Postranní panel
02.07.2020

Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů Moravy

Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů Moravy
Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘“

(Lk 10,1-9)

Dnes o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje čteme zvláštní úryvek evangelia. Kristus říká, že je hojná žeň, a my v tom slyšíme předpověď úspěšné evangelizace. Vzápětí však učedníkům sděluje, že je na tuto žeň posílá jako ovce mezi vlky. Ano, vlci, hltaví a draví, jsou onou žní. Lidé, kteří jdou jiným směrem, nechtějí o evangeliu ani slyšet a ještě na vás nenechají nit suchou. Může se však také stát, že vás naopak budou úplně ignorovat. Pokud od své služby čekáme úspěch, ovace a oslavné články v katolickém tisku, budeme prožívat krušné chvilky.
Když „hrozí“ úspěch a sklízení sladkých plodů, jistě se najdou i zástupy ochotných ke sklizni. Ale jít mezi vlky? Kdo by se pak divil Kristovu postesku, že dělníků je málo?
Je třeba modlit se právě za takové dělníky, kteří by byli ochotní jít vstříc vlkům. Vstříc těm, kteří nás mohou ohrozit. Ať už svou arogancí, nebo naprostým nezájmem. K této službě člověk nepotřebuje zvláštní schopnosti – žádné argumentační dovednosti nebo vystupování salonního řečníka. Ba právě naopak.
Neberte si peníze, žádný batoh, ve kterém byste přenášeli zásoby, a ani boty si neberte. Neberte si své tituly, předchozí dosažené úspěchy (měšce plné peněz) a doma zanechte i mošnu, do níž byste sbírali další milníky své slávy. Buďte ubozí a chudí. Bezbranní a laskaví. Vaší jedinou touhou ať je možnost říct jim o tom, kdo žije ve vašem srdci.
A pak když vlci zjistí, že pro vás nejsou jen nějakými statistikami ve výkazech či ideologicky dobytým územím, možná se z některých z nich stanou beránci.
Před 1157 lety přišli dva dělníci mezi vlky na Velkou Moravu. Užili si své od pohanů i od vlastních. A když nakonec po velkých souženích zemřeli, vlci v rouše beránčím jejich dílo zlikvidovali. Byla jejich misie mezi dravou zvěří marná? Ztratili své životy pro Krista v daleké cizině zbytečně? Cyril a Metoděj nehodnotili svoji pouť čísly, nýbrž důvěrou v toho, který je poslal. Protože jak řekl Ježíš před dvěma tisíci lety oněm dvaasedmdesáti – já sám bych tam chtěl jít, ale je to nemožné pouze jednomu. Koho pošlu? A kdo půjde?

Autorem zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru