Postranní panel

22. neděle v mezidobí (B)

30.08.2018
22. neděle v mezidobí (B)

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli do Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; (po návratu) z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‚Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ (Ježíš) zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

 (Mk 7,1-8.14-15.21-23)

Dnešnímu textu evangelia, tak jak je uveden v lekcionáři, chybí podstatná část, která vysvětluje, proč Kristus pokládal své souvěrce s jejich do puntíku dodržovanou tradicí za pokrytce.

Ježíš totiž v chybějících verších srovnává jejich tradici omývání rukou s praxí korbán. V tehdejší společnosti nebyl ještě zaveden sociální systém, který by se postaral o staré, nemocné a již pracovně neaktivní lidi.

Tato povinnost byla zcela na dětech. Jedno z Božích přikázání znělo: „Cti svého otce a matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Pokud se ale našel nějaký vychytralý lump a nechtěl umenšovat svůj majetek, mohl v chrámu prohlásit, že jeho majetek je korbán. Od té chvíle náležel fakticky Bohu – chrámu, ale on ho mohl užívat dál dle libosti. A nemusel z něho živit své rodiče. Byla to pod rouškou svatosti zrůdnost nejvyššího řádu.

Kristus konfrontuje své bratry s tím, že sice dělají všechno možné, aby si uchovali rituální čistotu, tedy schopnost předstupovat před Boha, ale na druhou stranu jsou ochotni systematicky ubližovat a ničit své bližní v jejich nemohoucnosti.

Ve svých slovech pokračuje Ježíš dál. I kdyby se z trhu vrátili znečištěni (dotyk s pohanem, rodičkou, ženou s krvotokem, mužem či ženou, kteří se po pohlavním styku řádně neočistili, atd.) a jedli nečistí, takto znečištěné jídlo nemůže ovlivnit jejich srdce, které jediné je před Bohem důležité. Naopak praxe korbán likviduje jejich duši a vztah s Bohem.

Kristova slova nás tak nepřivádějí k přemýšlení o platnosti či správnosti tradice. Ta nemusí být za každou cenu špatná. Spíše máme přemýšlet o tom, zda v našich osobních životech či v životě církve nejsou některé tradiční aspekty, které nás uvádějí do přímého rozporu s požadavky Božích slov v Písmu svatém a s lidskostí, ke které jsme byli Bohem stvořeni. Se soucitem, péčí a starostlivostí o ty bližní, kteří se bez naší pomoci neobejdou.

Pokud totiž zachovávám všechny tradiční požadavky církve a jsem tedy „správný“ křesťan, ale ničím lidi kolem sebe, mé srdce je daleko od Boha. Nesytím se sice poskvrněnými věcmi, ale do své duše ukládám potravu zla a nelásky. Pokud tedy něco potřebuje očistu, je to mé srdce. A to, žel, námi zůstává často opomenuto.

Ke stažení:
22. neděle v mezidobí (B) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nežádejme, aby Boží milosrdenství bylo jiné, než je, totiž pošetilé v lásce. — J. Guibert (Přijď tvé milosrdenství)
Nahoru