Blog, Strana 2

Jak paní Janě „drobná“ novéna Kateřiny Lachmanové změnila pohled na vlastní slabost?

Někdy nám ty nejvzácnější poklady leží přímo před očima, jen čekají na ten správný okamžik. Přesně tak to bylo s útlou knížkou 9 dní ruku v ruce s Terezií z Lisieux od Kateřiny Lachmanové. Dlouho odpočívala v mém pokoji, dokud nepřišla chvíle, kdy se staré rány z minulosti ozvaly s nečekanou silou.

Osobní setkání skrze modlitbu

Když jsem v těžkém období prosila o přímluvu a duchovní vedení, padlo jméno svaté Terezie z Lisieux. Byl to impulz, abych konečně otevřela tuto novénu. To, co následovalo, nebyla jen „povinná modlitba“, ale devítidenní cesta, kdy mě tato světice skutečně vzala za ruku.

Světlo v temnotě malomyslnosti

Hned první den mě zasáhla slova, která jako by byla napsána přímo pro mou situaci. Autorka cituje žalm: „Pohleďte k němu, ať se rozveselíte...“ (Žl 34,6). Terezie mě skrze text učila:

• Opustit „inverzi“ smutku: Přestat se utápět v sebevýčitkách.

• Vykročit na slunce: Postavit se pod milosrdný Boží pohled, i když se cítím nehodná.

Praktické kroky víry v každodennosti

Každý den přinesl konkrétní „dotek“. V pátek to byla připomínka Kristovy krve jako zdroje síly, v sobotu zase postava Marie Magdalény a její odvaha vrhnout se Ježíšovi do náručí i ve chvílích zklamání. Novéna mě nenásilně vedla k:

1. Častějšímu vracení se do Boží přítomnosti uprostřed dne.

2. Přímluvě za druhé, která odvádí pozornost od vlastního trápení.

3. Důvěře dítěte, která je pro Terezii tak typická.

Tip od Paulínek: Tato novéna není jen pro ty, kdo prožívají krizi. Je pro každého, kdo se chce naučit chodit životem s větší lehkostí a důvěrou v Boží lásku.

Chcete i vy prožít devět dní s malou Terezií? Knížku 9 dní ruku v ruce s Terezií z Lisieux najdete v našem e-shopu. Je to "drobný" průvodce pro velká uzdravení.

Ve spolupráci s časopisem Effatha připravila (knihu rovněž četla) sestra Andrea

Být apoštolem v 21. století neznamená jen mluvit o historii, ale žít radost z evangelia v prostředí dnešních „tržišť“ – na sociálních sítích, ve školách i mezi přáteli nebo v rodině. Svatý Pavel, muž s neuvěřitelným zápalem, nám v tom i po dvou tisících letech zůstává největším inspirátorem.

Jak ale jeho hluboké listy a životní zkušenost přeložit do jazyka dnešních mladých lidí? Připravili jsme pro vás sedm praktických aktivit, které pomohou mládeži od 15 let objevovat odvahu klást si otázky, sílu odpuštění i radost z osobní víry. 

Cílem nabízených aktivit je:

• bližší poznání pavlovských listů,
• odvaha klást si otázky,
• prohloubení osobní víry,
• diskuse ve skupině,
• podpora vzájemných vztahů,
• misijní „zápal“ na základě zkušenosti apoštola národů.

7 praktických cest k setkání s apoštolem Pavlem

 1. Napiš svou píseň či modlitbu (15+)

V Bibli si vyhledejte v pavlovských listech christologické hymny: Flp 2,6-11 (jsou i v denní modlitbě církve – 1. týden, neděle, 1. nešpory); Ef 1,3-10 (1. týden, pondělí, nešpory); Kol 1,3.12-20 (1. týden, středa, nešpory). Bylo by dobré, aby si někdo dopředu našel komentář a pomohl vybraný text vysvětlit. Přemýšlejte každý chvíli sám, kým je pro každého z vás Ježíš Kristus, případně i další osoby Trojice. Může vzniknout i diskuse nad tím, čemu v hymnech těžko rozumíme – zkuste si to vysvětlit.
Důraz této aktivity je však v 2. části: zkuste si napsat nějaký vlastní „hymnus = píseň“ nebo modlitbu vlastními slovy. Nezáleží na literární kvalitě, jde především o to, aby to byla osobní modlitba. Můžete (ale nemusíte) pak v rámci společné závěrečné modlitby tyto své texty nahlas přečíst a sdílet.

2. Dary (15+)

Přečtěte si pasáže, kde Pavel mluví o různých darech v církvi (Řím 12,6-8; 1 Kor 12). Je dobré tyto texty doprovodit i nějakým komentářem. Pak se každý zamyslí, jaké dary dostal od Pána a jak je může uplatnit pro dobro církve – konkrétního společenství, kde žije.

Varianta pro skupinu, která se zná: losem si každý vybere jedno jméno a připraví si seznam jeho darů – ostatní mají uhodnout, o kom mluví; nebo ve dvojici si navzájem „odhalujte“, čím je ten druhý podle vás darem pro ostatní. (zde se může dospět až k bodu, že se dostaneme k darům dosud nevyužitých, popř. dosud nevyužitých k prospěchu ostatních).

Snadnější varianta pro skupinu mladších lidí: nachystejte obálku se jménem každého účastníka a do té každý na lístečku vloží napsaný vzkaz, co se mu na dotyčné osobě „líbí“.

3. Síla modlitby a odpuštění (18+)

Přečtěte si pasáž ze Sk 9,10-18. Každý ať chvíli sám uvažuje nad textem. Pak je zadán „úkol“: Staň se Ananiášem, který se modlí za člověka podle jeho subjektivního pohledu špatného; za někoho, kdo jemu nebo blízkému ublížil. V modlitbě se ptej Pána, kdo je v tvém okolí, komu bys měl ze srdce odpustit. Je-li to někdo z tvého společenství a cítíš-li se v tom svobodný, daruj mu modlitbu (zda v srdci nebo i „nahlas“ – záleží na vyspělosti společenství a na vnitřní svobodě každého jedince a důvěře v Ducha Svatého) tím, že se za něj pomodlíš. Předem je však nutné v srdci vnímat, že rozhodnutí odpustit je popudem Ducha Svatého, a ne tlakem okolí.

Varianta: po chvíli ticha lze napsat jméno osoby (ať už ze společenství nebo odkudkoli), které chceme věnovat modlitbu, na papírek a ten pak přinést při závěrečné modlitbě před ikonu Krista zmrtvýchvstalého, aby i naše vztahy došly ze smrti k vzkříšení mocí Kristovou.

Tip: Ježíš na kříži se modlil slovy „Otče, odpusť jim“: když nemůžeme odpustit sami od sebe, vždy lze žádat o Otcovo milosrdenství s vědomím, že ačkoli já to ještě nedokážu, mohu našeho společného Otce prosit o dobro pro druhého člověka. Proto se na závěr všichni společně modlí Otčenáš uvedený Ježíšovou prosbou o odpuštění všem, kdo se jakkoli podíleli na jeho utrpení a smrti.

4. Zřeknutí se zla (ke mši sv. nebo k adoraci, 15+)

Poté, co Efezané slyšeli Pavla mluvit a viděli, jak je jeho Bůh mocný (viz Sk 19,11-20), vyznávali své hříchy a zřekli se magických předmětů a knih. Dokonce se jich viditelně zbavili a přímo je zničili. Při setkání rozviňte toto téma a na každém je, aby popřemýšlel nad tím, čeho by se měl vzdát, od čeho osvobodit.
Obnovte své křestní sliby a zřekněte se zla. Varianta: Ať každý napíše na lístek, čeho se zříká (nikdo to číst nebude), a lístky pak na závěr vhoďte do ohně/skartovačky. Může být u té skartovačky vystavena také ikona Krista. Je to jeho milost, která dává sílu opravdu se zřeknout toho, co člověka svazuje.
Zkuste vymyslet, co by na konci mše sv. či adorace mohl každý dostat na znamení „nového života“.

5. Zákon a svoboda (tip na víkendovou akci, 18+)

Pavel ve svých listech (např. Gal 3 – 5) obhajuje svobodu, kterou přinesl Ježíš, a ukazuje na marné zachovávání Zákona (v debatě se můžete zamyslet, co by to mohlo být dnes: nadsazená předsevzetí, jež po mně Bůh nechce a jež mi brání konat obyčejné dobro, pohled druhých, diktát světa), který nás jen usvědčuje z nedostatečnosti. Zkuste jedno dopoledne zůstat se spoutanýma nohama či rukama. Vykonávejte všechny věci jako ostatní, ale omezeni. Při modlitbě na závěr dne nebo při mši sv. (při úkonu kajícnosti) kněz s patřičným vysvětlením o Boží milosti a spáse pouta rozváže.

6. Neznámý Bůh (18+)

Jako Pavel v Aténách (Sk 17,16-34) zkuste představit dnešnímu světu neznámého Boha – nejprve sestavte seznam toho, po čem svět touží, co hledá, co mu vědomě či nevědomě schází, jaké bohy a chrámy má dnes, pak zkuste nalézt, zda je něco, co mu jako křesťané můžeme dát.
O něco snadnější variantou je vymezit si různé skupiny a „mluvit“ k nim. Jinak se bude mluvit k studentovi, jinak k mámě s dětmi, jinak k seniorce v LDN, jinak k někomu, kdo uznává Boží existenci jako energii, a jinak k někomu, kdo je pouze humanista…
A když už něco takového nanečisto vyzkoušíte, možná se vám to bude hodit i v životě.

7. Tipy pro Pavla 21. století (15+)
Nejprve zkuste jen tak z hlavy dát dohromady, kde apoštol Pavel hlásal své evangelium (evangelium u Pavla znamená osoba Ježíše Krista – v jeho době ještě nebyla sepsána evangelia). Nejde zde o názvy měst, ale o to, jaké lokality si Pavel vybíral, nebo více či méně záměrně využil (tržiště, synagoga, pramen vody, přístaviště, vládcův palác, řemeslnická dílna). Zkuste se zamyslet, proč šel na tato místa.
Pak zkuste sestavit seznam míst, kam by šel dnes kázat ve vašem městě, koho by tam chtěl potkat a proč. Zvažte, zda se na jedno z takových míst nevydat taky a s jakým poselstvím.

Bonusový 8. tip: Apoštolova tvář dnes

Jako ilustrační foto jsme použily mix vygenerovaný umělou inteligencí a jeden portrét  od El Greca. Jaká slova do promtu zadáte vy a jaká pak podoba sv. Pavla vznikne? Pošlete nám ty nejpodařenější!

Připravila s. Andrea Hýblová FSP, konzultováno s řeholníky v pastoraci mládeže, můžete si dále libovolně uzpůsobit.

