Postranní panel
20.12.2018

4. neděle adventní (C)

4. neděle adventní (C)

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

 (Lk 1,39-45)

Dnešní příběh evangelia je zrcadlem, do kterého bychom měli nahlédnout. O čem vypráví? Panna Maria pod vlivem Ducha Svatého otěhotněla. Zastínila ji moc Nejvyššího a v jejím lůně spočinul Spasitel světa. Již Kristem těhotná se vydala ke své příbuzné, která o ničem nevěděla. Panna Maria byla v tak nízkém stupni těhotenství, že nebylo možné rozpoznat, v jak požehnaném stavu se nachází.

Jakmile však Panna Maria na Alžbětu promluvila, pohnulo se v ní dítě – Jan Křtitel a sama byla naplněna Duchem Svatým a okamžitě věděla, že ta mladá dívenka, která před ní stojí unavená po dlouhé cestě, je Matkou Pána. Že je v ní skryt Život sám. Nebylo třeba dalších slov; Panna Maria nemusela Alžbětu přesvědčovat, evangelizovat, že je plná Krista. Alžběta to prostě věděla, protože Panna Maria v sobě Krista nesla.

Jenom za rok 2017 klesl počet křesťanů v Německu o 660 tisíc věřících. Tento trend je patrný již delší dobu v celém západním světě. Můžeme se odvolávat na nejrůznější důvody. Staří lidé umírají, noví nepřicházejí v takovém počtu, lidé postmoderní doby se zajímají především o uspokojení vlastních zájmů, vášní. Každá doba měla překážky k přijetí Krista, a přesto, po prvním kázání apoštolů o Letnicích, se k nim přidalo asi tři tisíce lidí.

Měli bychom se poctivě zadívat do zrcadla příběhu o Panně Marii a Alžbětě. Počátkem toho, že Alžběta beze slov rozpoznala, koho v sobě Panna Maria nosí a vzdala mu úctu, byl dotyk moci Nejvyššího. Dala souhlas být zcela k dispozici Bohu, který v ní pak počal Spasitele. Možná bychom měli prosit Boha, aby nás zastínil a zastiňoval stále, jako ji. Nespoléhat na automatickou plnost přítomnosti Krista v církvi, jako židé spoléhali na chrám. Vždyť přece víme, že účinnost a ovoce vždy závisejí na dispozici přijímajícího. A pokud neprožíváme, nedorůstáme aktivně do naprostého „fiat“, může nám být náš „dům“ ponechán pustý, protože nejsme tak nepostradatelní. Syny Abrahámovy si Bůh může vytvořit i z kamení.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru