Postranní panel

31. neděle v mezidobí (B)

01.11.2018
31. neděle v mezidobí (B)

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.ʻ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.ʻ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

 (Mk 12,28b-34)

Evangelium dnešní neděle zachycuje zajímavou teologickou diskusi. Jak odpovědět na otázku, které přikázání je první ze všech, když jich je v Tóře (pět knih Mojžíšových) 613 a mnohá další si k nim lidé ještě přidali? Zdá se, že onen zákoník byl poctivým hledačem skutečného základu své víry. Jak by také ne, když se zřejmě topil ve spleti všech přikázání a nařízení, ze kterých jako by nebylo úniku.

Je vždycky jen otázkou času, delšího či kratšího, než se víra (židovská, katolická, muslimská, prostě jakákoli) začne dusit pod nánosem nejrůznějších regulací, právních norem a omezení. Zdravá mysl i duše si v takové chvíli, snad až v určité fázi svého života, začne klást otázku, co je vlastně opravdu důležité, ba nejdůležitější? Dlouhodobě totiž v takovém prostředí není možné prožívat skutečný vztah s Bohem. Pod vším tím balastem se ztrácí jeho krása a přitažlivost.

Problémem je, že v takovém systému odpověď nalézt nelze. Není schopen předložit člověku esenci podstatného. Narušil by tím vlastní konzistenci a popřel předchozí vývoj k vlastní dokonalosti. Naopak na své členy nakládá vše a do všech podrobností s tím, že je přece nutné přinášet Bohu oběti. Tím jsou však uváděni do kolotoče nekončících snah dostát všemu, co se jim předkládá, v čemž pochopitelně selhávají a propadají pocitům viny a zmaru. Vztah s živým Bohem se jim nejen vzdaluje a protéká mezi prsty, ale nakonec nabývají přesvědčení, že nejsou schopni takový vztah žít a rozvíjet.

Pokud v sobě člověk najde odvahu takové otázky si položit, nemá jinou možnost, než jít, spolu s tímto zákoníkem, ke Kristu. Nikde jinde se nedozvíme pravdu o tom, co požaduje ten, kdo se nám pod tíhou tradic tak často vzdaluje. A jakou podobu vztahu si Bůh představuje? Je to šokující. Touží, abych ho vášnivě miloval ze všech svých sil. Zcela a až do nejhlubších zákoutí své duše. Je jako muž, který touží, aby ho jeho vyvolená milovala. Tak moc čeká na její lásku. Odpustí jí jakýkoli nedostatek, škobrtnutí, jen když bude vědět, že její srdce tepe jen pro něho.

Nestane se ale, že pro spalující lásku k Bohu budu zapomínat na své bližní? Jaký jsem to blázen ؘ– jak by to bylo možné? Vždyť přece v Božím srdci se teprve stává ten zázrak, že své bližní, úplně všechny, rozpoznávám jako své bratry a sestry, za které položit svůj život je jen pokračující cestou, jak ještě více milovat svého Boha.

A to ta ostatní přikázání opravdu nejsou tak důležitá? Řeknu vám to takhle. Nevím. Nechci je nijak zpochybnit, ale já sám jsem se k dalším zatím nedostal. Nějak se od těchto dvou, která jsou tak dokonale propojena a natolik naplňují mou potřebu a touhu po Bohu, nemohu zatím odtrhnout. Až se tak stane, tak vám o tom povím. Ale nevím, možná pak zjistím, že stojím znovu před Kristem a prosím ho, aby mi dal, pokolikáté už, napít čisté vody, která by můj život znovu přivedla na svěží pastviny.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal

Ke stažení:
31. neděle v mezidobí (B) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nesnažme se stavět v Bohu proti sobě spravedlnost a milosrdenství, jinak bychom mohli ztratit či snížit lásku Nejvyššího. — J. Guibert (Přijď tvé milosrdenství)
Nahoru