Tipy a návody si můžete stáhnout i ZDE.

Neděle Božího slova: Cesta k hlubšímu porozumění Písmu v církvi i v rodině

Papež František ustanovil 3. neděli v mezidobí jako „Neděli Božího slova“ (v roce 2026 připadá na 25. ledna). Přestože se z Písma předčítá při každé liturgii, tento speciální den nás zve k hlubšímu zastavení. Zeptali jsme se naší sestry Anny Mátikové na její pohled.

Proč slavit při neděli Slova Bibli, když se z ní čte při každé mši?

Ano, z Písma se čte při každé mši a nejen to. Podle druhého vatikánského koncilu by mělo být místo při slavení každé svátosti. A právě proto si zasluhuje i speciální liturgické připomenutí. Lze zde vidět jistou paralelu s tím, že eucharistie se slaví každý den, a přece existuje ještě speciální liturgický den, kdy se opět připomíná přítomnost živého Krista ve způsobech chleba a vína – slavnost Těla a krve Páně. Podobně i kříž máme před očima po celý rok a opakovaně víckrát denně se žehnáme znamením kříže. A přece je dobré, že se v září navíc slaví speciální svátek Povýšení svatého kříže. Takže slavení neděle Božího slova se v podstatě nese v podobné logice.

Jak může neděle Božího slova pomoci „otevřít mysl“ běžnému věřícímu, který se v Bibli třeba trochu ztrácí?

Samotná jedna neděle v roce člověku k pochopení Bible asi nijak zásadně nepomůže. Může ale probudit zájem o jeho postupné poznávání, které bude nutně trvat delší dobu, nejlépe po celý život.

Praktické tipy na doma

Členové rodiny se mohou neformálně, třebas u stolu, pobavit o tom, zda mají nějakou zvlášť oblíbenou biblickou knihu či příběh, nebo naopak, zda je pro ně nějaký biblický text obzvlášť složitý. Je to způsob, jak se Boží slovo najednou stane součástí našeho „obyčejného“ světa, aniž bychom stylizovali nějaké složité procedury.

 Klíčové zdroje pro hlubší zájem o Bibli

Pro neděli Božího slova, která v roce 2026 připadá na 25. ledna, nabízí český online prostor bohatou inspiraci. Zde je přehled užitečných zdrojů:  

🏛️ 1. Oficiální a liturgické podklady

• Aperuit illis Papežský list k ustanovení neděle Božího slova

• Liturgie.cz Praktické příručky, obřady žehnání lektorům a podněty pro farnosti

🏠 2. Praktické rady a tipy pro každého

• České katolické biblické dílo Nejdůležitější web pro biblický apoštolát v ČR (metodiky, plakáty, kurzy).

• Expedice Bible Praktická příručka sestry Anny Mátikové pro ty, kteří se chtějí v Bibli vyznat.

• Vira.cz Aktuální texty nedělní liturgie.

🎙️ 3. Média, rozhovory a podcasty

• Vox Verbi Autorský podcast sestry Anny Mátikové na Spotify, kde vykládá Markovo evangelium.

• Postoj.sk – rozhovor „Biblia nedáva jednoduché odpovede, ponúka mnohoznačnosť, ktorú my často nevieme prijať“.

• Vatican News (Slovenská redakce) Seriál Biblické postavy připravovaný sestrou Annou.

  Pro čtenáře a naše zákazníky připravila sestra Andrea Hýblová za konzultace se s. Annou Mátikovou.

Hledáte vyprodané Evangelium na každý den 2026? Máme ho! A k tomu další knihy do uší i do čtečky.

A tak zatímco v první lednové dny počítáme za zavřenými dveřmi skladové zásoby, naše digitální poličky jsou vám k dispozici 24 hodin denně.

🎧 Audioknihy: „Čtěte ušima“, když je zavřeno

Na tištěnou knihu nedáme dopustit, ale audioknihy jsou skvělým parťákem ve chvíli, kdy je knihkupectví kvůli inventuře zavřené. Proč nevyužít čas k poslechu silných příběhů?

Tipy pro dospělé:

• Stín Otce: Vyprávění o svatém Josefovi z Nazaretu. Posluchače kromě tématu knihy oslovil i herecký výkon Václava Baura. Ponořte se do příběhu, který barvitě přiblíží „běžný“ život Svaté rodiny v době, kterou liturgicky právě slavíme.
• Úmluva – Příběh o Abrahámovi: Román o víře našeho praotce a počátcích dějin spásy. Pokud máte rádi historii a biblickou tematiku, tato nahrávka je ideální volbou.

Tipy pro děti: Na cesty i pro dny pod peřinou

Máte doma malého maroda nebo se chystáte na delší cestu autem? Audioknihy jsou skvělým způsobem, jak děti zabavit bez obrazovek.

• Popoupo aneb Podivuhodná pouť pouští: Napínavý dobrodružný příběh, který děti přenese do světa fantazie podobné Lewisových knihám. A přiblíží jim důležitá témata jako odpuštění, umění se rozdělit, myslet na slabší. Ideální „společník“ na zadní sedadla auta, díky němuž cesta uteče jako voda.
• Setkání s pastýři: Poetické vyprávění o narození Ježíše, které se skvěle hodí pro klidný poslech v postýlce – ať už při nemoci, kdy je potřeba odpočívat, nebo jako krásná tečka před spaním.

Všechny naše audioknihy ke stažení najdete zde: 👉 Katalog audioknih Paulínky

📱 E-knihy: Řešení pro vyprodané tištěné tituly

Pokud preferujete psané slovo, e-knihy jsou nejrychlejším způsobem, jak se dostat k obsahu bez čekání na otevření prodejny nebo doručení poštou.

Evangelium 2026: V papíru vyprodáno, v e-knize jedničkou!

Letošním fenoménem je bezpochyby Evangelium na každý den. Přestože jsme pro tento rok opět zvýšili náklad tištěné verze, od poloviny prosince je beznadějně vyprodáno. Není proto divu, že jeho elektronická podoba okamžitě vystřelila na 1. místo v prodejích – jen za poslední měsíc si e-knihu pořídilo přes 50 z vás.

Kompletní nabídku e-knih včetně bestselleru Evangelium na každý den naleznete zde: 👉 Katalog e-knihy Paulínky

Výhody audioknihy a e-knihy

✅ Máte ji hned: Při platbě online se nemusíte ohlížet na naši otevírací dobu. Odkaz ke stažení vám dorazí obratem.

✅ Vždy při sobě: Máte ji stále ve svém mobilu nebo čtečce.

✅ Nezabere místo: Ideální řešení pro ty, kdo už mají knihovničky přeplněné.

Těšíme se na vás osobně v kamenném knihkupectví u knížek, ke kterým lze přivonět a prolistovat si je, opět od 8. ledna!

Je mi 13 let a nedávno jsem přijal svátost křtu. Spousta věcí je pro mě nových, ale baví mě je objevovat. Halloween byl pro mě vždycky něčím, co se kolem mě tak nějak přirozeně vyskytovalo, a nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Když jsem chtěl vyřezávat dýně nebo si koupit dekorace, rodiče nebyli proti. Začal jsem se nad tím zamýšlet až tehdy, když jsem začal uvažovat o křtu. Dostala se mi do rukou knížka „Dýně útočí!,” a já se do ní s chutí začetl, protože jsem se těšil na strašidelné čtení.

Stalo se ale něco mnohem zajímavějšího. Knížka mi odhalila kořeny halloweenských oslav a já jsem se začal zamýšlet nad tím, jestli se jich jako křesťan vlastně chci jakýmkoliv způsobem účastnit. Ne jestli „můžu“, ale jestli chci. Doma mám poměrně velkou svobodu a ta se týkala i toho, jestli si chci vyřezávat dýně. Kdysi mě rozesmutnila zpráva o knězi, který dětem opakovaně rozkopal dýně. To si myslím, že není v pořádku.

Nikdy bych nikomu nezakazoval slavit Halloween, chodit na halloweenské party, převlékat se do kostýmů a zdobit si dům dýněmi. Protože z domova vím, jaké to je, když vám někdo dopřeje svobodu, chci ji dopřávat i druhým, pokud jejich svoboda nezasahuje do mé svobody.

Ale jak to mám já osobně?

Rozhodl jsem se, že už Halloween slavit nechci. Dokonce ani takovým způsobem, kdy bych si „jen“ vyřezal dýni. Spoustě věcem ještě moc nerozumím a nemyslím si, že by slavení Halloweenu byl smrtelný hřích. Já sám ho ale nechci slavit proto, že cítím, že jsem se křtem zavázal k určitému způsobu života a rytmu roku. Po Halloweenu si křesťané připomínají světce a své milované zesnulé. K tomu patří ztišení, přiblížení se Bohu a vděčnost za život. Jsou to věci, na které se já osobně chci zaměřit. I kdybych jako křesťan říkal, že „jen vyřezávám dýně“, „jen chodím na párty“ a „jen si zdobím dům“, pro mě osobně jsou to věci, díky kterým bych mohl snadno zapomenout na to, že bych měl slavit především slavnost všech svatých a památku zesnulých. Pro hluk halloweenských oslav se můžeme snadno zapomenout ztišit před Bohem, a to by pro mě osobně byla škoda.

Knížku Dýně útočí! bych určitě doporučil rodičům, učitelům náboženství, farářům, kterých se třeba věřící ptají, jestli můžou slavit Halloween, ale třeba taky dětem mého věku, které se například připravují na biřmování a chtějí brát křesťanství o něco víc vážně.

Určitě bych ale nechtěl nikomu nic zakazovat ani přikazovat, snad jen – mějte se rádi a mějte rádi Krista.

Krásný podzim všem!

Michal, 13 let

Dne 1. října 2025 byla na XII. generální kapitule v Římě zvolena nová generální představená Dcer sv. Pavla (paulínek). Stala se jí sestra Mari Lucia Youngmi Kim, která mj. působila i v Polsku. Právě odtud jsme získaly její zajímavé svědectví:

Narodila jsem se v Jižní Koreji v buddhistické rodině. Když mi bylo čtrnáct let, moji rodiče se rozhodli, díky svědectví života svých přátel – katolíků, že se všichni necháme pokřtít. S paulínkami jsem se poprvé setkala v naší farnosti, kde vedly měsíční misie a nabízely zajímavé knihy.

Jako dospělá jsem zatoužila po zasvěceném životě, ale dlouho jsem hledala to pravé řeholní společenství. Nakonec jsem navštívila paulínky. S překvapením jsem zjistila, že to jsou právě ony, jejichž knihy mě kdysi tak hluboce oslovily. Rozhodla se k nim připojit.

