Postranní panel
23.04.2020

3. neděle velikonoční (cyklus A)

3. neděle velikonoční (cyklus A)
Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

(Lk 24,13-35)

Tito dva učedníci byli rozhodně rozčarováni. Kristus byl zabit, pak zmizel z hrobu a v každém případě šlo o život. Rozhodli se tedy onu zkrachovalou a vystrašenou skupinku opustit a naplánovat svůj život jinak.
Cestou byli tak zabraní do rozhovoru, ve kterém se zabývali všemi neštěstími, jež je potkala, že nebyli schopni poznat, že Kristus je s nimi. Nedovedli si v hlavě prostě srovnat slávu, která Krista v životě provázela, s nezdarem, jejž teď museli prožívat i oni.
Církev svou pouť na této zemi začala opravdu skromně a stále více byla pronásledována. A i když většinu své historie byla na výsluní a hřála se v paprscích obliby mocných tohoto světa, pozvolna jako bychom se vraceli zpět k jejím počátkům.
Ubývá věřících i kněží, z temnoty se vynořují skandály nejrůznějšího druhu a k tomu všemu se pomalu, plíživě do lidských srdcí vkrádá nenávist vůči církvi pro její setrvávání v zastaralém a nemoderním učení. Jeden by si snad mohl sám pro sebe říct, kampak se ten Kristus ztratil?
Jenže on se neztratil, on se znovu vrací. Nebude učedník nad svého Pána, řekl jednou a myslel to vážně. Často tato slova čteme, ale jaksi nám uniká, že právě nedůvěra světa vůči církvi a boj za její vytlačení ze všech sfér veřejného prostoru je cestou následování Krista.
Rozhodně bychom neměli oplácet zlé zlým, ale zároveň bychom si nikdy neměli myslet, že se toto všechno děje kvůli tomu, že by nás Pán opustil, nebo že nerozumíme jeho cestám. Rozumíme. Je to cesta s křížem přímo za ním. Do jaké míry to však chceme přijmout a radostně s ním sdílet jeho Golgotu?

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru