Postranní panel
31.07.2014

18. neděle v mezidobí (A)

18. neděle v mezidobí (A)

K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ 

Viz Mt 14,13-21

E-vangelium on-life

Nehleďme na Ježíšovy učedníky s pohrdáním. Nejsou to lenivci, kteří se chtějí co nejdřív zbavit zodpovědnosti, a proto naléhají na Ježíše, aby rozpustil zástupy. Jsou to realisticky smýšlející zodpovědní mužové, kteří si všímají lidí kolem Ježíše a vnímají jejich potřeby. Chtějí pomoci, a proto navrhují řešení, které ze svého pohledu považují za reálné: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ježíš je však vede mnohem dál, než kam sahají jejich lidské schopnosti a možnosti. Jeho reakce je: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Jelikož již víme, co následovalo dál, můžeme říci, že v dané situaci by bylo přiměřenější, kdyby Ježíš řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Já jim dám jíst!“ Byl to přece on, kdo nasytil ten více než pětitisícový zástup, a jen on dovede utišit ten hlad, který trápí lidská srdce. Ježíš ale nevolí toto řešení. Nesahá ani po další možné alternativě, kterou by představovala odpověď: „Není třeba, aby odcházeli. My jim dáme jíst!“ Odpovídalo by to přece realitě. Vždyť učedníci dali Ježíši k dispozici svých pět chlebů a dvě ryby. Dalo by se tedy říci, že Ježíš nasytil zástupy za pomoci svých učedníků. Nicméně Ježíš učedníkům říká: „Není třeba, aby zástupy odcházely. Vy jim dejte jíst!“ Právě tato výzva vrhá na celou skutečnost to nejlepší světlo a právě v tomto světle Ježíšovi učedníci chápou, jak na tom opravdu jsou: „Nemáme nic...“ Opravdu, my sami nemáme nic, co by mohlo ukojit obrovský hlad zástupů, které touží po Ježíši, ať už o tom vědí či nikoliv. Když však konečně dospějeme k poznání, že opravdu nic nemáme, a s důvěrou přineseme toto své „nic“ k Ježíši, tehdy se mohou začít odehrávat zázraky...

Kdyby Ježíš řekl: My dáme zástupům jíst, mohli by si učedníci myslet, jak jsou důležití, že si Ježíš bez nich neporadí. Kdyby na jejich návrh zareagoval slovy „Já dám zástupům jíst“, mohli by nabýt dojmu, že na nich vůbec nezáleží. K čemu je tedy Ježíš povolal, když všechno udělá sám?!

Pouze pobídka „Vy jim dejte jíst!“ dokonale vyjadřuje obrovskou zodpovědnost Ježíšových učedníků a zároveň jejich lidskou bezmoc a nepatrnost, kterou obdivuhodně překlenuje nesmírná Boží moc a jeho nekonečná láska.

Ke stažení:
18. neděle v mezidobí (A) (JPG, 533 kB)

Zpět na E-neděle

 
Nahoru