Záhy se ve mně zrodila touha jet na misie. Nejprve mě poslali do Itálie. Když mi představená oznámila, že pojedu na misie do Polska, byla jsem velmi překvapená. Věděla jsem, že je to katolická země. Ukázalo se však, že tamní komunita paulínek je velmi malá a já měla pomoci s jejím rozvojem.

Když jsem před sedmi lety přijela do Polska, vůbec jsem neuměla jazyk. Velmi mě to trápilo, protože jsem chtěla sloužit. Teď už polštinu docela zvládám, i když občas nastanou vtipné situace. Oslovení „milovaná“ slyším korejsky jako „jeden nos“, a když mě někdo prosí o sůl, v první chvíli mám dojem, že chce alkohol, protože „sól“ znamená korejsky „alkohol“. 😄

V Polsku máme své nakladatelství a knihkupectví ve Varšavě, v ulici Kredytowa 8 (Paulistki Księgarnia-Wydawnictwo). Naší kazatelnou je tedy tiskárna, knihkupectví, internet… Sílu k apoštolátu čerpáme z každodenní modlitby, z adorace Nejsvětější svátosti a z eucharistie. Snažíme se žít evangelium a pak ho předávat druhým.

Těm, kdo právě rozlišují své povolání, bych chtěla říct: „Odvahu!“ Ježíš často opakoval: „Nebojte se, já jsem s vámi.“ Bůh volá každého, každý má nějaké poslání: my ho máme objevovat a naplňovat. Život ve společenství nám nebere svobodu, ale pomáhá ji správně užívat. Tady se učíme lásce k bližnímu a máme obrovské možnosti evangelizace.

(Foto převzato z: https://12capitologenerale.paoline.org/new-superior-general-of-the-daughters-of-st-paul/?lang=en)

Nabízíme vám inspirativní článek od mladé autorky – studentky gymnázia, která se právě připravuje na přijetí svátosti biřmování. Ve své osobní a upřímné recenzi knihy Svatý Carlo Acutis se s námi dělí o to, jak ji příběh tohoto „ajťáka Boží lásky“ oslovil a motivoval k hlubšímu vztahu s Ježíšem. Její slova odrážejí živou víru, která je aktuální i v dnešní digitální době.
Text jsme se rozhodly zveřejnit právě nyní – u příležitosti Jubilea mladých a oznámeného svatořečení bl. Carla Acutise, které proběhne 27. dubna 2025. Věříme, že jeho příklad a svědectví naší mladé autorky mohou přinést povzbuzení celé generaci mladých, kteří touží po pravdě, odvaze a svatosti v každodenním životě.

 ***

Kniha se mě opravdu dotkla, protože je velmi čtivá a osobní. Je v ní zachyceno svědectví mnoha lidí, které Carlo nějakým způsobem inspiroval a kteří si všimli jeho nevšedního chování a jeho krásného a nezkaženého charakteru. To, že jeho odkaz zůstal v tolika lidech, se rozhodně nemohlo stát náhodou, bylo to Boží působení. Skrze něj se rozhodl světu ukázat kousek sebe, a k tomu samému volá i nás! Krásně to vystihuje Carlova myšlenka: „To, co mám za úkol uskutečnit já, nemůže uskutečnit nikdo jiný.“

Tato slova ve mně velmi rezonují, protože potvrzují mou jedinečnost, originalitu a nenahraditelnost. Nejen mou, ale každého člověka – a to je úžasné! Nejsme jeden z řady stejných kusů ze sériové výroby, kde se dá vyměnit kus za kus. Ne, každý jsme unikát a máme od Boha svůj specifický životní úkol, ušitý na míru přímo nám. Záleží jen na nás, jestli se rozhodneme se toho zhostit, anebo se na to vykašleme. Bůh by nás totiž moc rád použil jako své nástroje a spolupracovníky, ale nikdy nás do ničeho nebude nutit.

Oslovila mě také třetí kapitola, kde se mluví o Carlově spiritualitě. Domnívám se, že i když Carlo neobdržel stigmata, velmi se podobal Pánu Ježíši: trávil s Ním spoustu času a dokázal se s Ním dokonale sjednotit. Fascinuje mě jeho skromnost, pokora a láska k Bohu, který je pro něj vším. Ještě víc mě ale zasáhl fakt, že i tohle jde skloubit s „normálním“ životem mezi lidmi – tento kluk nebyl outsider, naopak měl kolem sebe spoustu přátel. Z toho jasně vyplývá, že když se podobně jako Carlo rozhodneme opravdu radikálně patřit Kristu a žít s Ním a pro Něj, není možné, aby se to nedotklo i ostatních lidí. No, nedivím se, že bude brzy svatořečen.

Do svého každodenního života si chci vzít příklad právě z tohoto a nebát se vydávat svědectví o Ježíši i mezi nevěřícími spolužáky ve třídě. Už se toho nechci bát, že to bude divné a že budu jiná, protože vidím, že to má smysl. Carlova láska a úcta k Pánu byly prostě nakažlivé a přivedly mnoho lidí zpět na správnou cestu, včetně Carlových rodičů. I já bych si přála aspoň trochu svému okolí ukazovat Ježíšovu bezpodmínečnou lásku vůči mně a každému z nás. I přes to ale Carlo nezpychl a nadále usiloval o dokonalost a užší spojení s Bohem.

Zaujalo mě, jak Carlo dokázal spojit svou víru se současnou dobou – byl ajťák a nebál se moderních technologií. To mi jako mladému člověku imponuje. Myslím si, že by se církev rozhodně neměla bát využívat média. Odnáším si také to, že je opravdu užitečné a dobré se ve víře stále dál vzdělávat, protože při tom mnohdy narazíme na velmi zajímavé věci. Sám Carlo četl životopisy svatých, měl rád anděly strážné a velmi se zajímal o mariánská zjevení. Rád jezdil právě na poutní místa, kde se zjevila Panna Maria.

Zůstává ve mně veliká úcta k Eucharistii, k Panně Marii, k Ježíšovi i k jejich srdcím. Osobně si ráda stěžuju, když mám nějaké trápení, a tak je mi sympatické, že Carlo si naopak vůbec nestěžoval, když trpěl nemocí, ale měl pořád radost. Líbí se mi i jeho laskavost a ochota, se kterou se dělil s ostatními lidmi a pomáhal jim. Motivuje mě to k tomu, abych se i já víc zajímala o své okolí, s někým se o něco rozdělila a nestarala se jen sama o sebe.

Útlá knížka se hezky čte, je rozdělena do několika přehledných kapitol a v jejím středu najdete autentické fotky ze života tohoto mladého světce. Postupně si procházíme jeho krátký, ale velmi naplněný život od jeho narození až do jeho smrti v roce 2006, kdy podlehl akutní formě leukémie. Na konci knihy najdeme Carlovy výroky a myšlenky. Pak následuje novéna, ve které se každý den nachází zamyšlení nad jedním Carlovým citátem. Je to tedy opravdu pestré a kniha pro mě rozhodně představovala neobyčejný čtenářský zážitek.

Knihu bych doporučila zejména mladým lidem, kterým je určena. Může jim být skvělou inspirací k tomu, jak se dá ve 21. století, v době internetu a všelijakých dalších nástrah a pokušení, žít podle evangelia. A ano, jde to i přes všechna tato úskalí.

Četba této knihy vám zaručeně zboří několik stereotypů a předsudků. Jedním z nich je například to, že ke svatosti je potřeba dozrát, a to si přece vyžaduje čas. Omyl! Dá se to zvládnout i za poměrně krátkou dobu. Carlo měl k dispozici jen patnáct let života, a přesto jeho duchovní život dosáhl veliké hloubky. Dalším omylem je to, že svatost je záležitost minulosti, středověku, kdy se vykupovala velikým utrpením a mučením. Na tomto svědectví jasně vidíme, že to není pravda. Knížku bych doporučila každému, kdo hledá povzbuzení a vzor hodný následování.

Fotografie k tomuto článku jsou z fanouškovské stránky na facebooku.

Nechte se naladit k četbě skvělého životopisného románu o biskupu Van Thuanovi, který byl bez soudu vězněn 13 let ve vietnamských komunistických lágrech. Tato kniha rozhodně „stojí za to“. 

Kniha Nespoutaný biskup mě natolik vtáhla do děje, že jsem několikrát téměř nevystoupila z trolejbusu, když jsem ji během cesty četla. Myslím, že se autorce v tomto románu o vězněném vietnamském biskupovi Františku X. Van Thuanovi podařilo skvěle, a přitom pravdivě vylíčit jeho životní příběh, který je oslavou nezdolné vnitřní svobody uprostřed pronásledování a všelijakých útrap. Jeho věznitel v jednu chvíli uvažuje: „Thuane, ty máš takovou svobodu… Neumím si to vysvětlit… V tobě je něco, co nelze uvěznit.“ Van Thuan je držen dlouhé měsíce na samotce a noc jeho beznaděje protne důvěrný rozhovor s Pánem, ve kterém mu říká: „Františku, dokázal jsi velké věci. Všechna tvá díla jsou Boží, nejsou však Bohem. Ty ses domníval, že pracuješ pro mě, ale to já jsem konal své dílo v tobě a skrze tebe… Ode dneška chci, aby všechno mé bylo i tvé a všechno tvé bylo i moje.“

Skrze úkon odevzdanosti a vydanosti do Ježíšových rukou v biskupu Františkovi znovu zazáří nezlomná naděje, díky níž pak těší ty, se kterými se setkává. S jinými vězni sdílí jejich bídu a chudobu a skrze živý vztah s Bohem, je dokáže pozvedat z beznaděje. Mimo samotku si pak své spoluvězně postupně získává tím, že je má rád, stále znovu se rozhoduje pro odpuštění a obrací na víru dokonce i své věznitele. Jednoho z nich učí hymnus k Duchu Svatému v latině. Dalšímu svému vězniteli dokáže s vděčností říct: „Díky vašemu vězení jsem objevil svobodu, o níž jsem sice teoreticky věděl, ale nežil jsem v ní.“ Jeho slova jsou ozvěnou listu Římanům: „Všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“ (Řím 8,28).

Autorka Teresa Gutiérez de Cabiedes napsala knihu s názvem Nespoutaný biskup: Román o životě vietnamského kardinála Van Thuana (1928–2002) na základě skutečných událostí. František X. Nguyen Van Thuan pocházel z rodiny mučedníků pro Krista. Od roku 1975 byl komunistickým režimem vězněn třináct let, z toho devět v naprosté izolaci. Po propuštění byl v roce 1992 komunistickou vládou donucen opustit rodnou zemi. Papež Jan Pavel II. ho tedy povolal do Říma, kde se biskup Van Thuan intenzivně věnoval mimo jiné přípravě Kompendia sociální nauky církve. V roce 2000 vedl duchovní cvičení pro římskou kurii, kde svědčil o naději, jež čerpá ze síly milosrdenství. Tyto meditace byly ihned přeloženy do mnoha jazyků.

s. Jana Svobodová FMA

Chtěli byste se o biskupu (později kardinálu) Van Thuanovi dozvědět něco víc? Využijte naše odkazy:
Webová stránka věnovaná Van Thuanovi a kauze jeho svatořečení
Van Thuan na Wikipedii 

Sestra Anna Mátiková (autorka vydaných titulů Expedice Bible a Adventní kúra pro duši) bývá pravidelným hostem slovenské redakce Vatikánského rozhlasu (Vatican News). Pro jeho posluchače si připravila další díl seriálu „Biblické postavy“. Podle liturgického kalendária tentokrát hovořila o sv. Josefovi. Její příspěvek si lze poslechnou v archivu nebo vám jej nabízíme zde v českém přepisu.

