Postranní panel
10.12.2020

3. neděle adventní (cyklus B)

3. neděle adventní (cyklus B)
Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

 (Jan 1,6-8.19-28)

Jan Křtitel nejprve odmítá velká očekávání lidu, který staletí vyhlíží Mesiáše. Když pak konečně odhaluje svou identitu, odvozuje ji právě od vztahu k Mesiáši. Je si plně vědom důležitosti své pozice, která ale bez odkazu na Vykupitele postrádá smysl. Jaký pokoj přináší toto vědomí! Moje identita zakotvená v Ježíši přestává viset ve vzduchoprázdnu a její smysl je garantován Tím, který je stejný včera, dnes i navěky.

Převzato z publikace Evangelium na každý den.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru