Postranní panel

Slavnost Zjevení Páně (C)

03.01.2019
Slavnost Zjevení Páně (C)

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.ʻ“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

 (Mt 2,1-12)

Příběh o narození Spasitele a mudrcích od východu známe jistě všichni. Je ale otázkou, jestli se nestal spíše koloritem patřícím k vánoční pohodě, než aby byl zrcadlem, ve kterém spatříme sebe sama. Co nám tímto příběhem Bůh říká i dnes, po dvou tisících letech od oné události?

Fakt, že mudrci od východu vážili tak dlouhou cestu, ukazuje, že oním nově narozeným králem neměl být jen tak někdo. V Izraeli bylo mnoho králů, ale kromě Šalamouna a Chizkijáše žádného jiného nikdo navštívit nepřišel. Mudrcům muselo být jasné, že jde o krále zcela odlišného od všech ostatních. Proto podnikli tak namáhavou cestu. Snad byl vyvrcholením jejich života.

V tomto příběhu měli důležité informace dvě skupiny lidí. Jedni věděli, že se narodil, a ti druzí zase věděli, kde. Pravověrní Izraelité znali Písmo, ale nevěděli, že se něco stalo, že už je zde. O Mesiáši věděli z Písma všechno, ale bylo jim to málo na to, aby udělali pár kroků a setkali se s ním. Proč? Zcela jistě v tom byla i politická korektnost, protože by tím dali najevo neúctu ke králi, který aktuálně panoval. A tak obavy z politické moci a snad i snaha uchovat si své postavení jim zabránily jít se poklonit tomu, na něhož čekal Izrael po mnoho staletí.

Pohané měli ve srovnání se znalci Písma z Božího lidu omezené množství informací a ty, které měli, byly z opravdu zvláštních zdrojů. Hvězda. Nebylo toho mnoho, ale stačilo to k tomu, aby se jejich život dal do pohybu. A protože i na to málo zareagovali a hodně obětovali, aby se do Izraele dostali, Bůh jim poskytl další vedení. Přestože od zákoníků věděli, že mají jít do Betléma, Bůh sám se rozhodl, že je povede až ke dveřím, za kterými byl ten, po kterém dychtili.

Čemu nás učí tento příběh? Kdo následuje i malé světlo a náznaky Božího vedení, bude veden i nadále a dojde až ke Spasiteli. Setká se s ním tváří v tvář. Kdo nebere vážně Písmo, Hospodinova slova v něm napsaná, a také příklad druhých, Spasitele pravděpodobně nikdy nespatří. Písmo a „hvězdy“ jsou však zatím stále k dispozici pro každého, kdo se touží vydat na cestu.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Ke stažení:
Slavnost Zjevení Páně (C) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Spojení s Bohem musí zahrnovat všechno: mysl, vůli i srdce. Žádné stvoření nebylo sjednoceno se svým Bohem tak jako Panna Maria. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru