O svátostech obecně v Teologické sumě

Detailní popis produktu

Na traktát o Ježíši Kristu a jeho spásném díle navazuje v Teologické sumě traktát o svátostech (STh III, q. 60–65). Za pomoci svátostí se Bůh setkává s člověkem, kterého stvořil, aby mu dal účast na své vlastní blaženosti. I ve stavu před hříchem potřeboval člověk dar nadpřirozené milosti, aby mohl dosáhnout blaženého patření na Boha, ale teprve po hříchu je stav lidské přirozenosti takový, že vyžaduje pomoc, kterou Bůh člověku poskytuje ve svátostech. Svátosti jsou součástí dějin spásy. Východiska pro svou teologii dějin spásy nachází Tomáš především v listech apoštola Pavla.

Překlad a úvodní studie Benedikt Mohelník OP.

„Svátostná milost je určena především ke dvojímu: jednak k odstranění poškození vyplývajícího z minulých hříchů, které sice pominou jako úkon, ale zůstávají jako vina; a dále ke zdokonalení duše v tom, co náleží k bohopoctě podle náboženství křesťanského života. Z toho je pak zjevné, co bylo výše řečeno, že Kristus nás osvobodil od našich hříchů především svým utrpením, nejenom účinně a záslužně, ale i zadostučiněním. Podobně také svým utrpením zavedl obřad křesťanského náboženství: ‚sám sebe dal za nás jako dar a oběť Bohu‘, jak čteme v Ef 5, 2. Z čehož je zjevné, že svátosti církve mají moc zvláště z Kristova utrpení, jehož síla je s námi jaksi spojena přijetím svátostí. A na znamení toho vytekla z boku Krista visícího na kříži voda a krev, z nichž jedno náleží ke křtu a druhé k eucharistii, což jsou nejdůležitější svátosti.“