Minulý rok ve školce, kterou navštěvoval můj syn, děti poznávaly mexický svátek Día de Muertos neboli Den mrtvých. Nejsem si však jistá, zda paní učitelky pochopily jeho hlavní smysl, když s dětmi malovaly kostlivce a uspořádaly strašidelnou zahradní párty. Ačkoli kostlivci k mexické tradici patří, měla jsem pocit, že se z celé oslavy vytratilo to nejpodstatnější – vzpomínka na zemřelé.
Tehdy mě to dost zklamalo. Nedokázala jsem pochopit, proč si děti nemohou povídat také o našem svátku – Dušičkách, tedy Památce zesnulých, kterou slavíme 2. listopadu, den po slavnosti všech svatých. Místo toho celé odpoledne připomínalo spíše komerční americký Halloween než připomínku těch, kteří už nejsou mezi námi.
V posledních letech se o Halloweenu a jeho původu hodně mluví, a to i v katolickém prostředí. Samotný název Halloween pochází z anglického All Hallows' Eve, což znamená předvečer Všech svatých. Některé podzimní zvyky bývají spojovány také s předkřesťanskými keltskými oslavami konce sklizně a začátku zimy, zejména se svátkem Samain. Dnešní podoba Halloweenu se však utvářela postupně, pod vlivem různých tradic.
Velmi podrobně, srozumitelně a čtivě popisují dlouhou historii těchto oslav Paolo Gulisano a Brid O’Neill v knize Dýně útočí.
Mnohé křesťanské svátky se v průběhu staletí propojily s místními lidovými zvyky, kterými lidé už od dávných dob vyjadřovali svůj vztah k přírodě, střídání ročních období, životu i smrti.
Jak prožíváme Halloween u nás?
Pocházím z jihovýchodní Moravy, z pomezí Valašska a Slovácka, kde jsou lidové zvyky úzce spjaty s těmi katolickými. Od masopustních oslav před začátkem postní doby přes vynášení zimy před Velikonocemi až po děkování za úrodu a Vzpomínku na všechny věrné zemřelé.
Pokud žijete dlouhá léta v jedné farnosti, tak jako já, jistě znáte mnohé z těch, kteří odešli na věčnost. Památka zesnulých pak získává jiný rozměr než jen anonymní vzpomínání. Vybavují se vám konkrétní tváře, příběhy a společné chvíle.
Proto ani Halloween spojený s vyřezáváním dýní nevnímám automaticky jako oslavu zla a konzumu. Pro mě může být také součástí podzimního času, kdy se příroda ukládá k odpočinku, my se více obracíme ke svým domovům a postupně se připravujeme na nový církevní rok a adventní rozjímání.
Nebojte se Halloweenu
U nás doma si s dětmi dýně dál vyřezáváme, zdobíme si jimi domov, pečeme dýňové koláče a vaříme polévky. Zároveň ale nechceme, aby se z přelomu října a listopadu vytratila vzpomínka na naše zemřelé.
Zapalujeme svíčky, prohlížíme si rodinné fotografie, vyprávíme dětem o těch, kteří už s námi nejsou, navštěvujeme hřbitov a společně se modlíme. Důležité místo má pro nás také účast na mši svaté.
Nemyslím si však, že existuje jediný správný způsob, jak mají všechny rodiny tyto dny prožívat. Někdo bude s dětmi vyřezávat dýně, jiný uspořádá karneval svatých nebo si společně přečte jejich životopisy. Další rodina nebude Halloween slavit vůbec. A není nutné, aby všichni dělali totéž.
Každá rodina si může najít vlastní cestu. Důležité je především to, abychom si s dětmi povídali o tom, co vlastně slavíme, odkud jednotlivé tradice pocházejí a jaký mají pro nás význam.
Podstatné je, abychom dětem předávali nejen zvyky, ale také jejich smysl. Aby věděly, proč vzpomínáme na zemřelé, proč se za ně modlíme a že vedle smutku patří k těmto dnům také vděčnost, láska a pro křesťany naděje na život věčný.
A možná právě v tom je naše největší rodičovská příležitost: neříkat dětem jen to, co mají nebo nemají slavit, ale pomáhat jim objevovat, proč některé věci stojí za to uchovávat.
Věra Adámková (* 1987) vystudovala českou a francouzskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je maminkou pěti dětí. Působí jako katechetka. Své myšlenky, inspiraci a texty sdílí na svém instagramovém profilu @modlimesesdetmi.
Pro blog Paulinky.cz píše o rodině, výchově dětí, předávání víry a duchovních tradicích. Ve svých článcích propojuje odborné vzdělání s osobní zkušeností a každodenním životem víry.
Chcete si přečíst více?
Odkud se Halloween vzal a jak souvisí s křesťanskými svátky? Kniha Dýně útočí! – Halloween a historie jeho slavení od Paola Gulisana a Brid O’Neill přibližuje historické i duchovní kořeny tohoto svátku a jeho proměnu v dnešní podobu.
A jak Halloween vnímají samotní dospívající? Přečtěte si také náš loňský článek Dýně útočí! očima teenagera, ve kterém třináctiletý Michal vysvětluje, proč se rozhodl Halloween neslavit, a přitom respektuje svobodu druhých.
A co mexický Den mrtvých, o kterém byla řeč na začátku? V článku Dušičky a mexický Den mrtvých: co je spojuje? přibližuje sestra Judith, rodačka z Mexika a členka pražské komunity Dcer sv. Pavla v Praze, jak tamní rodiny vzpomínají na své zemřelé a jak se místní tradice prolínají s křesťanskou vírou.
