Postranní panel
15.12.2018

3. neděle adventní (C)

3. neděle adventní (C)

Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

 (Lk 3,10-18)

Dnešní evangelijní text je opravdu naostřeným mečem. No pro nás přece. Aby totiž Jan mohl radit lidem, kteří se ho přišli zeptat, co mají dělat, musel tak nejprve žít sám. Jinak by se mu vysmáli a odešli by od něho. No řekněte sami: Mohl by říct, aby dali chudému košili, pokud mají dvě, a sám se producírovat v brokátu? Mohl by zástup nabádat k rozdělení se o jídlo, kdyby na něho doma čekal stůl plný lahůdek se džbánem vína?

Janova důvěryhodnost a tím i ochota lidí změnit své životy zcela a jednoznačně pramenila ze způsobu jeho života. A protože žil prostě, chudě a skromně a navíc volal lidi k pokoření se před Bohem, sami se ho začali ptát, co mají dělat. Jak to pokoření se mají ve svém životě realizovat. Pokud by tak Jan sám nežil, nejen že by k němu lidé nepřišli, ale také by nevěděl, co jim odpovědět. A když už, byly by to jen plané řeči. A o ty opravdu nikdo nestojí.

Tam, kde lidé, církev žije podle evangelia, ale opravdu podle evangelia, lidé sami přicházejí, aby se zeptali, jak mají žít. Jak se připravit na setkání s Bohem. Pokud ale lidi na církvi lákají pouze památky, její úctyhodná historie či příležitost ke kariéře, děláme něco špatně. Církev musí lidi přitahovat tím, že v nich vzbudí naději a víru, že je možné žít i jinak, než jak žili doposud, a že po tom začnou toužit. Církev musí lidi nejen ke změně života vybízet, ale musí být pro lidi důkazem, že takovou změnu lze udělat a lákadlem ji provést. Možná se ale nejprve sama církev bude muset postavit do zástupu u Jordánu a zeptat se Jana, co má se sebou udělat. Pán zatím stojí přede dveřmi. Ještě je čas.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

Zpět na E-neděle

 
Nahoru