Postranní panel

4. neděle postní (cyklus C)

28.03.2019
4. neděle postní (cyklus C)

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.ʻ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!ʻ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.ʻ Ale otec nařídil služebníkům: ‚Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!ʻ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: ‚Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.ʻ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: ‚Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!ʻ Otec mu odpověděl: ‚Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.ʻ“

(Lk 15,1-3.11-32)


Dnešní evangelium hovoří o ztracených synech. Neztratil se totiž pouze jeden, ale oba. První tím, že rodný dům opustil a utratil lehkovážně vše, co dostal (hrozilo nebezpečí, že už se domů nikdy nevrátí), druhý se ztratil v otcovském domě a nic z něho nepokládal za své; otcovský dům nikdy nevnímal jako svůj domov. Z jednoho se stal rozmařilým životem faktický žebrák a ten druhý, ač bohatý, se takovým cítil být.
Oba se zcela ztratili i ve svém pochopení otce. Mladší ho pokládal za překážku svobodného života a možnosti konečně se z plných plic nadechnout všeho, co život nabízí, starší byl naopak přesvědčen, že otec je nespravedlivý slaboch, který postrádá přísnou, ale výchovnou tvář. Oba se ztratili a ani jeden z nich vlastně nevěděl, kým otec ve skutečnosti je. Jeho jednání bylo pro oba neuvěřitelným šokem.
Téměř s ostychem a obavami přemýšlím nad tím, že až krize, k níž došlo v otcově domě, plně vyjevila, jaký vlastně otec, se kterým dlouhá léta žili, je, ale neznali ho. Pro oba bylo jeho chování překvapením. Zjistili, že je v takové míře milosrdný, odpouštějící a shovívavý, v jaké to rozhodně nečekali. Pro mladšího to byla vstupní brána zpět domů a lze předpokládat, že už nikdy touhu utéci neměl. Staršího poznání otcova srdce bez hranic nemile překvapilo do té míry, že vlastně ani nevíme, zda do otcova domu poté vstoupil.
O obou synech můžeme říci, že otce neznali a jeho dům nemohli pokládat za svůj domov. Bylo jen otázkou času, kdy se v nich něco vzepře, kdy dojde k revoluci proti lásce – proti její velikosti, míře a komu je nabízena.
Známe katechismus, Písmo, někdo i teologii – ale znám Otce? Jak o tom vypráví tento příběh, budeme nakonec všichni překvapeni – z toho, kdo v jeho domě není, kdo tam je, a – dá-li Bůh – i z toho, že jsem tam také já. Ať už bude naše překvapení z Boha jakékoli, usilujme o to, aby nás od něho nic neodloučilo. Milovat příliš a mít širší náruč, než je obvyklé, je k tomu tou nejlepší přípravou.

 Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
4. neděle postní (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nemarněte čas zbytečným fantazírováním, protože ze zbytečných fantazií pramení zbytečná slova. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru