Postranní panel

30. neděle v mezidobí (B)

25.10.2018
30. neděle v mezidobí (B)

Když (Ježíš) a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

 (Mk 10,46-52)

Bartimaios byl slepý. Bezmocně seděl u cesty a jen podle sluchu mohl rozpoznávat, co se děje kolem. Trpělivě čekal, zda kolemjdoucí projeví milosrdenství a něčím jej obdarují. Byl zcela odkázán na jejich pomoc.

Díky dobrému sluchu zaregistroval, že v davu, který právě vycházel u Jericha, je přítomen také Kristus. Leccos už o něm slyšel, ale neměl žádnou možnost k němu jít. Proto tak úpěnlivě křičel. Byla to jeho jediná a snad i poslední naděje na záchranu.

Žijeme uprostřed slepých i hluchých. O Kristu slyšel něco už snad každý z nich. Ale skutečného Krista, kvůli ne vždy čisté historii církve či mediálně propírané restituci církevního majetku a dalším kauzám, možná ještě nikdy nepotkali. A tak sedí u svých cest a bezmocně čekají.

Tak jako Bartimaios zaslechl, že jde kolem Ježíš, také oni se potřebují nějak dozvědět, že je blízko nich a může přinést do jejich života uzdravující změnu. K tomu dnes ale nestačí pouhá slova: Kristus je zde a miluje vás. Nestačí zhlédnout křesťanský film. Lidé jsou už přesyceni zvuky i obrazy. Oni se potřebují setkat s někým, v kom Krista uvidí. Někoho, v jehož životě se s ním setkají. Jak se to může stát?

Současná doba je především lačná po čemkoli, co funguje. Teorie a teoretické myšlenkové systémy nikoho moc nezajímají. Kdo by měl zájem o zařízení do domácnosti, které neplní svůj účel a jehož propagované funkce nelze použít?

Jedinými, kdo mohou dnešní slepce a hluché pohnout k cestě za Kristem, jsme my sami. Vy i já. Naše životy, naše následování Krista a jeho život v nás (už nežiji já, ale žije ve mně Kristus) mají být projekčním plátnem či obrazovkou, na které může kdokoli spatřit živého Ježíše. Jakmile lidé kolem nás zjistí, že pro nás Bůh není jen teoretickým konstruktem či nějakým útěkem před pochmurnou realitou, ale živou skutečností, která naplňuje beze zbytku naše srdce a dává nám sílu žít lásku i odpuštění, jejich srdce začne toužit po tom samém.

Pokud uvidí, že Kristus náš život posouvá kupředu a na nás uvidí radost ze společenství s ním, tedy něco, co cesty dnešního světa nemohou se svými prchavými zážitky nabídnout, vstanou a přijdou. Jenom ti, kdo mají osobní, nezprostředkované a nevyčtené zkušenosti s Bohem, jim pak mohou pomoci na jejich vlastní cestě k Bohu. Slepí a hluší dnešní doby jsou zcela, tak jako Bartimaios, odkázáni na naši pomoc.

 Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal

Ke stažení:
30. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Kdybychom „odkryli“ Boha v celé božskosti jeho smýšlení a jeho vůle na zemi, zemřeli bychom. — K. P. Vosen (Podle srdce tvého)
Nahoru