Na 26. května připadá svátek sv. Filipa Neriho – kněze, který v 16. století dokázal proměnit Řím ne mečem ani nařízením, ale smíchem, bláznovstvím a bezpodmínečnou láskou k lidem. Byl to člověk, který bral Boha smrtelně vážně a lidi nikdy nesoudil.
V době, kdy hledáme vzory – nejen pro biřmování, ale jak vůbec být křesťanem bez přetvářky –, je Filip překvapivě aktuální. Nebyl to světec z mramoru, ale člověk, jehož charakter dnes potřebujeme jako sůl: radostný bez povrchnosti, pokorný bez sebelítosti, svobodný bez anarchie. Z naší knihy Svatý Filip Neri jsme vybrali 20 zajímavostí z jeho života.
Víte, že…
- … zvětšené srdce mu zlomilo žebra? O Letnicích roku 1544 prožil hluboký mystický zážitek, při kterém mu do hrudi vnikla ohnivá koule. Jeho srdce se nadpřirozeně zvětšilo natolik, že mu zlomilo dvě žebra, aby vůbec mohlo bít, a vytvořilo mu na hrudi otok velikosti pěsti.
- … své mystické tajemství skrýval celých 50 let? Tuto srdeční anomálii si ponechal pro sebe pod heslem „secretum meum mihi“ (mé tajemství patří mně). Jeho bušení srdce přitom bylo tak silné, že lidé klečící vedle něj cítili, jak se s nimi otřásá lavice.
- … na chvíli oživil mrtvého chlapce? V roce 1583 vzkřísil nedávno zesnulého šestnáctiletého chlapce Paola Massima. Na Filipův hlas chlapec procitl, vyzpovídal se ze zapomenutého hříchu a poté na vlastní přání, aby se mohl shledat s matkou a sestrou v nebi, v pokoji znovu zemřel.
- … ve zpovědnici lidem doslova četl myšlenky? Bůh ho obdařil tzv. kardiognozí, tedy schopností číst v lidských srdcích a svědomí. Znal skryté myšlenky a tajné hříchy kajícníků ještě předtím, než vůbec vstoupili do zpovědnice.
- … extáze a levitace mu komplikovaly sloužení mše? Při slavení eucharistie prožíval tak silné spojení s Bohem, že často plakal, upadal do vytržení a levitoval. Musel vynakládat obrovské úsilí, aby svou mysl od Boha vůbec odtrhl a dokázal mši řádně odsloužit. Ke konci života proto musel nechat zavírat dveře s nápisem „Otec Filip slouží mši“, aby mohl s Kristem zůstat o samotě.
- … byl skutečným „světcem radosti“, ale jeden slavný výrok nikdy neřekl? Větu „Buďte hodní, můžete-li“ svatý Filip zřejmě nikdy nevyslovil. Přesto je mu často připisována, protože přesně vystihuje jeho mírnost a respekt ke svobodě. Své žáky naopak povzbuzoval slavnou větou: „Buďte veselí, jen nehřešte,“ a učil je říkanku proti chmurám: „Skrupule a smutky, kliďte se z mého domu!“
- … záměrně ze sebe dělal šaška, aby utajil svou svatost? Cíleně pěstoval duchovní umrtvování, aby předešel marnivosti a uctívání. Často chodil po Římě v bílých papežských střevících (dar od papeže Pia V.), oblékal si kabátek z liščí kůže nebo si natahoval bílou saténovou košili naruby rovnou přes sutanu.
- … z budoucího mocného kardinála udělal komunitního kuchaře? Netradičně učil své žáky pokoře a bojoval s jejich samolibostí. Z velmi vzdělaného kněze Cesara Baronia (který se posléze stal kardinálem) udělal kuchaře a na kamna mu uštěpačně nechal napsat „Cesare Baronio, věčný kuchař“. Jinému následovníkovi zase nařídil, aby si přede všemi svlékl sutanu a ukázal své roztrhané a záplatované kalhoty.
- … byl dokonalým zosobněním „harmonického souladu protikladů“? Lidé mu dávali zdánlivě protichůdné přívlastky – byl známý jako nesmírně veselý, hravý, prostý a přímý, avšak zároveň velmi zdrženlivý, hloubavý a bláznivě zamilovaný do Boha. Zatímco při mši svaté se naprosto odpoutával od světa, mimo ni se dokázal bezvýhradně a neúnavně vydávat do služby ostatním.
- … vynalezl křesťanskou alternativu ke karnevalu? Aby odradil lidi od hříchu během bujarého římského masopustu, zavedl v roce 1552 tzv. „putování k sedmi kostelům“. Byla to radostná, asi 20 kilometrů dlouhá pěší trasa napříč Římem, kterou doprovázel zpěv, hudba i společný venkovní piknik s chlebem, salámem, vejci, sýrem a vínem na louce.
- … tato pouť narazila na tvrdý odpor a byla zakázána? Za přísného papeže Pavla IV. ho kardinál vikář obvinil ze zakládání ctižádostivé sekty a putování mu zakázal. Filip urážky přijímal s klidem, dočasně putoval jen sám s pár následovníky, ale po náhlé smrti tohoto kardinála mu sám papež požehnal, ať v díle pokračuje. Nakonec se pouť rozrostla v masovou událost pro tisíce lidí (až 6000).
- … dojal k pokání celou bandu zlodějů? Když ho jednou po mši obklíčila skupina zlodějů, nesnažil se bojovat, ale začal jim vyprávět o Božím milosrdenství. Mluvil k nim tak dojemně, že ho nejen nechali jít, ale někteří z nich se rozhodli změnit svůj život a následovat ho.
- … žil z jediného bochníku chleba denně? V mládí se po smrti otce dobrovolně vzdal svého dědictví ve prospěch sester a žil v radikální chudobě. Svůj roční příděl pšenice přenechával pekaři, od kterého pak dostával denně pouhý jeden bochník chleba, jejž pojídal většinou jen s několika olivami u studny.
- … byl velkým milovníkem zvířat? Měl velmi blízký vztah k přírodě. Staral se o psa jménem Capriccio i o kočku, kterou nenechal bez péče ani poté, co se sám přestěhoval do jiného kostela. Zvířata mu sama o sobě projevovala velkou náklonnost.
- … kvůli kajícníkům nechával klíč venku u dveří? Službě ve zpovědnici se věnoval od rána do večera (někdy i před východem slunce kvůli pracujícím). Běžně kvůli lidem přerušoval čas osobní modlitby či jídlo a nechával klíč od bytu dole u dveří, aby k němu mohli lidé přijít na zpověď kdykoli.
- … zásadně odmítal nadměrnou přísnost? K lidem se choval jako láskyplný otec. Obzvláště k těm, kteří se k víře teprve vraceli. Nechtěl lidi děsit nároky nového života, ale zdůrazňoval, že je třeba získávat je pro Krista „soucitem, mírností a láskou“. Učil, že nemáme žasnout nad tím, jak jsou lidé hříšní, ale spíše nad tím, když jsou svatí.
- … dával překvapivě originální rady pro boj s pokušením? Doporučoval při vyznávání začít vždy těmi nejtěžšími hříchy, za které se člověk nejvíce stydí, protože to pyšného zlého ducha nejvíce zahanbí. Při silném pokušení zase radil nahlas zvolat vyhrůžku: „Řeknu to na tebe Filipovi!“, což podle svědectví k záchraně duše okamžitě stačilo.
- … za svého života zažil celkem 15 papežů a odmítl se stát kardinálem? Papež Klement VIII., který jako chlapec v Oratoriu vyrůstal, mu nařídil přijmout kardinálský klobouk a nechal mu ho doručit domů. Filip to odmítl a žertem nechal papeži vzkázat, že by si za to zasloužil zabít „pro víru“.
- … přesně předpověděl volbu nečekaného papeže? Když se kardinálové shromáždili na konkláve, Filip během rozhovoru na ulici svým žákům přesně odhalil, kdo bude příštím papežem. Označil zcela nečekaného kandidáta (budoucího Pia V.) a správně určil i den a hodinu, kdy se tak stane.
- … papež na něj poslal tajné špiony? Přísný papež Pius V. k němu zpočátku choval nedůvěru a poslal do Oratoria dva dominikánské teology jako tajné špiony. Tito vyšetřovatelé si však Filipova kázání naprosto zamilovali a papeži pouze potvrdili vysokou kvalitu jeho díla.
- … jediným politickým zásahem změnil dějiny Francie? Běžně se politice naprosto vyhýbal. Udělal ale jednu výjimku – přesvědčil a duchovně doprovázel papeže Klementa VIII., aby uznal konverzi kalvinisty Jindřicha Navarrského, a umožnil mu tak stát se prvním francouzským králem Jindřichem IV. z rodu Bourbonů.
- … udržoval hluboká a humorná přátelství s největšími světci 16. století?
- Sv. Ignác z Loyoly: Společně sloužili chudým. Ignác si velmi přál, aby se Filip stal jezuitou, což ale Filip odmítl.
- Sv. Kamil de Lellis: Byl Filipovým duchovním synem. Právě Filip ho přivedl ke službě nevyléčitelně nemocným ve špitálech.
- Sv. Felix z Cantalice: Měli společný obrovský smysl pro humor. Na ulici na sebe pro pobavení i poučení kolemjdoucích křičeli žertovné „urážky“ (např. „Kéž tě utopí v Tibeře s balvanem na krku!“), aby nakonec dodali: „Kéž bys to všechno dokázal vytrpět z lásky k Bohu!“
- Sv. Karel Boromejský: Choval k Filipovi hlubokou úctu, klečel před ním a líbal mu ruce. Karel se neustále snažil Filipovy kněze „přetáhnout“ do své milánské diecéze, proti čemuž se Filip ohrazoval a Karla žertovně označil za „nelítostného zloděje lidí“.
- V Římě se přímo stýkal také se sv. Josefem Kalasanským a sv. Janem Leonardim. V roce 1622 byl pak Filip svatořečen dokonce ve stejný den jako čtyři tehdejší španělští světci – Ignác z Loyoly, František Xaverský, Terezie z Ávily a Isidor z Madridu.
Knihu s sebou na cesty po Praze vzala a zajímavosti vybrala sestra Andrea.
