Postranní panel
22.08.2019

21. neděle v mezidobí (cyklus C)

21. neděle v mezidobí (cyklus C)
Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám!‘, odpoví vám: ‚Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: ‚(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi nás na ulicích!‘ Ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“

(Lk 13,22-30)

Zajímavá teologická otázka. Kolik lidí bude spaseno? Bude jich hodně? OK, pak mám naději i já. Málo? Ouvej, co když mezi nimi nebudu?
Otázkou není to, kolik jich bude, ale kdo to bude. Podstatný není počet, ale jací lidé to jsou – ti, kteří „usilují“ vejít úzkými dveřmi. Znamená to, že Bůh postavil schválně úzké dveře, aby jich bylo málo? Že je nebe VIP klub, kde bude klid, protože se tam nedostanou hlučící zástupy? Bůh přece není nevrlý stařec, kterému by vadil nepřehledný zástup!
Bůh nepostavil úzké dveře jako kruh, který musíme přeskočit. Úzkými dveřmi je On sám ve viditelné podobě Krista, kterou můžeme pozorovat a rozjímat v evangeliích. Úzkými dveřmi je Kristův charakter. Kdo se podvoluje přetvářející moci Ducha Svatého, pro takového budou tyto dveře dostatečně širokým vstupem do Božího království.
Kdo ale pěstuje své vlastní ego a upřednostňuje více sebe než Kristovy způsoby jednání, neprostrčí ani malíček. Zbytnělé srdce, naplněné pýchou a neodpuštěním, jsou prostě kila navíc. Ale doposud je v provozu odtučňovací klinika, kde lze postavu své duše zformovat k obrazu Božímu. Klinikou je církev a vrchní dietní sestrou Duch Svatý – ne náhodou je hebrejské slovo ruach („duch“) ženského rodu.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Není mocnější síly než ta, kterou Pán táhne srdce k sobě. Nejsme-li připoutáni, naše duše spěchá přímo do Boží náruče. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru