Postranní panel
09.04.2020

Slavnost zmrtvýchvstání Páně (cyklus A)

Slavnost zmrtvýchvstání Páně (cyklus A)
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

(Jan 20,1-9)

V dřívějších dobách bývalo zvykem, že se dávala přednost starším lidem se zkušenostmi. Mladí, ačkoli měli dobré nápady a touhu leccos změnit, neměli k realizaci svých záměrů moc příležitostí. Dnes tomu bývá přesně naopak. Pokud nejste mladý, dravý a dynamický, pracovní trh vás obvykle vyplivne ze svých úst jako něco zkaženého. Dnešní evangelium ukazuje, že v církvi by to mělo být jinak. Jen Bůh jako zkušený personalista dovede zapojit každého. A my bychom mu v tom neměli stát v cestě.
Apoštol Jan byl mladík, snad teenager, zatímco apoštol Petr byl muž zralého věku. Dvě rozdílné generace, které se i v životě projevují odlišně. Zatímco Jan doběhl první a jako první nahlédl do prázdné hrobky, Petr, když celý zadýchaný dorazil po chvíli za ním, pouze nenahlédl, ale také vstoupil. A spatřil něco, co i Jana přimělo sestoupit do nitra Ježíšovy hrobky.
Letmé nakouknutí totiž přineslo pouze informaci, že se tam nacházejí nějaká plátna. Až vstup do jejích útrob dává poznat, že tam jsou nejen plátna, ale i rouška, která pokrývala hlavu. Ten, jehož viděli zatčeného, který byl potupně popraven a pohřben, prostě zmizel. O tom není pochyb. Nebyl to pouze hysterický záchvat Marie Magdalské…
Jan byl na místě první, měl víc energie a zápalu učinit okamžitě to, pro co se rozhodl. Chyběla mu však dostatečná vytrvalost a preciznost, což mu znemožnilo sestoupit ke všem detailům, které podávají ucelený obraz celé situace.
Církev (ale nejen ta – i naše rodiny, firmy, společnost) potřebuje oba přístupy. Mladé, kteří se dokážou nadchnout pro nové věci a hned, nejlépe včera, je začít realizovat. A je dobře, že mezi námi jsou. Jinak totiž hrozí, že bychom se my starší a pohodlnější k novým horizontům už ani nerozběhli. Potřeba jsou ovšem i ti starší, zkušenější, kteří umí upozornit na souvislosti, jež by mladé vůbec nenapadly.
Běda těm, kterým vládnou pouze mladí, nebo naopak staří! Požehnání je tam, kde spolu obě skupiny žijí pospolu, vzájemně se respektují a jsou schopny spolupráce.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru