Postranní panel

7. neděle velikonoční (cyklus C)

30.05.2019
7. neděle velikonoční (cyklus C)
Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

(Jan 17,20-26)

Dnešní evangelium nám předkládá téma, které je již mnoho staletí aktuální a stále živé – jednota křesťanů. Počátky rozdělení církve na východní a západní a pozdější oddělení reformačních proudů provázelo násilí a oboustranná nenávist proti sobě stojících stran. Jádrem sporu byla různost a vzájemná neslučitelnost teologických důrazů.
Proto dnes, po tolika letech, kdy vyprchaly emoce vzájemné zášti, pracují na plné obrátky teologické komise, které zkoumají, zda tehdejší rozpory byly správně pochopeny a jestli skutečně stojíme na tak neslučitelných opačných barikádách. Často docházejí k poznání, že příčiny sporů již nejsou aktuální, a není tedy významných důvodů nepřistoupit k jednotě.
Položme si otázku. Když Kristus mluvil o jednotě, jakou její podobu měl na mysli? A proč o tuto jednotu tolik stál, že o ni svého Otce prosil i v posledních chvílích svého života? Kristus prosil, aby nejen jeho učedníci, ale zejména ti, kteří skrze ně uvěří, byli jedno – jako on v Otci a Otec v něm. Aby takto byli jedno v nich obou. V Otci a Synu. Co to znamená? Skutečná jednota nespočívá v tom, aby všichni přijali stejná dogmata – i samotný Kristus ve svém životě před dogmaty upřednostňoval naprosté sebevydání se Otci a lidem.
Je reálně možné, že více než dvacet tisíc křesťanských církví a církviček nikdy nedojde k naprosté jednotě svých dogmatických důrazů a stále se budou v mnohém lišit. Někdo se nikdy nevzdá úcty k papeži i Panně Marii, někdo se nikdy nevzdá opaku. To ovšem neznamená, že Kristova modlitba o jednotu nebude naplněna. Pokud budeme k sobě navzájem navzdory věroučným odlišnostem žít jako Kristus žil vůči nám i Otci, budeme jednotní. A za takový život, který bude právě takovým svědectvím o Kristu, se on modlil.   

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
7. neděle velikonoční (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nemarněte čas zbytečným fantazírováním, protože ze zbytečných fantazií pramení zbytečná slova. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru