Levý panel

18. neděle v mezidobí (B)

02.08.2018
18. neděle v mezidobí (B)

Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Chléb z nebe jim dal jíst.ʻ“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

(Jan 6,24-35)  

Bůh to má s námi lidmi, se svou láskou, někdy hodně těžké. Jako každý zamilovaný, touží se své milé a jediné přiblížit a obejmout ji. Touží nám pohledět do očí a rozplynout se v nich. Ale jakmile k nám udělá krok a už už se chystá natáhnout k nám své něžné ruce, my začneme bedlivě zkoumat, jaký dárek pro nás v nich má.

Kristus nasytil pět tisíc mužů a nepočítaně žen i dětí. V jejich bídném, mnohdy plném hladu a každodenně nejistém životě to bylo něco mimořádného. Byli ochotni udělat cokoliv, aby se jim neztratil a neutekl. Námahu, kterou podstoupili, aby oběhli celé Galilejské jezero, nelitovali. Chtěli toho, který by do jejich života přinesl stabilitu jídla. Pro ně a pro jejich děti.

Ježíš jim nevyčítá, že se jejich zájem zaměřil na chléb. Pouze se pokouší jejich pozornost a zájem posunout výš. „Je ještě něco mnohem potřebnějšího, co vám mohu dát. A tu námahu, kterou jste vynaložili na opětovné setkání se mnou kvůli jídlu, je třeba vynaložit na něco jiného. Na pokrm, který nasytí vaši duši a dá vám věčný život. To, že jsem vás nasytil, bylo sice důležité a v tu chvíli nutné, ale mám toho pro vás připraveno mnohem víc.“ 

Uvědomuji si, že v mém životě došlo k několika skutečně zázračným nasycením. Okamžikům, kdy Bůh zasáhl a vykonal cosi, co by se dalo považovat za zázrak. Zároveň jsem si ale vědom, jak silnému pokušení jsem byl vystaven, když jsem se domníval, že Bůh je ten, kdo bude zázračně konat vždy, když mu v modlitbě nahlásím problém. A že jsem byl ochoten vyvinout značné úsilí, abych ho o potřebnosti zásahu přesvědčil. Ale jeho pomoc, kterou vykonal, byla znamením, že je schopen pro mě vykonat i takové věci, o kterých bych si ani nedovolil snít.

Které to jsou? Kdo z nás vidí do Božích skladů a ví, jaké poklady má připraveny pro svou nevěstu? Pokud se rozhodneme vynaložit námahu na setkání s Bohem ne proto, co dává, ale jaký je, pokud se naše námaha stane toužebnou zvědavostí po něm, sami to zjistíme. Je jisté, že zázračná nasycení budou pokračovat, i když ne stále a tehdy, kdy bychom chtěli, ale naše srdce bude nasyceno zcela jinak. Usilujme o Krista, modleme se, rozjímejme Písmo, navštěvujme bohoslužby, přijímejme jeho tělo a krev. Ale hledejme za tím vším jeho, který je víc než jen automat na řešení našich problémů.

Ke stažení:
18. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Žehnej všem ženám a mužům, kteří vyučují a vychovávají, aby se dívali na mladé lidi jako na požehnané a sami se jim stali požehnáním a probouzeli v nich to dobré. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru