Postranní panel
27.02.2020

1. neděle postní (cyklus A)

1. neděle postní (cyklus A)
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.‘“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.‘“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.‘“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

(Mt 4,1-11)

Dnešní evangelium je třeba vnímat a rozjímat společně s příběhem, který pokušení na poušti předchází. Jde o Ježíšův křest v Jordánu. Tam se totiž otevřelo nebe a Kristus zaslechl ta nejkrásnější slova, která kdy mohla zaznít: „Toto je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3,17). Svět jako by se zastavil, veškerá únava spojená s putováním k Jordánu, snad hlad i žízeň, nic z toho nebylo podstatné a nijak nenarušovalo jeho intimní a zcela hmatatelné spojení Syna s Otcem skrze Ducha Svatého.
Všichni takové okamžiky, které nelze zachytit, přitisknout a už nikdy nepustit, jistě známe. Sem tam se vkrádají do našeho unaveného pozemského putování jako „nebeský Red Bull“, ale odcházejí stejně nečekaně, jako přišly.
Evangelium dnešní neděle nám chce zdůraznit, že podobně to prožíval i Ježíš. Vzápětí poté co zaslechl hlas Otce a spatřil nebe otevřené, byl Duchem Svatým vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
Situace, ve které se po 40 dnech na poušti Kristus ocitl, byla velmi krušná. Hlad. Ne takové to lehké kručení v žaludku, které známe po pár hodinách od posledního jídla, ale život ohrožující hlad. A zatímco u Jordánu slyšel Boží hlas a viděl nebe otevřené, na poušti neslyšel vůbec nic. Jako by na něho Otec zapomněl. A právě tehdy ho potřeboval víc než kdy jindy.
Najednou něco zaslechl. Ano, někdo mluví. Jsi-li Syn Boží, tak máš jistě tu moc připravit si jídlo i v poušti, třeba jen z kamení. Proč stále se vším čekáš na Otce? A slyšel jsi vůbec u Jordánu dobře? Opravdu promluvil? Opravdu jsi jeho Syn? Nebyl to jen klam? Není na čase přiznat si, že to byl všechno jeden velký omyl? Nebyl? No tak dokaž a proměň kámen v chléb!
Žádné naše pokušení nebude tak velké jako Ježíšovo na poušti. Nikdo z nás totiž nemá moc učinit chleby z kamení. Ale všichni, stejně jako Kristus prožíváme období Boží blízkosti a pak prázdnoty. A tehdy přichází pokušitel, aby v nás zpochybnil vše, co jsme s Bohem kdy prožili, a svedl nás k jednání, které není v souladu s ním. Toto jsou nejvýznamnější okamžiky našich životů víry. Bůh ve skrytosti čeká, zda mu bez ohledu na to, co se odehrává v naší duši, uvěříme. Pokud touto zkouškou projdeme, naše spojení s ním bude mnohem silnější. A my prožijeme to, co zakusil Kristus. Neviditelní andělé, ale srdcem vnímatelní, nás budou obsluhovat. Naše srdce i duše budou jásat.
A pak znovu „šup na poušť“! Dokud nedojdeme do nebe, kde už mezi námi a Bohem nebude ani stéblo trávy. 

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru