Levý panel

15. neděle v mezidobí (B)

12.07.2018
15. neděle v mezidobí (B)

„Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: ‚Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.ʻ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.“

(Mk 6,7-13)

Dnešní neděli máme příležitost vstoupit do příběhu poslání apoštolů. Nejprve si ale musíme ujasnit jednu podstatnou věc: I když jde o apoštoly, nesmíme si myslet, že jejich poslání, či odpovědnost za to, jít mezi lidi, se vztahuje pouze na jejich nástupce – biskupy. Šli přímo k lidem v době, kdy nebyl nikdo další. Jakmile ale někde pro Krista získali skupinku věřících, i oni ve svých životech zaslechli volání jít všude tam, kam by pouze jeden biskup jít nezvládl.

Dobře, i nás tedy Kristus volá. Máme opustit své zaměstnání i svou rodinu a vydat se na cesty? Pokud někdo ve svém životě takové volání zaslechl, nezbývá než je uposlechnout. Znamená to však, že my ostatní se v tomto příběhu evangelia nalézt nemůžeme? Neznamená.

Jako křesťané jsme dnes v podstatě všude. V každé obci, v mnoha firmách, podnicích a snad i každá rodina má mezi sebou nějakého křesťana. Toto jsou naše „vesničky“, ke kterým se apoštolové na Kristovu výzvu vydali. Má rodina, mé zaměstnání, fotbalový klub, šachový kroužek či parta kamarádek. Zde, k těmto lidem mě jako křesťana Kristus posílá.

Z příběhu bych rád vyzdvihl dvě podstatné myšlenky. Tou první je, že kam apoštolové přišli, v tom domě měli zůstat, dokud se nevydali dál. Buďme věrni místům, lidem, ke kterým nás Pán Ježíš poslal. Život s nimi může být mnohdy nesnadný či složitý a často máme pocit, že jsme tam – vzhledem k nízké, či vůbec žádné „úspěšnosti“ přijetí evangelia – vlastně zbyteční, ale ponechme na Kristu, kdy a zda vůbec nás rozpoznatelně pošle dál, jinam. Nepošilhávejme po jiných místech, protože kdo ví, jestli by mezeru po nás zaplnil někdo jiný. Vnímejme místa, kde jsme jako „domov“, kam přišli apoštolové. A domovu člověk zůstává věrný.

Druhou myšlenkou je Kristova výzva, aby si apoštolové – když by je někde nechtěli přijmout – vyklepali ze svých nohou prach, prach té či oné vesničky, kde chtěli kázat o Kristu. Co to znamená? Víte, odnést si s sebou prach z místa, kde lidé nechtěli slyšet o Kristu, je obrazem neustálého připomínání si neúspěchu a zklamání. Pokud lidé, s nimiž žijeme a pracujeme, nechtějí naše svědectví slyšet, měli bychom tuto bolest neúspěchu neustále vyklepávat ze svého srdce, ze své duše, aby v nás nezůstalo ani zrnko zášti či smutku. Každý den bychom k nim měli obrazně přicházet s čistýma nohama.

A nebojme se, není třeba mnoha slov. Čistá, prachu zbavená duše je větším lákadlem než horoucí kázání. Slova lidé zapomenou, ale na usměvavého a nezklamaného člověka nikdy.

Ke stažení:
15. neděle v mezidobí (B) (32 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Žehnej všem ženám a mužům, kteří vyučují a vychovávají, aby se dívali na mladé lidi jako na požehnané a sami se jim stali požehnáním a probouzeli v nich to dobré. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru