Postranní panel

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (cyklus C)

18.04.2019
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (cyklus C)

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

(Jan 20,1-9)

Ti všichni, kteří Krista milovali a chodili s ním věrně po jeho boku až do okamžiku, kdy vydechl naposled, věděli, že byl pohřben. Uložili ho do hrobu a k jeho vchodu přivalili kámen. Bylo jim jasné, že tím skončilo vše, co jejich životy v posledních třech letech naplňovalo radostí a nadějí. Tato etapa jejich života se uzavřela. Kristus je pohřben a s ním i jejich sny.
Už brzy se Marie Magdalská, Jan i Petr na vlastní oči přesvědčili, že jejich Mistr nejenže nežije, ale že není ani na místě svého posledního odpočinku. Několikrát je ve zmíněném textu evangelia použito slovo: viděliViděli odvalený kámen, viděli plátna, roušku. Pisatel nám zde popisuje situaci, kdy z hlediska fyzických smyslů bylo nad slunce jasné, že pravda je to, co vidí svýma očima. Zde už nebylo, o čem hovořit. Kristus tady nebyl, ale byla tu plátna, takže byl rozbalen a někam odnesen. Pravděpodobně se už nikdy nedozví kým a kam.
Když se podíváme do svých životů nebo i do života současné církve, když čteme články o skandálech, když vnímáme svá vlastní selhání, můžeme snadno nabýt dojmu, že Pán byl z našeho života i z života církve někam odnesen. Že tu není. A smysly mohou zcela jednoznačně tuto pravdu potvrzovat.
Krista však nelze pohřbít a ani ho nikdo nemůže odnést pryč. Pokud jeho přítomnost nevnímáme a propadáme dojmu, že se ztratil, přišla nejspíš chvíle, aby nás něco podstatného naučil. On žije, i když ho vidíme mrtvého a zmučeného. On se neztratil, i když není vidět tam, kde dříve vždycky býval. Je tu a nám nezbývá než čekat. Nejspíš se neobjeví v podobě zahradníka. Ale zcela jistě opět zaslechneme: „Proč pláčeš? Já jsem to, neboj se!“

 Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Spojení s Bohem musí zahrnovat všechno: mysl, vůli i srdce. Žádné stvoření nebylo sjednoceno se svým Bohem tak jako Panna Maria. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru