Postranní panel

19. neděle v mezidobí (B)

09.08.2018
19. neděle v mezidobí (B)

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‚Sestoupil jsem z nebe?‘“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

(Jan 6,41-51)

 

Minulou neděli jsem si povzdychl, že to má s námi Pán Bůh těžké. Přichází k nám se svou láskou a my mu prohrabáváme tašky, abychom zjistili, co dobrého nám přinesl. V dnešním textu evangelia to není o mnoho lepší. Pána Boha už nebavilo povídat si s námi skrze proroky a kdoví jaké další prostředníky. Jednoho dne se prostě rozhodl, že na dveře svého lidu zaklepe osobně. A zase to nevyšlo. Prý byl příliš z masa a kostí.

Kristus se na ně nezlobí, dokonce je uklidňuje. Nehádejte se. Můj nebeský původ může poznat stejně jenom ten, kdo se už dříve nechal učit a vést od Otce. A zde je jádro dnešního textu. Pokud chceme poznat Krista a jíst ho jako chléb, který dává život věčný, je třeba slyšet Otce a učit se od něho. Kristus nás zde zcela správně směřuje k tomu, komu se sám plně dává. K Otci. Říká nám, že Otce lze slyšet, a tím, co slyšíme, se máme učit. Teprve ten, kdo vstoupí do procesu naslouchání Bohu a učení se skrze slyšené, je schopen v mase a kostech Ježíše Nazaretského rozpoznat jeho Boží synovství. A pak v chlebu a vínu rozpoznávat jeho tělo a krev.

Jak a kde můžeme slyšet Otce, abychom se skrze slyšené mohli učit? Možná čekáte, že začnu vyjmenovávat osvědčené metody a prostředky, jako je Písmo, modlitba a další. To také. Otce lze slyšet skrze nejrůznější kanály, ale nejvíce uvnitř nás samých, v našem srdci, ve svědomí. Tam, v té nejsvětější svatyni nás Otec volá do vyučovacích hodin. A co je hlavním vyučovacím předmětem? Dává se nám znát ve skrytu a skrze nepatrná hnutí mysli i události našich životů. Učí nás tak být citlivými na běžné, obyčejné maličkosti, které bychom jinak zcela přehlédli a nic hlubšího v nich nerozpoznávali. A tím v nás buduje schopnost vidět v Kristu někoho více než jen tesaře z Nazareta. Nejdůležitější kázání a duchovní cvičení tedy můžeme a máme dostávat od Otce. Žádné exercicie nám nedají tolik jako pozorné, každodenní vnímání všeho, co nám Bůh do našeho života posílá.

Ke stažení:
19. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Často jsme natolik zaslepeni tím, co nám nejde, co se bývalo mělo podle našich představ stát jinak, že zapomínáme na to, co je pozitivní. — J. Philippe (Hledej pokoj a zůstávej v něm)
Nahoru