Postranní panel

2. neděle velikonoční (cyklus C)

25.04.2019
2. neděle velikonoční (cyklus C)

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

(Jan 20,19-31)

Učedníci se schovávali v místnosti, protože měli strach. Báli se, že dopadnou stejně jako jejich Mistr. Že budou chyceni, zbičováni a nakonec zabiti. Netušili, že ten, kterého pokládali za mrtvého a navěky uvězněného ve skalním hrobě, je už svobodný a živý. A naopak oni, ve své hrůze, byli pohřbeni v hrobě za zamčenými dveřmi.
A najednou ten, který byl mrtvý, stojí živý uprostřed nich. Vzkříšený Kristus přišel do hrobu jejich obav a strachů, protože i oni měli vstát z mrtvých. Měli vyjít stejně jako on ze sevření hrobu a smrti a jít k těm, které smrt ještě držela ve své moci.
Text říká, že Kristus dechl a vyzval je, aby přijali Ducha Svatého. Tato situace nápadně připomíná stvoření člověka z prachu země. Darování života Bohem na počátku. Bez Ducha Kristova jsme spoutáni smrtí a pohřbeni. Kristus nám dává život, aby mohl být předáván dál.
Posílá nás k mrtvým do jejich hrobů, za každé zamčené dveře, za nimiž se ukrývají ti, kdo ještě nemají život. Do hrobů hříchu chce skrze nás přijít Kristus a dechnout i na ty, kdo tam leží mrtví. Učedník Krista, oživen Duchem Svatým, je vzkříšen k životu, který nikdy neskončí, i když jej na jeho cestě potká smrt.

 Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
2. neděle velikonoční (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Svatost je záplava dobra. Dobro vykonané neochotně, po kapkách, z donucení… to není svatost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru