Postranní panel

6. neděle velikonoční (cyklus C)

23.05.2019
6. neděle velikonoční (cyklus C)
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme k němu. Aleluja

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a (zase) k vám přijdu. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.“

(Jan 14,23-29)

 

V dnešním evangeliu Kristus nabízí každému z nás něco, co bylo Božím cílem od samého počátku stvoření člověka: „Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Je to zcela jasný odkaz na chrám. A tento chrám měli Izraelci na Boží příkaz postavit na poušti.  
Tím nejdůležitějším v chrámu byla Boží přítomnost a oběť. Oběť, která byla přinášena na chrámovém nádvoří, a Boží přítomnost ve svatyni svatých v podobě šekiny – oblaku. Do naprosté intimní blízkosti Boží se vchází pouze skrze oběť – oběť Syna Božího, jenž se stal mostem mezi Otcem a námi.
Boží Syn se ve své oběti vzdal především sebe sama Otci, a to až na smrt. Oběť bez nutnosti zemřít byla podstatou Božího příkazu, aby člověk nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Kristus byl, je a vždy bude jediný, kdo toto odevzdání se Otci naplnil dokonale i za nás – a zve nás, abychom do jeho cesty vstoupili a došli tak k životu.
Kdo pozná, že v této cestě, kdy vstupuje do oběti Krista ve vlastním životě, je skryta věčnost, v tom přebývá sama Trojice. Takový člověk se stává svatyní svatých; vzdává se všeho pro toho, který je vším. Je téměř nepředstavitelné, že sám Bůh přebývá v srdci, duši takového člověka. Ten, jehož nemohou pojmout nebesa ani země, je přítomen v každém, kdo skrze oběť jeho Syna sám podstupuje smrt. Jeho další život se pak už neodvíjí pouze podle těla, ale pochází z Boha – proto nikdy neskončí.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
6. neděle velikonoční (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Svatost je záplava dobra. Dobro vykonané neochotně, po kapkách, z donucení… to není svatost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru