Postranní panel

24. neděle v mezidobí (B)

13.09.2018
24. neděle v mezidobí (B)

Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ (Ježíš) si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

 (Mk 8,27-35)

Taková jednoduchá otázka: Kdo je Kristus? To ví přece každý, kdo se připravuje ke křtu nebo k biřmování; leckteré malé dítě v kostele zná odpověď. No a my samozřejmě také. Vždyť se modlíme každou neděli Vyznání víry. Jak by mohl někdo nevědět, kdo je Kristus?

Asi tušíme, že tehdy neměli ani Vyznání víry (vlastně ano, měli „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“, ale to příliš prostoru pro nadpřirozený původ Krista nedává), ani nechodili na katechismus. Kristus byl prostě neznámý, potulný rabi, který učil, uzdravoval a strhával za sebou masy, především těch, kdo žili na okraji společnosti.

Jak mohli znát odpověď na otázku, která je pro nás tak zřejmá? Ale pojďme proniknout do textu popořadě. Kristus se ptá, za koho jej lidé i oni – učedníci pokládají. To první, co je krásné na našem Pánu, je, že mu záleží na tom, jak o něm smýšlíme, co si o něm myslíme.

Dále je z textu zřejmé, že lidi ani nenapadlo, že by Kristus mohl být někým jiným, než jak se jim jevil: prostým člověkem z masa a kostí. Ale Bůh je vždycky mnohem více, než si myslíme. Snad se v našich životech projevuje zcela obyčejně, snad bychom ho i přehlédli – ale On je větší, než se zdá.

Ačkoli správnou odpověď na Kristovu otázku řekl pouze Petr, nelze z toho vyvodit, že ostatní učedníci nesmýšleli stejně jako on. Spíše se zdá, že nahlas řekl pouze to, o čem spolu již dříve živě diskutovali. Již krátce po Ježíšově křtu řekl Ondřej Šimonovi: Nalezli jsme Mesiáše.

Jak je ale možné, že znali správnou odpověď, když neznali poučky ani teologické traktáty? Jistě, zjevil jim to Duch Kristova Otce. Ale jak? Neměli žádné vidění a Proměnění na hoře bude teprve následovat.

Neznali naši teologii ani nechodili na Katolickou teologickou fakultu. Ale chodili s Kristem každý den. Pozorovali, jak jde, jí, mluví, sledovali každé jeho gesto a hltali snad všechna písmenka, která vypustil z úst. Pokud člověk žije s Kristem tímto způsobem, netrvá dlouho a začíná tušit, kým Kristus opravdu je. Nestačí znát Vyznání víry a vědět kde co o Kristu. Je třeba znát Krista. A tato znalost se získává pouze na cestě s ním.

Učedníci byli odvážní chlapi. Celý jejich známý svět a lidé v něm si o Kristu mysleli něco úplně jiného, než co znělo v srdcích jim. A oni měli sílu přiznat si, že nelze jinak než jít proti proudu a proti všem. Není samozřejmé vytrvat s odlišným postojem k Bohu mezi těmi, kdo vidí věci jinak. Vytrvalost k tomu se získává opět pouze na cestě. Kdo nejde s Kristem, bude jako pleva na poli, kde si s ní vítr pohrává a zahání ji, kam chce.

Ještě jedna zajímavá událost je v dnešním evangeliu obsažena. Vzpomínáte si na minulou neděli, kdy jsme rozjímali o hluchoněmém, kterého si při uzdravování vzal Kristus stranou od zástupu? Tady se odehrálo něco podobného, ale změnili se aktéři. To Petr si vzal Krista stranou ve chvíli, kdy jim řekl, že bude muset trpět, být zabit, ale vstane z mrtvých. Vzal si ho stranou, aby mu to rozmluvil, aby ho „uzdravil“ z jeho pomatenosti, protože Mesiáš rozhodně toto prožívat nebude ani oni s ním.

Vzít si Boha stranou, nebo lépe řečeno „na paškál“, to se někdy stává i nám. Odměnou nám již nebývá ujištění, že jsme satanova ducha, ale zjištění, že Pánem Bohem nelze manipulovat. Pokud jsme poznali, kým je, půjde svou cestou. A já si mohu pouze vybrat, zda půjdu touto cestou s ním, navzdory všem těžkostem, které mi to do života přinese. Proč? Třetího dne byl totiž vzkříšen. Od té doby už není nic jako dřív.

Ke stažení:
24. neděle v mezidobí (B) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nežádejme, aby Boží milosrdenství bylo jiné, než je, totiž pošetilé v lásce. — J. Guibert (Přijď tvé milosrdenství)
Nahoru