Pokání v postní době není jen o vnějších skutcích, ale také o obrácení srdce. Ježíš nás v evangeliích vyzývá k vnitřní proměně, k lítosti nad hříchy a k pevnému předsevzetí žít podle Božích přikázání. Toto obrácení srdce je dar od Boha, který nám dává „nové srdce a nového ducha“ (Ez 36,26-27).
Pokání se projevuje ve „zkroušeném srdci“, v zármutku a odporu nad hříchy. Zahrnuje také pevné odhodlání se jich už nedopustit. Praxe pokání v postní době nám pomáhá posilovat naše srdce. Může se jednat o:
- Odříkání: vzdát se dobrovolně něčeho, co nám dělá radost, jako je například sladké jídlo, televize nebo sociální sítě.
- Plnění povinností: plnit svědomitě své každodenní úkoly a závazky.
- Dobročinnost: pomáhat lidem v nouzi, ať už materiálně nebo duchovně.
Mimořádně cenné je i skryté pokání, které se odehrává v našem nitru. Patří sem:
- Odpuštění: odpustit druhým jejich provinění, i když to pro nás není snadné.
- Dobré úmysly: snažit se chovat laskavě a ohleduplně k lidem v našem okolí.
- Otevřené srdce: vnímat utrpení světa a být připraveni aktivně pomáhat.
Ježíš nás vyzývá, abychom se rozhlédli kolem sebe a uvědomili si, kolik dobra je potřeba. Nabízí nám příležitost skrytě a nezištně šířit dobro a bratrství ve světě. Takové pokání je pro Boha krásné a cenné, protože pramení z lásky k němu a k bližním.
- Hledáte inspiraci? Nabízíme vám několik tipů z redakce Paulínek a také od dalších nakladatelů: Postní inspirace.
- Určitě stojí za poslech či přečtení slova papeže Františka z Popeleční středy.
- Do třetice nabízíme něco z naší paulínské spirituality:
Blahoslavený Jakub Alberione a inspirace pro postní dobu
Následující text čerpá z promluv blahoslaveného Jakuba Alberiona, italského kněze a zakladatele Paulínské rodiny. Jeho myšlenky o pokání mohou napomoci prožít toto období s hlubším duchovním užitkem – a možná i trochu jinak, než jste doposud byli zvyklí. Tyto „rady“ dával Dcerám svatého Pavla v minulém století. Vybrali jsme z nich jen ty nadčasové a ty, o nichž si myslíme, že mají univerzální platnost, tj. že se dají přenést i do života mimo řeholní komunity.
Nehledejte výjimečná pokání
Otec Alberione zdůrazňuje, že pokání nespočívá v mimořádných činech, ale spíš v každodenní snaze o obrácení srdce. Takové pokání můžeme praktikovat ve všedním životě například tím, že budeme:
- vědomě dodržovat běžný řád a časový rozvrh dne,
- vědomě užívat čas ke službě Bohu (modlitba) a lidem (skutky lásky),
- zodpovědně a včas plnit své povinnosti,
- zachovávat poslušnost vůči představeným (dnes si doplňte třeba jméno svého šéfa a situace, kdy není nutné mu vzdorovat) a vycházet s ostatními lidmi,
- vnímat svou práci (ať už v zaměstnání nebo doma) jako akt pokání a vykonávat ji s láskou a obětavostí,
- trpělivě snášet obtíže a utrpení a vkládat je Bohu do rukou.
Dělejte opak toho, co jste dříve dělali špatně: pokání znamená odvrátit se od hříchu a vyjít na cestu dobra.
Jakub Alberione nabízí jednoduchou radu, jak této změny smýšlení neboli obrácení dosáhnout. Budete k tomu potřebovat Boží milost (a tedy modlitbu), trpělivost se sebou samými a pravděpodobně i mnohem víc času než jen jedno 40denní postní období:
„Máte sklon chovat se povýšenecky? Cvičte se v pokoře! Snadno propadáte hněvu? Buďte mírnější! Jste líní? Tak hurá do toho! Vyhrňte si rukávy a začněte něco dělat! Mluvíte až moc a někdy vám i něco „ujede“? Mluvte s rozvahou a v pravý čas! Nechali jsme se strhnout špatnou náladou, smutkem a melancholií? Zaplavily vás chmurné myšlenky? Svěřte se do Božích rukou! Nestudovali jste zodpovědně? Dejte se do učení jako nikdy předtím! Byly jste v modlitbě povrchní? Ponořte se do bezmezné Boží lásky, a vaše modlitba se mžikem oka promění v nejkrásnější setkání dne, které nebudete chtít zmeškat ani promrhat! To ať je vaše pokání!“
Práce jako pokání
„Každou aktivitu, ať už jde o práci duchovní nebo intelektuální, apoštolskou nebo formační (kam patří třeba i studium) můžeme chápat jako pokání. Tato práce ale musí být vždy vykonávána ve správné míře. Cítíš se z této práce unavený? No ovšem! Únava a spása jdou ruku v ruce: když je práce spásonosná, znamená to, že nám pomáhá kát se za své hříchy, litovat jich a změnit se, ale též získat Boží milost pro druhé lidi, pro farnost, pro hříšníky a pro všechny nám svěřené.“ Pro každého člověka je práce životní nutností, neboť „kdo nechce pracovat, ať nejí“ – říká svatý Pavel ve svém druhém listu Soluňanům (2 Sol 3,10).
Pravé pokání je změna života
Pokání nespočívá v krátkodobých úkonech, ale v trvalé změně životního stylu. Jakub Alberione nás vybízí k tomu, abychom se stali novými lidmi v Kristu.
Volte vždy jen takové pokání, které vám prospívá
Je záhodno vybrat si takový sebezápor, který můžete praktikovat pravidelně. Mluvíme tady o kajícím skutku, jehož následkem nebude pocuchané zdraví, ale o takovém pokání, které člověku prospěje. Pro workoholika to může být třeba odpočinek, pro požitkáře střídmost v jídle, pro lenocha svižnější práce: nejdůležitější ze všeho je ovšem naučit se lépe využívat svůj čas a být pečliví ve všem, co konáme.
Modlitba
Bože, Otče milosrdenství, děkujeme ti za dar postní doby. Prosíme tě, dej nám sílu a milost, abychom se v tomto období obrátili od hříchu a žili podle tvých přikázání. Pomoz nám, abychom s tvou pomocí rostli v lásce k tobě i k bližním. Amen.
Text vznikl ve spolupráci sester Andrey Hýblové a Letizie Panzetti.
Více o blahoslaveném Jakubu Alberionovi najdete na vícejazyčném webu alberione.org