Postranní panel

Svátek Křtu Páně, 1. neděle v mezidobí (C)

10.01.2019
Svátek Křtu Páně, 1. neděle v mezidobí (C)

Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch Svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

 (Lk 3,15-16.21-22)

Dnešní evangelium je nesmírně důležité. Vypráví sice opět o Janu Křtiteli, ale dovídáme se cosi, co je stále platné i o nás samých a o církvi. Jan prožil v určité etapě své služby neuvěřitelné pokušení. Tak dlouho totiž připravoval lid na setkání s Mesiášem, až si lid začal myslet, jestli Mesiáš nakonec není on sám.

Pokušení být tím, kdo přináší záchranu, je velké a je vlastní všem. Nejen politikům. Vzdáleno nemusí být totiž ani církvi. Nezanedbatelný majetek, kontakty se světovými lídry, přítomnost i v těch nejzapadlejších vesničkách každého kontinentu a důrazy na sociálně mravní aspekty lidského života ji mohou ujišťovat v přesvědčení, že by jí měl zbytek světa naslouchat. Pokud by místo na sebe poukazovala na Krista jako na jediného, kdo může přinést řešení problémů, které hrozí světu zánikem, bylo by to v pořádku. Pokud by ale podlehla pokušení, že ona sama (byť z Božího pověření) by mohla být tím, kdo má schopnost zajistit ve světě mír a soulad, pak by to bylo značné minutí se cílem.

Jan tomuto pokušení nepodlehl. Proč? Protože na poušti zaslechl slovo Hospodinovo. On Hospodina znal. Věděl, co je schopen lidem přinést a dát a že v porovnání s ním je pouhým hlasem. Tedy ničím. Jen služebníkem. On křtí vodou, ale skutečný Mesiáš bude křtít Duchem Svatým a ohněm, to on má moc skutečně proměnit životy lidí tak, aby zatoužili žít v souladu s Hospodinem a měli k tomu i sílu. Tohle jim Jan poskytnout nemohl. Pokud by podlehl pokušení, kterému byl vystaven, a stal by se – byť velikým – vůdcem v národě, nic trvale dobrého by to lidem nepřineslo. Nakonec by to skončilo – tak jako v historii už tolikrát – v krvi a válkách.

Církev je povolána být světlem tomuto světu. Ovšem není jeho zdrojem. Je na nás i na našich představených, jakým směrem se jako církev vydáme. Jestli světu svým životem podobným Janu Křtiteli dosvědčí skutečného zachránce, ke kterému se snad alespoň někteří obrátí, nebo se bude domnívat, že může vybudovat lepší svět jako jeden z nejuznávanějších lídrů celého světa. To první by jí mohlo přinést pronásledování, to druhé slávu a uznání. To první setkání s Ženichem a to druhé…? Historie již nejednou prokázala, že církvi napomáhají k životodárnému svědectví více katakomby a pracovní tábory než přítomnost v palácích prezidentů a králů. Nemusí se bát, že by se k těmto lidem nedostala. Až bude souzena za své svědectví, tito lidé se o evangeliu dozvědí stejně zřetelně jako ostatní.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
Svátek Křtu Páně, 1. neděle v mezidobí (C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Spojení s Bohem musí zahrnovat všechno: mysl, vůli i srdce. Žádné stvoření nebylo sjednoceno se svým Bohem tak jako Panna Maria. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru