Postranní panel

16. neděle v mezidobí (B)

19.07.2018
16. neděle v mezidobí (B)

„Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: ‚Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.ʻ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.“

(Mk 6,30-34)

Minulou neděli jsme rozjímali o věrnosti našim „místům“, kam nás Pán posílá, abychom byli jeho svědky. Někdy je to skutečně náročné, avšak nemáme si v botách nosit prach z našich zklamání či neúspěchů, ale pobývat na svěřených místech s čistýma nohama, tedy s tváří a srdcem doufajícím a radostným.

Kdo žije v tomto světě a dává, podle slov evangelia, sám sebe potřebným lidem, ví, že únava je jeho častým hostem. Není projevem zoufalství či malé víry. Je to prostě daň za naši křehkou, lidskou přirozenost. A nemyslím pouze konstrukci tělesnou, nýbrž i duchovní a duševní. S tím je třeba počítat a vědět, jak s ní nakládat.

Řešit se to dá nejrůznějšími způsoby a mnohé z nich jsme už jistě zkusili. Pustit si zajímavý, nebo v podstatě jakýkoli film a tupě, relaxačně na něj zírat. Někdy tomu říkáme „zformátovat si harddisk“. Někdo chodí běhat, jiný se prochází po lese, další sáhne po knize nebo s partou kamarádů navštíví zařízení v mokré čtvrti.

To všechno jsou aktivity, při kterých si lze více či méně odpočinout. Něco tomu ale chybí. My přece nepotřebujeme pouze změnit činnost a chvíli dělat něco jiného. My potřebujeme natankovat na další jízdu nepřehledným a náročným terénem. Abychom se mohli znovu vrátit ke svým místům, kde jsme povolání být, musíme totiž občas utéci. Stejně jako Kristus s učedníky. Prostě před lidmi zdrhli. Sice bez valného úspěchu, ale evangelium nám předkládá tento pokus. Zcela určitě jich za těch několik let, co spolu po Palestině „trampovali“, zvládli víc.

Pokud se cítíme přetíženi a vymačkáni do poslední kapky, musíme si odpočinout. A tím skutečným odpočinkem, který potřebujeme, je útěk. Ale s Kristem. Nic proti filmům, procházkám či občasné konzumaci piva s přáteli. To není málo. Ale měli bychom mít vůli a odhodlání k útěku s Kristem za Kristem ode všeho, co hrozí, že nás zavalí.

Vůbec nevyzývám matky od dětí, aby je zavřely doma a odjely s Biblí někam do lesů. Ne. Jen je nutné si říci, že potřebuji mít každý den chvíli jen a jen pro sebe a rozmlouvání s Bohem. A naslouchání. I kdyby to mělo být zuby nehty z posledních sil těsně před usnutím. Pán Bůh odměňuje každou sebenepatrnější snahu, pokud je prodchnuta touhou a žízní po něm. A dá nám mnohem víc, než kdybychom mu ledabyle věnovali celý den, ale nebylo v tom naše srdce. Ale abychom to zase nepřehnali s našimi očekáváními. Dá nám vždy tolik, kolik potřebujeme do dalšího „útěku“. V životě víry se totiž kanystry s benzínem do kufru nakoupit nedají.

Ke stažení:
16. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Často jsme natolik zaslepeni tím, co nám nejde, co se bývalo mělo podle našich představ stát jinak, že zapomínáme na to, co je pozitivní. — J. Philippe (Hledej pokoj a zůstávej v něm)
Nahoru