Postranní panel

5. neděle postní (cyklus C)

04.04.2019
5. neděle postní (cyklus C)
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ 

(Jan 8,1-11)

Kristus se opět dostal do úzkých. Stovky lidí mu visely na rtech, nenechaly ho ani vyspat a trochu se najíst, ale nikdy nechyběla skupinka těch, kdo ho pronásledovali teologickými rébusy. Jeho následovníci čekali s dychtivostí na cokoli, co řekne, protože to pro ně byl zdroj života. Ale ti druzí chtěli za každou cenu, aby řekl něco, co by z jejich pohledu bylo špatně.
Hospodinova slova v Tóře jasně přikazovala usmrtit cizoložníky (srov. Lv 20,10) – muže i ženu, tedy oba dva, kteří se na skutku podíleli. Už zde je první zádrhel. Zbožní přivedli jen ženu. Kde je muž, se kterým se spustila? Tady něco nehraje. V tomto sporu nejde o nalezení pravdy, ale o sebemenší záminku, která by napomohla ke zničení Mistra. Aby buď odmítl vykonat příkaz Hospodina, nebo s ním souhlasil a tím pošlapal své dílo lásky a milosrdenství.
Často se toto místo evangelia vykládá jako Kristovo zrušení trestu smrti. Ale tak to není. Kristus sice nejprve mlčel a cosi psal do písku, ale když mu nedali pokoj, vstal a konečně promluvil. Na otázku, jestli má být za hřích usmrcena, neřekl, že ne. Pouze odpověděl, že ji má usmrtit ten, kdo je bez hříchu. Snad – nevíme to jistě, protože to text evangelia neříká – do toho písku napsal nejrůznější hříchy, a když povstal, kolemstojící s nimi byli konfrontováni. Jaké hříchy mohl asi tak napsat? Tak třeba: „Chtěl jsem se s ní taky vyspat, často jsem na to myslel, ale Sára by mě zabila, kdyby na to přišla. Jen jsem na to myslel.“
Co vlastně Kristus řekl? – „Vážení, kdo z vás je bez hříchu, provedeného, nebo ve snech stokrát prožívaného, tedy, kdo z vás nezaslouží smrt, tak prosím, zde jsou kameny a můžete se pustit do díla spravedlnosti.“ Za hřích je smrt. Ti, kdo tam tehdy stáli, i my, kteří ten příběh čteme, bychom měli být ukamenováni. Místo role kamenujících měli dotyční přijmout, pokud by byli upřímní, roli kamenovaného. Ale komu by se chtělo umřít? Tak se vypařili po anglicku jako mlha nad ránem.
Kristus jednou řekl, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Ve své osobě a svým životem ztělesnil vše – do bezedných hloubek to, co zákon říká a přikazuje. A pak přijal smrt za všechny, kdo se proti Božímu zákonu jakkoli provinili, aby u Božího soudu nemuseli zemřít. Tak jak praví zákon. Té ženě daroval svobodu i odpuštění, a zákon tím neporušil, protože ho do písmene naplnil místo ní. I místo těch, kdo se ho tak zuřivě snažili zničit.

 Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
5. neděle postní (cyklus C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nemarněte čas zbytečným fantazírováním, protože ze zbytečných fantazií pramení zbytečná slova. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru