Postranní panel
07.05.2020

5. neděle velikonoční (cyklus A)

5. neděle velikonoční (cyklus A)
Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“

(Jan 14,1-12)

Kristus říká učedníkům, že se nemusejí ničeho bát. To, co se mu stane, je cestou k Otci, do jeho náruče. Před ním touto cestou ještě nikdo z lidí nešel, a proto do jejího cíle také ještě nikdo nemůže přijít. Nikdo tou cestou nešel, protože mu v tom bránil prvotní hřích. Kdo z lidí je schopen se skutečně a bezvýhradně odevzdat Otci až k prolití krve a do smrti? Všichni raději couvneme mnohem dříve, než by k něčemu takovému mělo dojít, a uhýbáme na cestičky nejrůznějších hříchů.
Kristus byl první s lidskou přirozeností, kdo tuto cestu vyšlapal. A kvůli tomu i přišel – aby pro všechny, kdo kdy žili, žijí či budou žít, otevřel možnost navrátit se do Otcova domu.
Proto se učedníci nemají divit ničemu, co Ježíše na této cestě potká. A nemají se divit ani tomu, když je na jejich vlastní cestě za Kristem budou potkávat podobně náročné překážky. To je totiž známka správného směru. Nesmíme se lekat, bát či snad vracet zpět. Kristus šel před námi a nyní je schopen každého, kdo se rozhodne vytrvat, posílit Boží milostí a silou skrze Ducha Svatého.
Abychom si neustále připomínali, kudy vede ta správná cesta, je třeba mít svůj zrak upřený na Krista, a to jak ten fyzický, tak i ten, který se nachází v našem srdci. Každý, kdo z Boží síly vytrvá, bude jednou prožívat totéž co Syn. Skrze něho budeme v Otci a on v nás. To přece stojí za to, nemyslíte?

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru