Postranní panel
29.08.2019

22. neděle v mezidobí (cyklus C)

22. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Vezměte na sebe mé jho, praví Pán, a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Aleluja.

Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

(Lk 14,1.7-14)

Pokud čteme evangelia pozorně, uvědomíme si, že vše, co Kristus hlásal, ve svém životě také konal. Když vyzýval své posluchače, aby odpouštěli svým nepřátelům, sám se za ty své modlil, když visel v bolestech na kříži. Když říkal, abychom nevraceli úder člověku, který nás napadne, sám odmítl Petrovu dobře míněnou obranu mečem při zatýkání v Getsemanské zahradě.
Jak Kristus uskutečňoval nehledání a neusilování o přední místa? Lišky mají svá doupata, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil (srov. Mt 8,20). Když bylo před večeří, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se. Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán (srov. Jan 13,4-5). To byla práce, kterou konali vždy ti nejníže postavení.
Budeme-li mít stále na paměti, že Kristus byl vtělenou osobou Syna Božího, tedy jednoho z Nejsvětější Trojice, spatříme alespoň záblesk zcela jiné logiky velikosti, než která panuje zde na zemi. Pro nás je největší ten, kdo má nejvíce majetku nebo komu všichni slouží. Je jím ten, kdo je nejvíce vidět. Podstatou velikosti Boží je ale úplný opak.
Jistě, i jemu všichni andělé i vykoupení slouží a oslavují ho, ale ze zcela jiného důvodu – poznali totiž, že on napřed sloužil a stále slouží jim. A tato nepochopitelná, ničím nezasloužená láska je příčinou, že padají na kolena a provolávají mu slávu a čest.
Pokud bychom chtěli nalézt Krista, pak ne v prvních řadách, ale někde vzadu, mezi těmi nejmenšími, nejméně užitečnými a nejslabšími. A pokud usilujete o získání něčí pozornosti, chtějte získat tu Boží, nikoli lidskou.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Zůstává-li v rodině růženec, zůstává tam i Kristus cesta, pravda a život. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru