Postranní panel
13.02.2020

6. neděle v mezidobí (cyklus A)

6. neděle v mezidobí (cyklus A)
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.‘ A já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš!‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‚Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu své přísahy.‘ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“

(Mt 5,17-37)

Problematika Zákona a jeho významu zaměstnává teology po celou dobu existence křesťanství. Zákonem Židé označovali nejen desatero Božích přikázání, ale všech pět knih Mojžíšových dohromady. Všechna jeho přikázání, která jsou tam uvedena.
Pokud Kristus mluví o Zákonu, mluví o Tóře. A dodává, že ani to nejmenší přikázání, které je tam napsáno, nepřišel zrušit. Běda tomu, kdo by ho označil za překonané či pro nás dnes již neplatné. Jak tomu máme rozumět? Cožpak i dnes, když jdeme na toaletu, máme si sebou vzít dřevěný kolík? Je třeba, abychom si o přikázáních, o zákonu jako takovém pověděli něco více.
Víte, které přikázání bylo v Bibli řečeno jako první? V ráji Bůh řekl člověku, aby nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Všechno pro člověka stvořil a dal mu z lásky. A pak toužil, aby se mu z té samé lásky první lidé zcela odevzdali. Celé je to vlastně tajemství Nejsvětější Trojice: podstatou Božího života je, když se druhému plně odevzdáváme a dáváme mu vše, co máme, naprosto zdarma. A protože člověk byl stvořen skrze Syna, neseme si v sobě jeho sebe odevzdávající se podstatu, kterou v Trojici prožívá.
Hříchem tehdy na počátku jsme ale ztratili schopnost dát se ze vší hloubi srdce Bohu. Důsledkem toho je, že člověk není schopen přijímat Boží život a neustále se od něho odlučuje.
Všemi Božími přikázáními, která jsou v Písmu svatém uvedena, nás Bůh vyzývá k tomu, abychom se mu dali celým svým životem. Proto Kristus říká, že je nepřišel zrušit a že každý, kdo by je za zrušené označoval, je nejmenší v Božím království. Z Božích výzev k naprostému odevzdání sebe sama nelze zrušit ani označit za neplatné vůbec nic.
Kristus je všechna přišel naplnit. Jako první, jediný a poslední člověk je přišel prožít ze své vlastní podstaty Syna Božího (Panna Maria tak žila pouze z jeho milosti a díky spolupráci s ní). Na zemi žil v lidském těle život plný odevzdání, kterého jsme my nebyli a nejsme schopni. Tímto činem otevřel cestu spásy pro každého, kdo se na něho upne a zcela mu svěří svůj život.
Všechna Boží přikázání byla Kristem dokonale naplněna. Tím neskončila jejich platnost: v Kristu dál trvají. Bylo by však velmi pomýlené, kdybychom se více než na Krista soustředili na tato jednotlivá přikázání a usilovali je vší silou a mocí zachovat. Nikdy se nám to nepovede. Vždycky něco pokazíme. Lépe je upřít pozornost na Krista. Věnovat svůj čas a myšlenky pouze jemu. Cílem totiž není jen naše slepá poslušnost, aby pouze mé ruce, nohy a ústa konaly to, co si Bůh přeje. Podstatné je, aby mé srdce bylo proměněno natolik, že bude toužit žít v souladu s Bohem.
A tuto proměnu nedovedou způsobit přikázání, ale pouze Bůh skrze Ježíše Krista.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru