Postranní panel
04.12.2014

2. neděle adventní (B)

2. neděle adventní (B)

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná!

Viz Iz 40,1-5.9-11

Liturgi@ on-life

Izaiášovský text z druhé adventní neděle cyklu B je pravděpodobně ještě o několik desetiletí starší než úryvek z téže prorocké knihy, který zazněl neděli předchozí. Za autora je považován neznámý prorok (tzv. Deuteroizaiáš) a jeho slova jsou adresovaná Božímu lidu, který se ještě nachází v babylonském zajetí (586–539). Prorok oznamuje útěchu a konec otroctví. Co je však překvapivé, o návratu Izraele do vlasti (alespoň prozatím) nic neříká[1]. Ten, kdo se podle proroctví vrací na Sión, není lid, nýbrž Hospodin. Přísliby o návratu do vlasti jsou sice obsahem jiných prorockých výroků, nicméně v tomto konkrétním úryvku nezaznívají. Kdyby se proroctví vztahovalo k návratu vyhnanců, prorok by mluvil o výstavbě cesty pro ně. Zde však vybízí: „Připravte Hospodinovi cestu!“ Pradávné izaiášovské proroctví tak otvírá perspektivu, která je stejně aktuální jak v šestém století před Kristem, tak i ve dvacátém prvním století po něm: Spása nezačne tehdy, když my dojdeme na vytoužené místo, dosáhneme vysněné pozice a konečně se budeme mít tak, jak jsme si představovali.

Spása, a tudíž i útěcha a radost tkví v tom, že Hospodin přichází mezi nás a zůstává s námi – a to v jakékoliv situaci.

Druhý pozoruhodný (nicméně snadno přehlédnutelný) detail izaiášovského proroctví je ukryt v samotné přípravě cesty: „Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná!“ Prorok volá: „Připravte cestu...“, ale neříká přitom: „Zvyšujte údolí, snižujte hory a pahorky, napřimujte, co je křivé, a narovnávejte, co je drsné.“ Zdá se, že údolí se sama mají zvednout, hory a pahorky samy snížit, co je křivé a drsné, se má samo napřímit a narovnat[2]. Tato výzva se tedy mnohem víc podobá stvořitelskému slovu Hospodina, jenž řekne a stane se (viz Gn 1,1-25; Žl 33,6), než příkazu, z něhož běhá mráz po zádech, neboť přesahuje lidské možnosti a schopnosti. A opravdu, Bůh sice žádá mnoho, ale ještě víc dává. Očekává všechno, ale sám působí zázraky! Vyzývá člověka ke změně, ale sám ji v jeho srdci a v jeho životě působí. Proto se Hospodinova útěcha, kterou nabízí prorok, tak zásadně liší od všech možných lidských útěch...


[1] Viz John W. Watts: Word Biblical Commentary 25. Isaiah 34-46, Thomas Nelson Publisher, Nashville, 1987, s. 83.

[2] Viz Peter Höffken: Das Buch Jesaja. Kapitel 40-66. Stuttgarter Kommentar Altes Testament, Verlag Katholisches Bibelwerk, Stuttgart 1998, s. 36.

Ke stažení:
2. neděle adventní (B) (JPG, 475 kB)

Zpět na E-neděle

 
Nahoru