Postranní panel
16.07.2020

16. neděle v mezidobí (cyklus A)

16. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‚Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ‚Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: ‚Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: „Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

(Mt 13,24-43)

Dnešní evangelium nám předkládá tři Kristova podobenství, ale zastavme se na chvíli u toho prvního.
Lidé si často kladou otázku, jak je možné, že ve stvořeném světě existuje zlo a násilí. Stejně jako služebníci v podobenství se ptají: „Jak se to mohlo stát, když hospodář zasel pouze dobré semeno?“
Hospodář ve své odpovědi nevysvětluje dopodrobna příběh vzniku zla, tedy výskytu plevele mezi dobrou pšenicí, pouze konstatuje, že to způsobil nepřítel. Původcem plevele tedy není hospodář. Bůh nestvořil svět se vším dobrým i zlým. Nestvořil smrt, nemoc ani násilí – to učinil nepřítel.
Písmo svaté identifikuje nepřítele jako dávného hada, satana. Kniha Job předkládá příběh, ve kterém poodhaluje zákulisí tohoto světa. Vše, co koná našim zrakům neviditelný satan (odpůrce, překážka), směřuje k tomu, aby co nejvíce škodil lidem, zejména těm, kteří v sobě mají bázeň před Hospodinem.
Služebníci reagovali naprosto přirozeně – chtěli plevel vytrhat, očistit dobrou pšenici od rostlin, které zrnu ubírají sílu. Reakce hospodáře (Boha) v podobenství je zvláštní: „Nedělejte to! Při dobré snaze vyčistit pole od zlého byste poničili i pšenici. Ale nevěšte hlavu, přijde den žně a tehdy bude vše, co roste na poli, pečlivě rozděleno na pšenici a plevel. Plevel bude spálen a pšenice bude poprvé zcela očištěna a umístěna do stodol.“
Člověku je dáno, že má potřebu uvádět svět, své okolí i rodinu do pořádku. Uklidit byt, pracovní stůl. Tento postoj bychom rádi přenesli i do společnosti a církve. Vždycky se najde dostatek služebníků, kteří budou přesně vědět, koho je třeba umravnit, koho zapudit nebo jaká nastavit pravidla.
I když se nám zdá, že ve společnosti i církvi dochází k akceleraci agresivity, polarizaci názorů a stále nesmiřitelnějšímu postoji jednotlivých směrů, neměli bychom propadat pesimismu. Ježíšovo podobenství nás totiž ubezpečuje, že Boží království si nemůžeme založit sami. Dokud nepřijde den žně, tedy návrat Krista, budeme obklopeni i tím, co zasel nepřítel.
Pokud toužíme po čisté pšenici a stodole bez plevele, neupírejme svou pozornost k myšlence, že si to zabezpečíme a zajistíme sami. To je dílo Boží… A den žně určitě přijde! 

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru