Postranní panel
06.08.2020

19. neděle v mezidobí (cyklus A)

19. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“

(Mt 14,22-33)

Petrova impulzivní reakce nám, alespoň některým, imponuje, přestože to nakonec skončilo skoro katastrofou. Nebo právě proto? I my bychom chtěli, aby nás Ježíš, když toneme, zachytil a zachránil. Ale na to, abychom chodili po vodě, jen lidské rozhodnutí nestačí. A Ježíš to také hned uvádí na pravou míru: „Proč jsi pochyboval?“ Strach je opakem víry a mocný pán. Ovšem s vírou v Ježíše Krista jsme v rukou někoho daleko mocnějšího, a z jeho rukou nás nikdo nevyrve.

Převzato z publikace Evangelium na každý den.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru