Postranní panel

21. neděle v mezidobí (B)

23.08.2018
21. neděle v mezidobí (B)

Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

(Jan 6,60-69)

Mezi Kristovy fanoušky, tedy učedníky, patřilo hodně lidí. Leckteré z nich Kristus odrazoval – Syn člověka nemá, ani kam by hlavu složil. Ale oni na to nedbali a šli za ním. Mohli bychom rozpitvávat jejich motivy, proč se rozhodli ho následovat, ale k čemu by to bylo. Prostě se mu chtěli zcela oddat, protože věřili svému pocitu, anebo cítili příležitost, která se jim v budoucnu může vyplatit. 

A pak přišlo jedno Kristovo kázání a jejich původní rozhodnutí se ocitlo v troskách. Jejich reakce nebyla v tom smyslu, že se to nedá poslouchat, protože by kázal špatně, ale že nejsou schopni naslouchat tomu, co říká. Narazili v sobě na hranici, kterou nebyli schopni překonat. A Ježíš jim to, co se v nich odehrává, vysvětlil. Nebyli jste přitáhnuti Otcem, proto se mnou nejste schopni zůstat. Je třeba si dobře rozmyslet, v jaké míře a jakou formou jsme Bohem Otce voláni k následování jeho Syna. Kdo se škrábe výš, než je volán, nakonec spadne.

Jinak to bylo s těmi, které Kristus opravdu povolal. Nikam a za ničím se nehnali, klidně by dál zůstali na těch místech, kde byli jejich dědové i otcové a kde měli žít a zemřít také oni sami. Ale pak do jejich života vstoupil Kristus a zavolal je. Nepovolali se sami, ale byli povoláni z vnějšku.

Text evangelia nám nikde neříká, že oněch Dvanáct plně rozumělo Kristovým slovům, díky kterým jeho řady významně prořídly. Ani nemáme informaci, že s jeho radikální řečí souhlasili. Zdá se, že tomu bylo právě naopak. Když se jich totiž Kristus ptá, zda i oni chtějí odejít, Petr neříká, že nechtějí, ale že nemají, ke komu jinému by šli. V takto formulované odpovědi můžeme zaslechnout, že i oni měli s Kristovou řečí problémy. Proč tedy právě oni zůstali? Jejich již dříve učiněná zkušenost s Kristem, jako Božím Svatým, je udržela v jeho blízkosti. Nemohli zahodit to, co díky životu s Kristem, v jeho blízkosti, o Kristu poznali.

Text nás tak uvádí do tajemství setrvání s Kristem. Rozhodnutí jít za Kristem musí především vycházet z volání Otce; není zde místo pro naplňování našich snů či přání. Dále je třeba nikdy nezapomínat na to, co jsme již s Kristem prožili a co jsme o něm poznali. A nakonec to nejdůležitější. Nedělat si iluze, že cesta s ním i za ním pro nás bude vždycky srozumitelná a jednoduchá. Ale ruku na srdce, víte, kde jinde bychom mohli být naplněni Životem, i když ho plně nikdy nepochopíme?

Ke stažení:
21. neděle v mezidobí (B) (36 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Boží království znamená: Bůh vládne ve světě a také ve mně. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru