Postranní panel

7. neděle v mezidobí (C)

22.02.2019
7. neděle v mezidobí (C)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete, míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jako měrou měříte, takovou se zase naměří vám.“

(Lk 6,27-38) 

Evangelium dnešní neděle je jedno z nejnáročnějších ve svých požadavcích, jež jsou na nás Hospodinem kladeny. Jsme zváni k tomu, žít jako Bůh. A tak jako on milovat své nepřátele. Otázkou je, kdo je můj nepřítel, proč ho mám milovat a jak.
Kdo je můj nepřítel? Je jím každý, kdo mi něco bere, nebo nedává to, co mi náleží. Bere mi majetek, dobrou pověst, zdraví, život. Nedává mi lásku, neprojevuje respekt. Kvalita našeho života je z velké části odvozena od toho, co máme, kým jsme, jaké máme ve společnosti postavení, uznání a úspěch. Zda jsme zdraví psychicky, či fyzicky. Pokud toto vše máme, život vnímáme jako šťastný a spokojený. Jakmile něco z toho chybí, zaplavují nás opačné pocity. A pokud nám tyto základní pilíře někdo dokonce bere, je to náš nepřítel.
Jak je možné, že nás Bůh vyzývá k tomu, abychom své nepřátele, tedy ty, kdo náš život ohrožují a třeba i záměrně snižují jeho kvalitu, milovali? Ale zde to nekončí. Jak si máme vysvětlit a chápat, že od toho, kdo nám něco bere, nemáme žádat nic nazpátek? To už překračuje veškeré myslitelné hranice.
Chce-li po nás Bůh, abychom se takto chovali k těm, kdo nás v životě okrádají nebo náš život ochuzují, pak je to proto, že sám se chová stejně. Může milovat naprosto každého, protože mu nikdo nemůže vzít to, kým a čím je. Nelze ho okrást o nic, protože jemu patří vše. A protože nemůže být ničím obohacen, je jeho vlastní podstatou dávat. A zvláště těm nejchudším a nejubožejším, tedy těm, kdo nežijí v souladu s ním. Právě takové lidi, tedy jak bychom my řekli – nepřátele, miluje nejvíc. Přeje si, aby štěstí a kvalita jejich života nebyla určována tím, co mají, co si kde a od koho neprávem vezmou, ale aby vycházela z toho, komu – tedy Hospodinu – patří.
Kdo patří Bohu, má z hlediska věčnosti vše, i když nevlastní nic, nebo ztrácí i to málo, co má. A protože život následovníka Hospodina je zcela zakotven v něm, to skutečně podstatné mu nikdo vzít nemůže. Ví, že i to, co má, je od Boha. Pán dal, Pán vzal, jeho jméno budiž pochváleno.
Skutečný následovník Hospodina prožívá jeho výrok, kterým určil život kmene Lévi při obsazování zaslíbené země. Na rozdíl od ostatních kmenů Izraele, Lévi nedostal v zemi žádné dědictví, protože tím pro něho byl sám Hospodin. Stal se tak modelem i pro ostatní, kteří se měli učit, kde je skutečné bohatství a kterým směrem se má ubírat i mé srdce. Kdysi před dvěma tisíci lety církev neměla nic a často byla pronásledována a okrádána. Ale lidé se tlačili, aby alespoň stín procházejících apoštolů (jmenovitě Petra) dopadl na jejich ubohé životy. A byli uzdravováni a přidávaly se k nim zástupy následovníků. „Zlato ani stříbro nemám, ale co mám, to ti dám – ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.“ Když církev nemá nic, zdánlivě nemůže nic vykonat. Ano, ale teprve tehdy může konat Bůh. A pouze toto konání lidé vnímají a pak přicházejí.
Nejpalčivějšími slovy dnešního evangelia pro církev jsou: „kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek.“

 

Ke stažení:
7. neděle v mezidobí (C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Svatost je záplava dobra. Dobro vykonané neochotně, po kapkách, z donucení… to není svatost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru