Postranní panel

6. neděle v mezidobí (C)

14.02.2019
6. neděle v mezidobí (C)

Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.“

(Lk 6,17.20-26) 

Zcela přirozenou součástí každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat „léky“, které vnesou do našich dní trochu světla a dobré nálady. Kdo by něco takového neznal.

Kristus vykonal zázraky, když nasytil hladové, uzdravil nemocné, vzkřísil mrtvé a vrátil je jejich plačící rodině. Dovedl odstranit jakékoli těžkosti, které do našich životů přináší bolest a strádání. Jeho pomoc ale nebyla trvalá. Chléb jím zázračně rozmnožený byl jednou sněden, lidé uzdraveni a vzkříšeni jednoho dne zemřeli. Slzy, které svými činy osušil, se jednou opět spustily.

Trvalé řešení a ukončení našich starostí a trápení není zde v tomto světě, ale tam, kde je Bůh, a nastane ve chvíli jeho návratu. V okamžiku, kdy vstoupíme do společenství Nejsvětější Trojice. Tehdy, až tehdy nebude slz, hladu, bolestí duše a čehokoli jiného.

Do té doby máme dvě možnosti: sami hledat řešení útěkem k čemukoli, co nás na chvíli zabaví a přinese nám chvilkovou úlevu, nebo trpělivě ve své bolesti čekat, protože skutečné řešení přináší Hospodin. Nic jiného a nikdo jiný.

Cestou spásy tak může být paradoxně cesta pokorného setrvávání v nejrůznějších, byť drobných těžkostech, a neutíkat do zapomnění skrze nabídky tohoto světa. Jen v bolesti si člověk uvědomuje touhu po skutečném nasycení, jako by cítil, že na každé zranění jeho duše existuje lék, a tuší, kde a u koho se nalézá. A trpělivostí svou touhu rozněcuje.

Až budeme plakat či hladovět po lásce, zkusme tyto události vnímat jako pozvání z nebe od Boha k růstu naděje. Jako pootevřené dveře, kterými k nám do našich ran proudí léčivé paprsky Boží lásky, jež se nezadržitelně blíží. Kdo ví – snad už brzy uzdraví i nás.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
6. neděle v mezidobí (C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Svatost je záplava dobra. Dobro vykonané neochotně, po kapkách, z donucení… to není svatost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru