Postranní panel
30.01.2014

Svátek Uvedení Páně do chrámu

Svátek Uvedení Páně do chrámu

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně... Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
Viz Lk 2,22-40

E-vangelium on-life

Evangelium nepředstavuje kodex správného chování, protože je tak „psáno“. Je to Boží Slovo pro každého v jeho situaci a věku. Působí jako náznak svítání na obloze. Když ho člověk pochopí, rozběhne se na kopec a utíká z celé síly nikoliv proto, že musí, nýbrž proto, že chce z vyvýšeného místa vidět východ slunce a nasytit se jeho krásou.

Důležitými postavami této události jsou Maria a Josef. Čteme o nich, že přinesli dítě Ježíše, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně, a že vykonali vše, co bylo obvyklé podle Zákona. Plnění Zákona v nás vyvolává přinejmenším pocit skličující všednosti, případně nudy. Ježíšovi rodiče jsou však plni údivu a v tom, co se ani zdaleka nepodobá slibným vyhlídkám do budoucna, čtou požehnání. Nu, my snad občas zahlédneme požehnání alespoň v tom, co nám klape, jak jsme si „nalajnovali“.

Slova spravedlivého a bohabojného starce Simeona o propouštění, či dokonce o služebnících nám v produktivním věku neznějí aktuálně a naše oči raději vidí to, co nás baví, než to, co přináší spásu. Ale Boží sláva, a to dokonce před očima všech národů, přece nemůže být něčím, u čeho se umírá od nudy. Škoda, že podle smýšlení mnoha srdcí tkví radost ve věcích, které... no, škoda mluvit. Mimochodem, když jde o umírání (o němž se v společnosti mluvit nepatří), pouze milující oči v něm dokážou vidět propuštění ze služby a pozvání do radosti a slávy Božího lidu.

Prorokyně Anna jakožto vdova a ještě k tomu v značně pokročilém věku dnes najde asi ještě mnohem užší okruh obdivovatelů. Kdyby měla alespoň nějakou zajímavou minulost, ale takhle...? A přece, jestli tato žena přišla právě v tu chvíli, když se v chrámě zjevilo vykoupení Jeruzaléma, znamená to, že ačkoli je vdovou v pokročilém věku, její srdce je obdivuhodně bdělé a nepředstavitelně mladé. Nápadně připomíná „nejkrásnější z žen“ (viz Pís 6,1), která si v touze po svém milovaném povzdechla: „Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl“ (Pís 8,1). Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene, však nemusí takhle povzdechnout, naopak, velebí Boha, poněvadž „ten, kterého tolik miluje“ (viz Pís 1,7) – její Bůh, se opravdu stal jejím bratrem – stal se člověkem. Nikdo se ji nemůže posmívat: „Kdeže je ten tvůj Bůh?“ (srov. Žl 79,10). Její milovaný Bůh je ZDE! Stal se opravdu jejím bratrem, stal se dítětem, které může vzít do náruče, a ještě víc, stal se chlebem, kterým se může sytit ona i my dnes.

Ke stažení:
Svátek Uvedení Páně do chrámu (JPG, 634 kB)

Zpět na E-neděle

 
Nahoru