Postranní panel

3. neděle velikonoční (B)

12.04.2018
3. neděle velikonoční (B)

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.
Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.

Viz Lk 24,35-48

E-vangelium on-life

Evangelium třetí velikonoční neděle (roku B) začíná tím, jak dva učedníci, (kteří se právě vrátili z Emauz), vypravují o svém setkání se vzkříšeným Kristem. Je zajímavé přečíst si k tomu i několik předchozích veršů, které v liturgii nezaznívají. Tam se totiž dozvídáme, že „emauzští“ učedníci nevypravují o své zkušenosti někomu, kdo o Ježíšově zmrtvýchvstání slyší poprvé, ale „Jedenácti a jejich druhům“, kteří taky výslovně potvrzují pravdu o tom, že Ježíš žije: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Proto se nám může zdát dost zvláštní, že když uprostřed nich stane sám Ježíš, všichni svorně podléhají zděšení a strachu a domnívají se, že vidí ducha. Není však spravedlivé obviňovat je z výjimečně vysokého stupně natvrdlosti. Nám se totiž nezřídka stává to samé. I my jsme schopni svorně vyznávat víru v zmrtvýchvstalého Krista, či dokonce obdivuhodně citovat všechno, co je o něm psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech a vzápětí zpanikařit, když se nečekaně v našem životě Ježíš objeví takovým způsobem, jak jsme si to nepředstavovali. Až potud je tedy naše situace a situace těch z evangelia velmi podobná. Dost výrazný rozdíl mezi nimi a námi však nastává, když Ježíš vybízí své učedníky, aby se ho dotkli a vlastními rukama se přesvědčili, že opravdu má maso a kosti, a když dokonce před nimi pojí podaný kus pečené ryby. Zde si opravdu můžeme povzdechnout, že takovou příležitost jsme my nedostali. Avšak ačkoli se o skutečnosti Ježíšova masa a kostí nemůžeme přesvědčit dotekem vlastních rukou, Ježíšovo vzkříšené tělo není méně reálné než tehdy v Jeruzalémě. I když nemůžeme vidět, jako si přímo před námi pochutná na kuse pečené ryby, on sám nás ujistil, že u něj „platí“ každý kus „něčeho k jídlu“, který s láskou podáme někomu ze svých bližních (viz Mt 25,31-45). Samozřejmě, není to „úplně totéž“ jako tehdy v Jeruzalémě a způsob, jak viděli Ježíše učedníci před jeho nanebevstoupením je zásadně odlišný od způsobu, jak Ježíše „vidíme“ my. Zmrtvýchvstalý Ježíš je však stále „úplně tentýž“ a můžeme mu s důvěrou podávat cokoli, co se v našem životě odehrává (radost z vydařeného výletu, vztek nad pokaženou písemkou, nadšení z perspektivních plánů, únavu z komplikovaných vztahů s kolegy, potěšení z upřímného přátelství, nedorozumění v manželství, radost ze zdravých dětí, bolest z nepochopení...) On je skutečný tak, jako jsou skutečné naše radosti a starosti, a určitě nenechá „padnout na zem“ to, co mu podáme. Může to však uchopit jinak, než si představujeme. Právě proto, že skutečně vstal a žije.

 

Ke stažení:
3. neděle velikonoční (B) (JPG, 382 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Člověk byl stvořen, aby Boha chválil a ctil, sloužil mu na tomto světě a byl s ním navěky šťastný v životě příštím. — W. J. Ciszek (On mne vede)
Nahoru