Než jsem si přečetla knihu Příběh Komunity Cenacolo, věděla jsem o matce Elvíře a jejích komunitách jen to, co vám najde každý vyhledávač: že tato italská řeholnice, vlastním jménem Rita Agnese Petrozzi, je zakladatelkou celosvětově známé Komunity Cenacolo, která pomáhá mladým v krizi a závislým na drogách. Narodila se 21. ledna 1937, v roce 1983 založila první dům komunity v Saluzzu a zemřela 3. srpna 2023 ve věku 86 let.
Právě až kniha mi odhalila, jaká byla její cesta k uskutečnění dnes tak velkého díla.
Od kuchařky k zakladatelce nové komunity
Elvíra vstoupila do kláštera v devatenácti letech. Když pak ve 43 letech začínala s novým dílem, měla za sebou jen tři třídy základní školy a osmadvacet let v klášteře jako kuchařka. Proto, když předtím žádala představené o svolení pomáhat mládeži v nouzi, dostávala 6 let zamítavou odpověď: neměla vzdělání, zkušenosti ani podporu. Avšak místo toho, aby to vzdala, čekala a modlila se. V knize otevřeně popisuje období čekání a nejistoty. Právě tahle část na mě působila nejsilněji. Zpětně tento čas nazvala „porodními bolestmi“. Nakonec dostala starý zchátralý dům. V něm začala nové dílo bez peněz a bez odborného týmu, ale s vnitřní jistotou, že to je její cesta.
Trpělivost a důvěra jako stavební kámen
Říkám si, jak to vydržela? Neumím si to představit, zvláště v dnešní době, kdy od nás společnost očekává rychlost a výsledky. Elvíra zvolila pravý opak – a Bůh její dílo požehnal. Dnes domy Komunity Cenacolo fungují ve čtyřiceti zemích světa a vrací zpět do života lidi, o kterých si okolí myslelo, že jsou už navždy ztraceni.
Cenacolo: Místo společenství a modlitby
Jméno komunity – Cenacolo – znamená v italštině „večeřadlo“. Odkazuje na místo poslední večeře, tedy na místo společenství, modlitby a setkání. Matka Elvíra chtěla zdůraznit právě duchovní rozměr a atmosféru společného života v nově vznikající komunitě. O tom se píše v druhé části knihy.
Postupně za Elvírou do jejího domu přicházeli mladí lidé po letech závislosti na drogách a z nefunkčních rodin. V komunitě se nepoužívají léky ani standardní terapie. Členové se „jen“ učí žít znovu, milovat sebe i druhé a nacházet radost v pomoci ostatním. A vše je podepřeno modlitbou.
Důraz se klade hlavně na:
- pravidelný režim,
- práci,
- vztahy,
- odpovědnost,
- společný život.
Léčba, která začíná doma: Práce s rodinami závislých
Zajímavé je, jak komunita pracuje s rodinami závislých. Nežádají po nich peníze, ale změnu. Rodiče jsou vedeni k tomu, aby přestali obviňovat sebe i své děti, naučili se odpouštět a společně hledali cestu vpřed. Když pak mladí lidé vidí, že jejich rodiče se mění, nacházejí sílu požádat je o odpuštění – a tím se uzdravují i oni sami.
Co mi utkvělo z četby?
- Není nutné mít všechno dopředu dokonale promyšlené, aby člověk mohl začít něco nového, k čemu je volán.
- Těžká minulost nemusí člověka definovat navždy, nemusí člověka brzdit v rozvoji – někdy nás naopak připravuje na věci budoucí.
- Zkratky nikam nevedou, i když lákají, změna obvykle bolí a nejde urychlit, ale je pak trvalá.
- Člověk se často nejvíc posune ve chvíli, kdy přestane být soustředěný jen sám na sebe. Nejvíc člověk stagnuje, když se utápí sám v sobě. Matka Elvíra říká, že nikdy neměla čas moc myslet na sebe – a v tom našla svobodu. „Pokud svůj život nedarujete, promarníte ho.“
Kdo může v knize najít inspiraci?
V knize najdete mnoho konkrétních příběhů, a přitom se nezveličuje Elvířino dílo. Spíš se ukazuje, že návrat k normálnímu životu bývá pomalý, náročný a postavený na malých každodenních krocích.
Myslím si, že osloví každého, koho zajímají skutečné životní příběhy a práce s lidmi na okraji společnosti. A také každého, kdo potřebuje povzbudit ve víře v Boží prozřetelnost.
Kde knihu koupíte?
Knihu najdete v katolických knihkupectvích. Aktuálně je k dispozici u Paulínek za akční cenu 125 Kč.
Pokud vás příběh matky Elvíry zaujal, podívejte se také na české webové stránky Komunity Cenacolo: Cenacolo.cz.
