Je mi 13 let a nedávno jsem přijal svátost křtu. Spousta věcí je pro mě nových, ale baví mě je objevovat. Halloween byl pro mě vždycky něčím, co se kolem mě tak nějak přirozeně vyskytovalo, a nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Když jsem chtěl vyřezávat dýně nebo si koupit dekorace, rodiče nebyli proti. Začal jsem se nad tím zamýšlet až tehdy, když jsem začal uvažovat o křtu. Dostala se mi do rukou knížka „Dýně útočí” a já se do ní s chutí začetl, protože jsem se těšil na strašidelné čtení.
Stalo se ale něco mnohem zajímavějšího. Knížka mi odhalila kořeny halloweenských oslav a já jsem se začal zamýšlet nad tím, jestli se jich jako křesťan vlastně chci jakýmkoliv způsobem účastnit. Ne jestli „můžu“, ale jestli chci. Doma mám poměrně velkou svobodu a ta se týkala i toho, jestli si chci vyřezávat dýně. Kdysi mě rozesmutnila zpráva o knězi, který dětem opakovaně rozkopal dýně. To si myslím, že není v pořádku.
Nikdy bych nikomu nezakazoval slavit Halloween, chodit na halloweenské party, převlékat se do kostýmů a zdobit si dům dýněmi. Protože z domova vím, jaké to je, když vám někdo dopřeje svobodu, chci ji dopřávat i druhým, pokud jejich svoboda nezasahuje do mé svobody.
Ale jak to mám já osobně?
Rozhodl jsem se, že už Halloween slavit nechci. Dokonce ani takovým způsobem, kdy bych si „jen“ vyřezal dýni. Spoustě věcem ještě moc nerozumím a nemyslím si, že by slavení Halloweenu byl smrtelný hřích. Já sám ho ale nechci slavit proto, že cítím, že jsem se křtem zavázal k určitému způsobu života a rytmu roku. Po Halloweenu si křesťané připomínají světce a své milované zesnulé. K tomu patří ztišení, přiblížení se Bohu a vděčnost za život. Jsou to věci, na které se já osobně chci zaměřit. I kdybych jako křesťan říkal, že „jen vyřezávám dýně“, „jen chodím na párty“ a „jen si zdobím dům“, pro mě osobně jsou to věci, díky kterým bych mohl snadno zapomenout na to, že bych měl slavit především slavnost všech svatých a památku zesnulých. Pro hluk halloweenských oslav se můžeme snadno zapomenout ztišit před Bohem, a to by pro mě osobně byla škoda.
Knížku Dýně útočí bych určitě doporučil rodičům, učitelům náboženství, farářům, kterých se třeba věřící ptají, jestli můžou slavit Halloween, ale třeba taky dětem mého věku, které se například připravují na biřmování a chtějí brát křesťanství o něco víc vážně.
Určitě bych ale nechtěl nikomu nic zakazovat ani přikazovat, snad jen – mějte se rádi a mějte rádi Krista.
Krásný podzim všem!
Michal, 13 let