Postranní panel

26. neděle v mezidobí (B)

27.09.2018
26. neděle v mezidobí (B)

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

 (Mk 9,38-43.45.47-48)

V evangeliu minulé neděle jsme hovořili o tom, že pokud člověk ve svých těžkostech či neporozumění Božím cestám v jeho životě nekomunikuje s Kristem a nebere vážně slova Boží, snadno se jeho zášť obrátí vůči lidem, často v podobě nesmiřitelného boje o moc, a to i mezi samotnými učedníky, tedy v církvi.

Dnešní text nám ukazuje, jak už v rané fázi vztahu učedníků s Kristem v nich rostla také nevraživost vůči všem, kteří měli tolik drzosti, že plni víry konali po vzoru Krista totéž co on, ačkoli nepatřili do nejužšího kruhu jeho následovníků.

Jsme tak svědky první snahy o institucionalizaci společenství církve a o zavedení monopolu na vykonávání služby potřebným či jiných úkonů ve jménu Krista. Text říká, že učedníci chtěli takovéto spontánní a nikým neřízené a neregulované činnosti zakázat. Ale Kristus se vyjadřuje zcela opačně. Zdá se, že mu naopak tato určitá míra chaosu dělá radost, protože v konání těchto lidí, kteří s ním nechodili, spatřuje ovoce svého života a kázání. Nežije, nekáže a neuzdravuje nadarmo. Jeho moc a vliv přitahuje mnohé i mimo okruh těch, které k sobě povolal.

Naopak učedníky velmi silně varuje, aby těmto lidem nebránili, protože by je mohli svést k hříchu. Zakazovat jim konat to, k čemu jsou povoláni samotným Božím působením, je těžký hřích, v jehož důsledku by mohli sami skončit v pekle. Aby nepropadli Božímu hněvu, mají být ochotni vzdát se všeho, co je svádí k tomu, že by tyto nepatrné, mimo stojící, odradili od jejich služby a od víry, že tak konají ve jménu Krista.

Raději se vzdát svých mocenských ambicí či představ o potřebě regulovat společenství do nejmenších podrobností a utrpět tím snad i nějaké šrámy či ztráty než propadnout odsouzení. Vždyť dokonalosti dojde církev až v nebi u svého Pána. Církev není matematika, kde musí být všechno předem nadefinováno, a ani nesmí být pouze právní společností, kde se bez paragrafů nelze ani pohnout. Je třeba skloubit jistou míru řádu, ale také volnosti. Vždyť sám Bůh je tím, kdo knot doutnající neuhasí a nalomenou třtinu nedolomí.

Ke stažení:
26. neděle v mezidobí (B) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nežádejme, aby Boží milosrdenství bylo jiné, než je, totiž pošetilé v lásce. — J. Guibert (Přijď tvé milosrdenství)
Nahoru