Svatý Josef s Dítětem Ježíšem (El Greco, 16. stol.)

O Ježíšově zákonném zástupci nejvíce vypráví evangelista Matouš, který ho označuje za člověka spravedlivého. V čem však Josefova spravedlivost spočívá? Evangelista je sice extrémně stručný, ale v těch nejdůležitějších skutečnostech je obdivuhodně přesný. Není tedy nutné uchylovat se k nějakým dohadům.

V první kapitole Matoušova evangelia, hned po sedmnácti náročných verších Ježíšova rodokmene, čteme: „S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.“

Evangelista řadí těsně vedle sebe několik zásadních informací, aniž by přímo specifikoval jejich příčinné souvislosti. K pochopení těchto příčin může (ale bohužel i nemusí) čtenář dospět sám. První skutečností je Mariino těhotenství způsobené mocí Ducha Svatého. Hned poté následuje informace o Josefově spravedlivosti, na niž navazuje Josefův záměr propustit těhotnou Marii. Evangelista pak celý úryvek uzavírá zprávou o tom, že Josef chtěl uskutečnit svůj záměr tajně. Pouze poslední informaci předchází nějaké odůvodnění: Josef měl v plánu provést svůj záměr tajně, protože nechtěl Marii vydat pohaně. Další příčinné souvislosti mezi ostatními fakty ovšem zůstávají neobjasněné. Zbrklá čtenářova mysl proto automaticky předpokládá, že Josefovo rozhodnutí propustit Marii mělo co do činění s jejím těhotenstvím. Výsledkem takové zkratového jednání ovšem bývá velmi nepodařená karikatura. Takový Josef by byl sice obezřetný, ale především dost podezíravý. Opravdu by Bůh hodlal svěřit péči o svého Syna takovému typu osobnosti? Jaký je tedy skutečný Josefův profil, jak nám jej vykresluje evangelista Matouš?

První a nejzásadnější skutečností je Mariino těhotenství způsobené mocí Ducha Svatého. Spouštěčem všeho, co následuje, totiž není jen informace o tom, že Maria počala, ale také fakt, že počala z Ducha Svatého. V řečtině evangelista používá pasivum slovesa „ukázalo se“ nebo „zjistilo se“ – neupřesňuje tedy, které osoby či postavy dospěly k tomuto poznání. O svém těhotenství a o tom, že je způsobené Duchem Svatým věděla samozřejmě sama Maria. Předkládaný text ovšem ani trochu nenasvědčuje tomu, že by o tom nevědělo její nejbližší okolí včetně nastávajícího manžela. Kdyby chtěl Matouš třeba jen trochu naznačit Josefovu nejistotu a podezření týkající se původce Marinina těhotenství, řekl by: „Ukázalo se, že Maria počala.“ Ani jeden z řeckých rukopisů však tuto alternativu nenabízí. A kdyby chtěl evangelista naopak naznačit, že informaci o Mariině početí z Ducha Svatého zde anticipuje pouze pro své čtenáře, přičemž postavy příběhu k ní nemají přístup, vynechal by sloveso „ukázalo se“ a ponechal by pouze výraz: „Maria počala z Ducha Svatého.“ Ani tato alternativa se však v řeckých rukopisech nikde nenachází. Oprávněně lze tedy uzavřít, že Josef ví nejen o Mariině těhotenství, ale i o tom, že početí je způsobené Boží mocí.

Další informací je Josefovo rozhodnutí tajně Marii propustit. Evangelista toto rozhodnutí explicitně zdůvodňuje Josefovou spravedlivostí. K čemu přesně se ale tato spravedlivost váže? Souvisí se samotným propuštěním anebo s jeho tajnou realizací? Kdyby Josef oprávněně podezíral Marii z nevěry, Mojžíšův zákon by mu propuštění manželky umožňoval, ale nenařizoval. S rozhodnutím o propuštění tedy Josefova spravedlivost nutně nesouvisí. A nelze ji klást do souvislosti ani se zamýšlenou tajnou realizací propuštění. Mojžíšův zákon totiž při rozvodu nepředpokládá žádné veřejné a už vůbec ne tajné procedury. Umožňuje pouze vystavení rozlukového listu. Striktně logicky tedy spravedlivost nevede Josefa k tomu, aby Marii propustil, protože už je těhotná, ani ne k tomu, aby to udělal tajně. Proč tedy Josef, ač je spravedlivý, dospěl k takovému rozhodnutí.

Objasnění je třeba hledat v předcházejícím kroku. Josef zjevně ví, že dítě, které Maria počala, je od Boha, proto mu jeho spravedlivost velí ustoupit ze sféry, která evidentně patří výlučně Bohu. Jinak řečeno, spravedlivý Josef neuvažuje o propuštění proto, že by Marii podezíral z nevěry, ale proto, že – na základě spravedlivosti – by měl Bohu ponechat to, co je Boží. Tajné uskutečnění tohoto rozhodnutí je pochopitelné, poněvadž ne všichni z Mariina okolí mají možnost nebo schopnost porozumět a uvěřit všem relevantním okolnostem.

Sen sv. Josefa (Philippe de Champaigne, 17. stol.)

Právě v těchto souvislostech se plně objasňuje i následná Boží intervence do sledu událostí. Podle obvyklých překladů adresuje anděl Josefovi tato slova: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Na první pohled se zdá, že anděl konečně poskytuje Josefovi chybějící informaci o božském původu Mariina dítěte. Souvětí je však v řeckém originálu mnohem subtilnější a dá se interpretovat následovně: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť ačkoli to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého a porodí syna, budeš to ty, kdo mu dá jméno…“

Anděl tedy neinformuje Josefa o původci Mariina těhotenství, ale vybízí jej k tomu, aby před světem v plné míře přijal legitimní zodpovědnost za Božího Syna, což uskuteční tím, že dá dítěti jméno.

Právě ve světle těchto drobných detailů evangelního textu naplno vyniká krása Josefovy osobnosti. Josef není neinformovaná, přihlouplá, podezíravá ani tak trochu bázlivá vedlejší postava dějin spásy, ale dobře informovaný, logicky uvažující, diskrétní a moudrý muž, na něhož se dá spolehnout.

Dne 5. února 2024 si my Dcery svatého Pavla připomínáme dvě významná výročí: 60 let od úmrtí naší spoluzakladatelky ct. Tekly Merlové a 30 let od uvedení prvního loga Paulínky.

Sestra Tereza Merlová, spoluzakladatelka naší kongregace, se narodila 20. února 1894 v severoitalském Castagnitu jako druhé ze čtyř dětí. V červnu 1915 se v Albě v kostele svatých Kosmy a Damiána poprvé setkala s otcem Jakubem Alberionem a přijala jeho pozvání k založení kongregace Dcer svatého Pavla. Dne 22. července 1922 složila soukromé řeholní sliby a dostala nové jméno Tekla – podle učednice apoštola Pavla. Jakub Alberione ji následně jmenoval generální představenou a od té doby mu byla věrnou spolupracovnicí při rozvoji jak naší kongregace, tak dalších větví Paulínské rodiny. Dne 28. června 1961 obětovala svůj život za svatost všech Dcer svatého Pavla a 5. února 1964 zemřela v Římě. Dne 22. ledna 1991 byla prohlášena za ctihodnou.

Když jsme v únoru 1994 oslavovaly 30. výročí jejího úmrtí (a tedy narození pro nebe), začal se naplňovat nový misijní projekt, který v následujících letech přivedl naše sestry do 15 nových zemí, včetně České republiky. Tehdy jsme také zakoupily doménu www.paoline.org a spustily naše první webové stránky, po nichž brzy následovalo i první internetové knihkupectví.

Nyní, o 30 let později, jsme vděčné za naši dosavadní cestu a zároveň si uvědomujeme, že je třeba udělat další krok vpřed. Ačkoli působíme ve více než 50 zemích světa napříč 5 kontinenty a šíříme evangelium prostřednictvím webových stránek a nejrůznějších digitálních platforem, víme, že Ježíšovo poselství ještě nebylo „hlásáno až na konec světa“.

Doba, v níž žijeme, přináší stále nové a nové výzvy a také potřebu změny, což se týká i veřejné prezentace – proto vzniklo několik návrhů aktualizovaného loga Dcer svatého Pavla a ten vítězný byl představen na kongregační interkapitule v říjnu 2023 v Brazílii.

Modrá elipsa znázorňuje svět, včetně toho digitálního (s tím souvisí i změna barvy z tiskařské černé na modrou), do něhož jsme povolány hlásat evangelium, zatímco červené „P“, identifikační barva naší apoštolské činnosti, symbolizuje misijní zápal apoštola Pavla, vzor života v Kristu a inspiraci pro každou z nás.

Obě barvy dobře ladí s mottem, které si k novému logu zvolila pražská komunita Dcer svatého Pavla: chceme s neustále obnovovanou vášní pokračovat v šíření evangelia všude tam, kam až dosáhne náš „mediální“ apoštolát. Věříme, že naše služba má stále význam, a to i v době, kdy odpovědi na smysl života lidé už nehledají tolik v knihách, ale jsou pohlceni digitálním světem, kde často chybí hlas, který by odpověděl na jejich touhu být „slyšen“. I tam je místo pro evangelium a pro apoštolské dílo pod logem Paulínky, které je nejen „poznávací značkou“ našeho nakladatelství, ale ukazuje i na naši rozsáhlou misijní činnost v online prostoru.

Rády bychom vám poděkovaly za podporu, již jste nám v České republice prokazovali během uplynulých 30 let. Jsme zde pro vás a s vámi. A stejně jako sv. Pavel před dvěma tisíci lety a naše první sestry před 100 lety pokračujeme v hlásání evangelia s vášní, kterou vnášíme i do digitálního věku.

S vděčností

vaše Dcery svatého Pavla

Řeholní institut Dcer sv. Pavla také přijal nový symbol, aby odlišil pastorační činnost od té obchodně-apoštolské.
Symbol je inspirován křížem, který sestry dostávají při prvních slibech.