 👉 Katalog audioknih Paulínky

📱 E-knihy: Řešení pro vyprodané tištěné tituly

Pokud preferujete psané slovo, e-knihy jsou nejrychlejším způsobem, jak se dostat k obsahu bez čekání na otevření prodejny nebo doručení poštou.

Evangelium 2026: V papíru vyprodáno, v e-knize jedničkou!

Letošním fenoménem je bezpochyby Evangelium na každý den. Přestože jsme pro tento rok opět zvýšili náklad tištěné verze, od poloviny prosince je beznadějně vyprodáno. Není proto divu, že jeho elektronická podoba okamžitě vystřelila na 1. místo v prodejích – jen za poslední měsíc si e-knihu pořídilo přes 50 z vás.

Kompletní nabídku e-knih včetně bestselleru Evangelium na každý den naleznete zde: 👉 Katalog e-knihy Paulínky

Výhody audioknihy a e-knihy

✅ Máte ji hned: Při platbě online se nemusíte ohlížet na naši otevírací dobu. Odkaz ke stažení vám dorazí obratem.

✅ Vždy při sobě: Máte ji stále ve svém mobilu nebo čtečce.

✅ Nezabere místo: Ideální řešení pro ty, kdo už mají knihovničky přeplněné.

Těšíme se na vás osobně v kamenném knihkupectví u knížek, ke kterým lze přivonět a prolistovat si je, opět od 8. ledna!

Je mi 13 let a nedávno jsem přijal svátost křtu. Spousta věcí je pro mě nových, ale baví mě je objevovat. Halloween byl pro mě vždycky něčím, co se kolem mě tak nějak přirozeně vyskytovalo, a nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Když jsem chtěl vyřezávat dýně nebo si koupit dekorace, rodiče nebyli proti. Začal jsem se nad tím zamýšlet až tehdy, když jsem začal uvažovat o křtu. Dostala se mi do rukou knížka „Dýně útočí!,” a já se do ní s chutí začetl, protože jsem se těšil na strašidelné čtení.

Stalo se ale něco mnohem zajímavějšího. Knížka mi odhalila kořeny halloweenských oslav a já jsem se začal zamýšlet nad tím, jestli se jich jako křesťan vlastně chci jakýmkoliv způsobem účastnit. Ne jestli „můžu“, ale jestli chci. Doma mám poměrně velkou svobodu a ta se týkala i toho, jestli si chci vyřezávat dýně. Kdysi mě rozesmutnila zpráva o knězi, který dětem opakovaně rozkopal dýně. To si myslím, že není v pořádku.

Nikdy bych nikomu nezakazoval slavit Halloween, chodit na halloweenské party, převlékat se do kostýmů a zdobit si dům dýněmi. Protože z domova vím, jaké to je, když vám někdo dopřeje svobodu, chci ji dopřávat i druhým, pokud jejich svoboda nezasahuje do mé svobody.

Ale jak to mám já osobně?

Rozhodl jsem se, že už Halloween slavit nechci. Dokonce ani takovým způsobem, kdy bych si „jen“ vyřezal dýni. Spoustě věcem ještě moc nerozumím a nemyslím si, že by slavení Halloweenu byl smrtelný hřích. Já sám ho ale nechci slavit proto, že cítím, že jsem se křtem zavázal k určitému způsobu života a rytmu roku. Po Halloweenu si křesťané připomínají světce a své milované zesnulé. K tomu patří ztišení, přiblížení se Bohu a vděčnost za život. Jsou to věci, na které se já osobně chci zaměřit. I kdybych jako křesťan říkal, že „jen vyřezávám dýně“, „jen chodím na párty“ a „jen si zdobím dům“, pro mě osobně jsou to věci, díky kterým bych mohl snadno zapomenout na to, že bych měl slavit především slavnost všech svatých a památku zesnulých. Pro hluk halloweenských oslav se můžeme snadno zapomenout ztišit před Bohem, a to by pro mě osobně byla škoda.

Knížku Dýně útočí! bych určitě doporučil rodičům, učitelům náboženství, farářům, kterých se třeba věřící ptají, jestli můžou slavit Halloween, ale třeba taky dětem mého věku, které se například připravují na biřmování a chtějí brát křesťanství o něco víc vážně.

Určitě bych ale nechtěl nikomu nic zakazovat ani přikazovat, snad jen – mějte se rádi a mějte rádi Krista.

Krásný podzim všem!

Michal, 13 let

Nabízíme vám inspirativní článek od mladé autorky – studentky gymnázia, která se právě připravuje na přijetí svátosti biřmování. Ve své osobní a upřímné recenzi knihy Svatý Carlo Acutis se s námi dělí o to, jak ji příběh tohoto „ajťáka Boží lásky“ oslovil a motivoval k hlubšímu vztahu s Ježíšem. Její slova odrážejí živou víru, která je aktuální i v dnešní digitální době. Věříme, že jeho příklad a svědectví naší mladé autorky mohou přinést povzbuzení celé generaci mladých, kteří touží po pravdě, odvaze a svatosti v každodenním životě.

 ***

Kniha se mě opravdu dotkla, protože je velmi čtivá a osobní. Je v ní zachyceno svědectví mnoha lidí, které Carlo nějakým způsobem inspiroval a kteří si všimli jeho nevšedního chování a jeho krásného a nezkaženého charakteru. To, že jeho odkaz zůstal v tolika lidech, se rozhodně nemohlo stát náhodou, bylo to Boží působení. Skrze něj se rozhodl světu ukázat kousek sebe, a k tomu samému volá i nás! Krásně to vystihuje Carlova myšlenka: „To, co mám za úkol uskutečnit já, nemůže uskutečnit nikdo jiný.“

Tato slova ve mně velmi rezonují, protože potvrzují mou jedinečnost, originalitu a nenahraditelnost. Nejen mou, ale každého člověka – a to je úžasné! Nejsme jeden z řady stejných kusů ze sériové výroby, kde se dá vyměnit kus za kus. Ne, každý jsme unikát a máme od Boha svůj specifický životní úkol, ušitý na míru přímo nám. Záleží jen na nás, jestli se rozhodneme se toho zhostit, anebo se na to vykašleme. Bůh by nás totiž moc rád použil jako své nástroje a spolupracovníky, ale nikdy nás do ničeho nebude nutit.

Oslovila mě také třetí kapitola, kde se mluví o Carlově spiritualitě. Domnívám se, že i když Carlo neobdržel stigmata, velmi se podobal Pánu Ježíši: trávil s Ním spoustu času a dokázal se s Ním dokonale sjednotit. Fascinuje mě jeho skromnost, pokora a láska k Bohu, který je pro něj vším. Ještě víc mě ale zasáhl fakt, že i tohle jde skloubit s „normálním“ životem mezi lidmi – tento kluk nebyl outsider, naopak měl kolem sebe spoustu přátel. Z toho jasně vyplývá, že když se podobně jako Carlo rozhodneme opravdu radikálně patřit Kristu a žít s Ním a pro Něj, není možné, aby se to nedotklo i ostatních lidí. No, nedivím se, že bude brzy svatořečen.

Do svého každodenního života si chci vzít příklad právě z tohoto a nebát se vydávat svědectví o Ježíši i mezi nevěřícími spolužáky ve třídě. Už se toho nechci bát, že to bude divné a že budu jiná, protože vidím, že to má smysl. Carlova láska a úcta k Pánu byly prostě nakažlivé a přivedly mnoho lidí zpět na správnou cestu, včetně Carlových rodičů. I já bych si přála aspoň trochu svému okolí ukazovat Ježíšovu bezpodmínečnou lásku vůči mně a každému z nás. I přes to ale Carlo nezpychl a nadále usiloval o dokonalost a užší spojení s Bohem.

Zaujalo mě, jak Carlo dokázal spojit svou víru se současnou dobou – byl ajťák a nebál se moderních technologií. To mi jako mladému člověku imponuje. Myslím si, že by se církev rozhodně neměla bát využívat média. Odnáším si také to, že je opravdu užitečné a dobré se ve víře stále dál vzdělávat, protože při tom mnohdy narazíme na velmi zajímavé věci. Sám Carlo četl životopisy svatých, měl rád anděly strážné a velmi se zajímal o mariánská zjevení. Rád jezdil právě na poutní místa, kde se zjevila Panna Maria.

Zůstává ve mně veliká úcta k Eucharistii, k Panně Marii, k Ježíšovi i k jejich srdcím. Osobně si ráda stěžuju, když mám nějaké trápení, a tak je mi sympatické, že Carlo si naopak vůbec nestěžoval, když trpěl nemocí, ale měl pořád radost. Líbí se mi i jeho laskavost a ochota, se kterou se dělil s ostatními lidmi a pomáhal jim. Motivuje mě to k tomu, abych se i já víc zajímala o své okolí, s někým se o něco rozdělila a nestarala se jen sama o sebe.

Útlá knížka se hezky čte, je rozdělena do několika přehledných kapitol a v jejím středu najdete autentické fotky ze života tohoto mladého světce. Postupně si procházíme jeho krátký, ale velmi naplněný život od jeho narození až do jeho smrti v roce 2006, kdy podlehl akutní formě leukémie. Na konci knihy najdeme Carlovy výroky a myšlenky. Pak následuje novéna, ve které se každý den nachází zamyšlení nad jedním Carlovým citátem. Je to tedy opravdu pestré a kniha pro mě rozhodně představovala neobyčejný čtenářský zážitek.

Knihu bych doporučila zejména mladým lidem, kterým je určena. Může jim být skvělou inspirací k tomu, jak se dá ve 21. století, v době internetu a všelijakých dalších nástrah a pokušení, žít podle evangelia. A ano, jde to i přes všechna tato úskalí.

Četba této knihy vám zaručeně zboří několik stereotypů a předsudků. Jedním z nich je například to, že ke svatosti je potřeba dozrát, a to si přece vyžaduje čas. Omyl! Dá se to zvládnout i za poměrně krátkou dobu. Carlo měl k dispozici jen patnáct let života, a přesto jeho duchovní život dosáhl veliké hloubky. Dalším omylem je to, že svatost je záležitost minulosti, středověku, kdy se vykupovala velikým utrpením a mučením. Na tomto svědectví jasně vidíme, že to není pravda. Knížku bych doporučila každému, kdo hledá povzbuzení a vzor hodný následování.

Fotografie k tomuto článku jsou z fanouškovské stránky na facebooku.