Levý panel

20. neděle v mezidobí (B)

16.08.2018
20. neděle v mezidobí (B)

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

(Jan 6,51-59)

Dnešní evangelium bychom mohli odbýt tím, že nás zde Kristus nabádá, abychom pilně přistupovali k eucharistii. To by ovšem bylo velmi zúžené pochopení textu.

Židé měli v Tóře striktně zakázáno požívat krev, případně maso s krví. V krvi byl totiž život. Od svého ustanovení národem pod horou Sinaj jim bylo vštěpováno, že krev je tabu. A pak přijde Ježíš z Nazareta a začne jim říkat, že pokud nebudou pít jeho krev a jíst jeho tělo, nikdy v nich nebude život. Ten skutečný, trvající navěky.

Když to slyšeli, byli v šoku. Mnozí odešli, protože asociace na zákaz krve v nich uzavřela ochotu slyšet, nebo se ptát dál. Ostatní zůstali a ptát se začali. Jak nám může dát k jídlu své tělo a v něm i svou krev?

Bylo jim jasné, že si nebude odřezávat kusy masa a nabízet je přístojícím, nebo že si neotevře žílu a nebude do pohárů nalévat svou krev. Tušili, že to bude jinak. A proto se zeptali – jak?

A Kristova odpověď? Jako kdyby neslyšel, pořád si vede tu svou. Pokud to nebudete dělat, nebudete žít. Musíte dělat něco, co nevíte vlastně jak, ale když to dělat nebudete, prohrajete život. Jako by nám tím chtěl říci, že ve svatých věcech je třeba trpělivosti. A kdo neodešel pro nedostatečně jasnou odpověď, dočkal se.

Na jejich otázku Kristus odpověděl při poslední večeři s učedníky: Toto je mé tělo a toto je má krev, která se za vás vylévá. Od té doby víme, jak můžeme pít Kristovu krev a jíst jeho tělo. A mít tak v sobě jeho život.

Ale navzdory všem koncilům a učení o transsubstanciaci stále nevíme, jak se to může stát; jak nám tento člověk dává při každé eucharistii své tělo a podává jako nápoj svou krev. Jak se chléb a víno stávají jeho tělem a jeho krví. A je to dobře. Evangeliem totiž nejsme vyzýváni k tomu, abychom zkoumali, filosoficky spekulovali či laboratorně bádali. Jsme pozváni konat.

Jak se v nás eucharistie stává životem? K tomu nám Kristus řekl pouze to, že je to stejně, jako on žije ze svého Otce. A o tom už nevíme vůbec nic. Stojíme tedy před tajemstvím, které nelze prozkoumat, ale které když budeme konat, budeme žít.

Ke stažení:
20. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Žehnej všem ženám a mužům, kteří vyučují a vychovávají, aby se dívali na mladé lidi jako na požehnané a sami se jim stali požehnáním a probouzeli v nich to dobré. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru