Postranní panel

4. neděle v mezidobí (C)

31.01.2019
4. neděle v mezidobí (C)

Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

 (Lk 4,21-30)

Minulou neděli jsme rozjímali o tom, že stejně jako Ježíš, i my potřebujeme sílu Ducha k tomu, aby naše svědectví mělo moc zasáhnout lidi kolem nás. Tato síla se ovšem získává pokušeními a zkouškami, kterými skrze Krista projdeme.

Nesmí nás překvapit, že onen Duch, jehož síla nás pak bude provázet, nás bude pudit, abychom říkali lidem i věci, které jim nebudou příjemné. Dopadl snad Kristus jinak? Na výtku, proč v Nazaretě neudělá také nějaký zázrak jako v Kafarnaum, jim začal vysvětlovat, že potřebují něco jiného než zázrak, který by mohli s obdivem sledovat a pak ho poplácávat po zádech. Chybí jim totiž to podstatné, a tím je víra. Proto ho nepřijímají a proto mezi nimi nekoná to, co jinde na potkání. Je pro ně pouhým sousedem a dodavatelem dřevěných doplňků pro jejich domovy.

I za dob otců, kdy Izrael trpěl hladem a těžkými nemocemi, byli uzdraveni a nakrmeni pouze ti, kdo uvěřili slovům proroka. Nečistí cizinci totiž projevili více víry než domácí, se kterými prorok žil a skrze kterého mohli od Hospodina dosáhnout stejné pomoci jako tito pohané. V tu chvíli jako by jim Kristus nalil rozžhavené olovo do otevřených ran. Čím dříve ho zabijí, tím snáze zapomenou na hlavní příčinu, proč nemají to co ostatní – mocné Ježíšovy činy. Zbaví se nepohodlného otravy i výčitek svědomí a dál budou moci vést život klamavého popírání skutečnosti.

Pokud se vydáme v moci a síle Ducha Božího k lidem, kteří žízní a touží po záchraně, snadno se můžeme ocitnout v nebezpečí, a to tehdy, pokud sice budou chtít to, co máme my, ale nebudou chtít přijmout toho, od něhož to všechno pochází. A proč by ho nechtěli přijmout? Nebudou se chtít totiž vzdát sebe sama, svých představ ani zažitých předsudků či svého sobeckého ega a přiznat si svou vlastní nemohoucnost. A tak se v nenávisti, že to v jejich životě nefunguje tak jako v našem, mohou obrátit proti nám.

Pokud jde pouze o běžné lidské starosti a problémy, jistě by z toho nedělali vědu a sáhli by po jiných, osvědčených metodách pomoci. Pokud ale svět dospěje do stavu, kdy žádná pomoc po ruce nebude, mohou být ti, kdo ji nabídnou skrze skutečnou víru a pokání, cílem útoků rozběsněného davu. Protože vzdát se svého sobeckého života a následovat cesty Boží, to už se v dnešním světě, posedlém egoismem a neustále se rozšiřujícím spektrem stále podivnějších „lidských“ práv, prostě nepěstuje.

Je to výzva pro církev, kněze, jáhny a vlastně každého z nás. Bez síly Ducha Svatého nejsme Bohem pro pomoc světu nijak použitelní. Se silou Ducha ano, ovšem s rizikem. Jiná cesta ale není. V Babylonu je stále mnoho těch, kdo na pomoc čekají. Nekrmme je tedy jalovými řečmi a raději jim předávejme Cestu, po které sami jdeme, ať už nás to bude stát cokoli. Ať už hovoříme s poslanci, prezidenty či premiéry, nebo se sousedkou z vedlejšího vchodu.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
4. neděle v mezidobí (C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nemarněte čas zbytečným fantazírováním, protože ze zbytečných fantazií pramení zbytečná slova. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru