Postranní panel
27.04.2017

3. neděle velikonoční (A)

3. neděle velikonoční (A)

Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim Ježíš a připojil se k nim.

Viz Lk 24,13-35

E-vangelium on-life

V ten den šli dva z učedníků… – Dva z učedníků, kteří slyšeli svědectví žen o prázdném hrobě, reagují velmi zvláštně. Místo toho, aby se šli alespoň podívat, jestli je pravda, co říkaly ženy, jdou opačným směrem. Neslýchaná zpráva o tom, že Ježíš vstal z mrtvých, ani trochu nevyruší jejich zaběhnuté způsoby uvažování – „ my jsme doufali…“. Evangelista nazývá jednoho z nich Kleofášem. Ten druhý nemá jméno, nebo lépe řečeno, může mít mnoho jmen, protože může jím být každý z nás, kdo slyšel svědectví o Ježíšově vzkříšení, a přece si jde po svém.

Jestliže jsme však poznali vzkříšeného Pána, nestačí se radovat z toho, že nám hořelo srdce v jeho přítomnosti. Minulou neděli jsme slyšeli: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20, 21). Každý, kdo se potkal se vzkříšeným Kristem, musí se podobně jako on přiblížit k těm, kdo stále celí smutní kráčí do Emauz. To jsou ti, kteří ještě neslyšeli o Ježíšovi – Vítězi nad smrtí. Jsou to i ti, kteří byli pokřtěni, byli kdysi na biřmování, vzali se v kostele a vědí, že „Ježíš z Nazareta byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem,“ ale nic víc to pro ně neznamená. Jsou to i ti, kteří každou neděli poslouchají čtení z Mojžíše a Proroků, ovládají, co se ve všech částech Písma na vztahuje na Krista, a vědí velmi dobře, že „on žije“, a přece se pokojně ubírají cestou celí smutní a bez zájmu. Komu se opravdu otevřely oči a poznal Krista, hned vstává a chce jít dál, aby podobně jako sám Ježíš doprovázel bratry, kteří ho ještě neznají a zůstal s nimi, až dokud se také jim nerozhoří srdce.

 

Ke stažení:
3. neděle velikonoční (A) (JPG, 587 kB)

Zpět na E-neděle

 
Nahoru