Postranní panel
30.04.2020

4. neděle velikonoční (cyklus A)

4. neděle velikonoční (cyklus A)
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

(Jan 10,1-10)

Farnost má svého kněze/jáhna, diecéze biskupa a církev papeže. Všichni jsou ustanoveni k tomu, aby ve své odpovědnosti, rozsahu a jim svěřených kompetencí vedli Boží lid. A ten spoléhá, že jej povedou spolehlivě a bezpečně.
Jenže ani dlouhá léta teologických studií či přísná formace, ba ani svátost svěcení nebo jmenování do vyšších funkcí nemohou zcela zaručit, že pastýř kterékoli úrovně bude dobrým pastýřem podle vzoru evangelia, jak nám jej představuje Kristus.
Kdo je podle Ježíše dobrým pastýřem? Jen ten, kdo do ovčince vchází dveřmi. Těmi je podle jeho vlastních slov sám Kristus. Kdo z ustanovených pastýřů tedy nevchází skrze Krista, nejenže není dobrým pastýřem, ale ani jím nemůže být.
Co navíc má tedy kromě studií, zkušeností, svátosti svěcení či jmenovacího dekretu dobrý pastýř? Usiluje žít svůj život po vzoru Krista a skrze něho také přistupuje k ovcím. Každý den vnímá jako Bohem darovaný čas k tomu, aby sloužil lidem, kteří mu byli svěřeni. Umírá vlastním ambicím a zájmům, zapomíná křivdy a prosí za odpuštění tam, kde pochybil. Nežije proto, aby byl oslavován, neužívá si v poklidu luxusu a s rizikem nepochopení setrvává ve všem, co církev vždycky učila a učí.
Dobrý pastýř zná ovce jménem. Neschovává se za zdmi paláců, ale stýká se i s obyčejnými lidmi – nejen s těmi, kdo něco znamenají. Dobrý pastýř volá své ovce a ony jeho hlas poznávají. Svým životem oběti, skromnosti a vlídnosti za cenu vlastní ztráty je svému stádu příkladem.
Odpovědnost pastýřů je veliká a příležitostí k tomu, aby sešli na nesprávnou cestu mnoho. Nic proto nepotřebují tolik jako naše modlitby a trpělivost. I oni jsou jen lidé, kteří usilují jít za svým Pastýřem. I oni potřebují růst.
Avšak domnívat se, že dobrým pastýřem je a má být pouze náš kněz či biskup, by byla neodpustitelná chyba. Dobrým pastýřem, jenž vchází k ovcím skrze dveře Krista, mám být i já vůči každému, s kým se setkávám, zejména ve své osobní a farní rodině nebo na pracovišti. I zde pouze ten, kdo svůj život přizpůsobuje tvaru a velikosti dveří Kristova života, je svědectvím a hlasem, na nějž ovečky slyší a chtějí za ním jít. A tuto zodpovědnost z nás nikdo nesejme, ať už by byli pastýři jacíkoli. 

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru